Tak je tu opět neděle. Utíká to nějak rychle, nejraději bych to zastavila a nejlépe i vrátila o několik... řekněme let zpět. Tak do roku 2013. Nebo rovnou do roku 2010. Klidně bych si maturitu zopakovala. Ale teď zpátky k uplynulému týdnu.
V neděli jsem psala, že jsem byla v divadle. Taky k tomu vyšel článek. Přečíst si jej můžete níže pod názvem Skleněný pokoj.
Hned v pondělí jsem nastoupila na svou druhou a poslední praxi v rámci školy. Trochu jsem se toho bála. Čekaly mě dvě hodiny tělocviku a pak ještě další hodiny. Odpoledne jsem byla doma a dělala si věci do školy.
V úterý to bylo stejné. Jen jsem spolupracovala při velikonočních dílnách. Odpoledne jsem měla relativně čas. Dělala jsem chvíli diplomku a pak falešný patchwork.
Ve středu jsem ještě měla náslechy. Docela to ušlo, jen jsem byla unavenější, než kdybych učila. Odpoledne už jsem musela dělat přípravy. Na čtyři vyučovací hodiny. Pokaždé jiná třída. S přípravou jsem skončila až o půl desáté.
Večer jsem také byla na mši svaté. Tentokrát jsem nenašla žádnou věc, která by si zasloužila liturgickou poznámku. Pro ministranty nejspíš dobře. I když spíš si nepamatuji, co pořádně bylo. Nějak jsem si nestihla dělat poznámky během týdne.
Ve čtvrtek jsem učila čtyři hodiny. Překvapivě i bez větších chyb. Přípravy na další den jsem začala dělat už ve škole a tak jsem s přípravou skončila už o půl osmé. Super. Chvíli jsem psala diplomku. Už mi teče do bot. Termín odevzdání se nezadržitelně blíží. A proto jsem chtěla v úvodu článku zastavit a posunout čas.
V pátek jsem si odučila čtyři hodiny a udělala ještě ve škole přípravy. Odpoledne jsem nešla hrát, ani zpívat na mši. Byla jsem na koncertě. Koncert si myslím, že se povedl ke spokojenosti všech učinkujících i diváků. Potlesk tomu odpovídal. Hráli jsme filmové melodie. Jen asi ve dvou skladbách jsem se ztratila, ale vždy jsem se včas našla a dohrála jsem.
V sobotu na mě čekala dlouhá cesta až do Olomouce. Doufala jsem, že nebude pršet, sněžit a mrznout. Toužila jsem dojet tam i zpět domů. A povedlo se mi to. Nebylo ani žádné zpoždění, které by způsobilo, že bych musela někde delší dobu čekat na přípoj. V Olomouci bylo docela pěkně. Skoro žádní lidé, v knihovně krásné ticho, které přes týden už ani neznám. Jen jsem čekala, že vlaky budou prázdnější. Tak ne no. Přežila jsem to. Celou cestu domů jsem v kupé jela sama, tak jsem si nemohla stěžovat. A těšila jsem se, že vytuhnu při cestě z Brna a nemohla jsem. Vlak jel jen do Bránic, tak jsem radši nespala, abych neskončila v Miroslavi. Cesta mi trvala celkem šest hodin. A potkala jsem paní ředitelku z praxe. Ve vlaku jsem taky chvílemi psala. Ale nic moc. Navíc pracuji na textu, který nehodlám zveřejnit. Takže se tu nic nového neobjeví. Jen další díly deníčku.
Cesta tedy probíhala bez komplikací, aspoň jednou. Nepršelo, nesněžilo a hlavně nemrzlo.
Večer jsem florbal stihla.
Na florbale jsem si dala šest golů, což bylo za poslední měsíc docela dost. A takové byly krásné...
V neděli jsem byla na mši svaté. Byla květná neděle. Liturgie probíhla tak, jako je to zdejším lidem vlastní. Nedá se ovšem říct, že všechno bylo špatně, Ale to bych nebyla já, abych něco nenašla.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dnešní neděle byla trochu jiná, i když z mého pohledu je každá mše svatá naprostý originál a unikát. Dnešní mše svatá začínala venku, kde se žehnaly ratolesti. Pak se šlo průvodem, který symbolizuje Kristův vjezd do Jeruzaléma, do kostela. Pak nastalo to neočekávané čekání na kadidelnici. Tohle mě nejvíce bilo do očí.když kněz čekal na navikuláře a turiferáře hned na začátku mše svaté po příchodu k oláři. To by se stát nemělo. Hned jak se přichází k oltáři, tak se okuřuje. Vůbec netuším, kam najednou zmizeli. Okuřovat sama neumím, tak to nebudu dál rozebírat.
LP.: Další částí dnešní liturgické poznámky bude opět eucharistická modlitba. Zase byla v neděli ta nejkratší, nejspíš z úspory času. Tak tedy nechápu, proč se ukracuje ta nejdůležitější část celé mše svaté, když se čas, který se tímto ušetří, nemůže ušetřit jinak. Třeba přesunutím sbírky tam, kde byla, a byla tam z dobrého důvodu ušetření času. Nemuselo se dlouhou dobu čekat, až se ministranti se sbírkou vrátí. Bylo to takové plynulejší a kratší. Pak nastal ještě lapsus, kdy ministrant šel pro konvičky a následně měl jít s loďkou. Nejspíš si to pořádně nerozdělili, anebo s větší pravděpodobností nevěděli, že tyto dvě činnosti nemůže dělat jeden ministrant. Nedá se to stihnout tak, aby navikulář a turiferář přišli zárověň a ne tak, že turiferář nese navikuláři loďku, protože ten má na starosti konvičky. A myslím si, že jich tam bylo dost na to, aby si to dobře a smysluplně rozdělili. A měli na to i dost času.
Odpoledne jsem byla doma. Zkoukla jsem video z pátečního koncertu a snažila se něco dělat do školy. Moc mi to nešlo. Taky jsem se podívala na jednu sadu fotek z pouti do Svaté země. Doufám, že se tam taky jednou podívám a věřím tomu, že to bude brzy, dřív než si myslím. A budu tam ministrovat a liturgie bude přesně podle předpisů a instrukcí. Jejda, to bude krása. A pak z toho napíšu knihu a z liturgie bakalářku a když se pak dostanu dál, tak i diplomku. Teď musím napsat diplomku o tvůrčím psaní. Už mám skoro šedesát stránek. Částečně jsem ji psala i v neděli.
Tento článek jsem si prostě neodpustila. Našla jsem si chvíli na napsání. Na blog si chvíli najdu vždycky, i když jsem si myslela, že čas nebude.
A tak to bude nejspíš vše dneska. Tak snad zase za týden. Pokud liturgicky nevykrvácím během Velikonoc.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat