Skleněný pokoj

Skleněný pokoj

Přesně tak se jmenovalo divadelní představení, na kterém jsem v neděli byla. A opravdu to stálo za to. Celé představení bylo o rodině, která bydlela v brněnské vile Tugendhat. Šlo o židovskou rodinu, která kvůli druhé světové válce musela emigrovat prvně do Švýcarska a pak do Ameriky. S vilou se pak děly strašné věci. Nemci tam měli nejakou výzkumnou laboratoř, rušští vojáci dokonce i koně. Pak tam probíhalo i rehabilitační cvičení pro děti. všechno bylo v představení zpracováno a troufám si říct moc pěkně. Městské divadlo nezklamalo, jako vždy.

Celé divadelní představení bylo zpracováno podle stejnojmenné knihy Simona Mawnera. Jen byla změněna jména postav. Což mě ze začátku trochu mátlo.

Celý příběh byl trochu smutný, ale tehdy to tak opravdu muselo být. Ne vždy je všechno krásné a takové, jak jsme si představovali. A když už, tak to netrvá věčně. Bohužel. Ale teď jsem trochu odbočila.

Krásné na tom bylo to, že hlavní hrdinka se z emigrace prostě chtěla vrátit a vrátila se. I když neviděla, ale poznala, že se vrátila domů, co svého krásného domu.

Kdo by chtěl o vile Tugendhat vědět něco víc, určitě si o ní něco najde na internetu. Divadelní představení doporučuji. I když tenhle článek není recenzí, jen informací, kterou jsem prostě chtěla všem čtenářům oznámit.

Pěkné stránky o vile jsou ZDE.

Fotografie je autorská, jen je z mobilu. Sama jsem tam byla a stojí to za návštěvu. Nejlépe technicky rozšířený okruh.

Vaše Vanimaré