A ne malá. Už trvá několik, troufám si říct měsíců. Možná už je to rok. Napsala jsem sice pár příběhů, nedá se tomu říkat snad ani povídka, ale stále jsem nějak nenašla správnou nit na napsání dalšího delšího příběhu. Poslední takový delší byl příběh Ztracena v lese. Od té doby jen krátké bezvýznamné texty, deníčkoidní zápisky a taky poslední dobou velké liturgické poznámky. Nedokážu se nějak odprostit od Ari. Nemám tu správnou motivaci a atmosféru k psaní. V jedné knize o tvůrčím psaní, kterou jsem přečetla kvůli diplomce, jsem se dočetla, že někdy někteří potřebují kolem sebe lidi, kteří píší, aby sami začali psát. Nejspíš je na tom něco pravdy, protože kolem mě nikdo nic nepíše, netvoří. Na druhou stranu je pravda, že veškeré mé kreativní nadání se projevuje v přípravách na vyučování a při práci s diplomkou. Takže na psaní není nálada.
Další část mého kreativního já je ve vytváření výrobků a při hraní na varhany. I nad tím se musí dost přemmýšlet. U toho si i odpočinu od písmenek v jakékoli podobě, teda jen když si u toho hraní nečtu text písničky, kterou hraji. Většinou jej znám zpaměti.
Snad se toto pro mě trochu silně nepříjemné období zlepší a zase dostanu chuť psát.
Když není po ruce tužka a papír, tak je nápadů, ale dostanu se k papíru a nápady jsou.... na těch patřičných místech.
Vaše lehce zoufalá nepíšící Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat