Tak neděle. Už zase. A je to pořád dokola a nejde to zastavit. Koloběh dne, týdne, měsíce i celého života.
V pondělí jsem chodila do školy. Jak jinak, když mám praxi. Vždy jsem si své odučila, domluvila se na další den a šla se chystat domů. V pondělí se nic moc nedělo.
V úterý to bylo skoro to stejné. Jen jsem se odpoledne prošla do obchodu a zpátky.
Středa se také moc nelišila. Až na tu večerní mši svatou. Myslela jsem si, že mě odveze záchranka. Hlavně po zjištění, že slavnost, která vigilii nemá, ji najednou má. Piero Marini by se divil, co všechno se s liturgií dá dělat. Moje srdce silně krvácelo. Na druhou stranu musím poděkovat, protože tyhle liturgické hlouposti a lapsusy mě motivují ke studiu teologie.
Ještě se na chvíli vrátím na středu ráno, kdy jsem po dlouhé době vytáhla foťák a fotila. Naskytla se mi totiž příležitost a nádherná scenérie.
I když na té fotce to moc hezky nevypadá. Snažila jsem se. Je tam krásně vidět naše sluneční elektrárna.
Ve čtvrtek jsem byla opět na praxi. Jeden z posledních dní. Odpoledne jsem jela do Ivančic pro botky. Potřebovala jsem nějaké polobotky a nemyslím tím baleríny. Jen polobotky. Protože na zimní obuv je už teplo a na baleriny zima. Nic moc podle mých představ jsem nenašla. Ale sehnala jsem.
Odpoledne a večer jsem sledovala online letadla. Sledovala jsem, kam které letadlo letí, kdo v nich asi sedí, jakou mají rychlost a výšku.
Jinak se nic zvláštního nestalo.
V pátek jsem byla naposledy na praxi, kde jsem strávila krásné čtyři týdny. Práce mě bavila. Mělo to být pět týdnů, ale padly mi tam jarní prázdniny a s těmi se počítalo, že tam padnou, takže jsem tam byla jen čtyři týdny. Dostala jsem na rozloučenou spoustu krásných obrázků a dárků. Nejvíce mě potěšily zalaminované fotky týdenní hry, co jsem připravila. Po krátkém rozloučení se všichni žáčci odebrali domů. A já také. Bude mi po nich smutno.
Odpoledne jsem se prošla do knihovny vrátit audioknihu Hobit. Pak jsem šla po dlouhé době na hodinu, celou hodinu, čistých 60 minut hrát na varhany. Užila jsem si to. Zkusila jsem si zahrát na Tutti. Docela jsem se toho zvuku lekla. Předtím jsem většinu času hrála jen na horní manuál, tak rozdíl byl obrovský. Po hodině činnorodé práce na svém stylu hry na varhany, kdy jsem si přehrála úplně všechno, co jsem se kdy učila (vynechala jsem jen alelujový verš před evangeliem), jsem seběhla dolů a pomodlila se modlitbu se čtením. Až dole jsem zjistila, že sbor zpívat nebude a že nahoru někdo přišel. Tak jsem se vrátila k varhanám a zpívala netradičně odtud. Hlavně v pátek je to netradiční. Normálně zpívám od ambonu.
Po mši svaté, kdy jsem trochu vydýchávala druhé kázání na konci mše svaté, jsem se šla projít a hlavně nahřát na sluníčko. Pak už jsem zamířila domů. Orchestr nebyl. A za dětmi jsem taky nešla. Nějak jsem neměla sílu.
V sobotu jsem dopoledne spala. Ne zas tak dlouho, jen tak do půl deváté. Ale aspoň jsem se vyspala. Dopoledne jsem chvíli dělala na diplomce, chvíli jsem drbala pejska a taky věšela prádlo. Venku je krásně, tak prádlo šupajdilo pěkně ven, aby nasálo jarní vůní a vzdoušek.
Odpoledne jsem strávila většinou v zušce. Bylo soustředění orchestru. Za týden budu psát o tom, jaký byl koncert. Hraní jsem si užívala a užila. Chybělo mi to. Pátky v orchestru bývají takové více hektické. Teď to bylo na pohodu a byl i čas na povídání. A to hlavní bylo, že nám to všem šlo.
Večer jsem šla na florbal. Nehrálo se mi moc dobře, ale nějakým záhadným způsobem jsem hrála až do konce. Dala jsem si tři góly.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nehrála jsem. Varhany taky dneska dělaly psí kusy a někdy hrály nějaké tóny i tehdy, kdy už hrát neměly. No, nějak jsme to zvládli. Aspoň nahoře bylo všechno v pořádku. O tom, co se dělo dneska dole, nevím nevím, jestli mám mluvit. Moc se mi do toho nechce. Ale i tak si neodpustím...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dneska byly křtiny. Doplním jen dvě věci, chyběly invokace svatých po přímluvách v bohoslužbě slova. A zase se míchala křestní bohoslužba s bohoslužbou slova. Ale na to si už zvykám. Jen nechápu, jak se v těch křestních obřadech tahle můžou orientovat. Jsou krásně přehledné a stačí jen postupně otáčet jednu stránku za druhou. Takhle museli skákat.
Odpoledne jsem jela do divadla. Na co, to napíšu až příští týden, protože to v tuhle chvíli ani pořádně nevím.
Článek je přednastaven, neb v tu dobu nejspíš budu na cestě nebo už v Brně.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat