A zároveň Svatý týden. Poslední týden přípravy na slavení ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání Krista. A co se dělo? Řeknu, nic moc.
V pondělí jsem opět nastoupila na praxi do školy. Učila jsem "pouhé" dvě hodiny. Časově to ale byly čtyři. Vždy dvě hodiny tělesné výchovy. I tak jsem byla dokonale unavená. Odpoledne jsem se chystala na další den a byla u svátosti smíření. Dříve, jak v pondělí jsem to opravdu nestihla.
V úterý jsem byla opět na praxi. Behěm dne pršelo a sněžilo a taky svítilo sluníčko. Apríl ještě nezačal, ale počasí to bylo jedno. Taky byla pěkná duha. Stihla jsem si ji vyfotit, tak přikládám fotku.
Ve středu jsem měla relativně volněji. Část příprav jsem si udělala doma a zbytek jsem odložila na dobu, kdy prostě nebudu mít co dělat a budu na to mít aspoň trochu náladu.
Večer ve středu jsem byla po dlouhé době hrát. Potřebovala jsem si přehrát všechno, tak jsem šla hrát na hodinu. Přehrála jsem si opravdu všechno. Hlavně 407 na Velikonoce. I když pochybuji, že ji budu hrát na slavnost. Ani bych nechtěla, netroufla bych si. Bude mi stačit, když si ji zahraji někdy v oktávu.
Ve čtvrtek i přes to, že jsem měla volno, jsem vstávala v šest. Jako už skoro každý rok jsem jela do Brna na missu chrismatis. Mše svatá, při které se světí oleje. Olej nemocných se světí během eucharistické modlitby před velkou doxologií. Olej katechumenů a křižmo se světí po postcomunio. Celá mše je slavnostní a opravdu stojí za to, se jí zúčastnit. Snad se za rok znovu sejdeme. Přede mší jsem se tam seznámila s jednou moc milou řeholní sestrou a ještě s jednou paní a řekly jsme si, že se za rok na tom stejném místě sejdeme.
Při mši svaté jsem si také všimla jedné drobné nedokonalosti. Kdo tam byl, tak by to mohl vědět. Nebudu to zde podrobněji rozebírat. Jinak celá slavnost byla naprosto dokonalá. To už se nedalo říct o mši svaté na památku Večeře Páně. K tomu se dostanu později.
Po obědě jsem jela zase hezky vlakem, vlastně ne, autobusem, protože byla výluka. Hledala jsem stanoviště náhradní autobusové dopravy. Věděla jsem, že je u viaduktu Křenová, ale jak se tam dostat, když je chodník před nádražím jedno velké staveniště. Podařilo se mi to napodruhé. Autobus jsem stihla a měli jsme jen deset minut zpoždění.
Večer jsem byla na mši svaté. Těšila jsem se, že to bude mít aspoň trochu nějakou úroveň, ale těšila jsem se trochu zbytečně. Chápu, že Velikonoce jsou jen jednou za rok, ale od čeho jsou nácviky s někým, kdo tomu rozumí?
LITURGICKÁ POZNÁMKA:Nejdůležitější věci, které jsem si všimla hned po příchodu do kostela bylo, že nebyl prázdný svatostánek. I když měl být. Stejně tak nebyly nachystané všechny liturgické knihy. Na tohle všechno musí myslet ten, kdo ma na starosti čtení. Pak se trochu netrefil a správně nenačasoval komentátor. Komentoval brzy, takže to nevyznělo tak, jak by mělo. A ještě dodám průvod k bočnímu oltáři s eucharistií.
Ze mše jsem odcházela rozladěná, smutná. Neprožila jsem ji tak, jak bych chtěla a měla. A snažila jsem se to přehlížet, ale prostě to nešlo.
V pátek jsem se trochu více vyspala. Hurá. Dopoledne jsem napsala dvě stránky do diplomky, tak už mi chybí jen dvě. Snad do konce prázdnin. Odpoledne jsem byla na křížové cestě. A večer na obřadech.
Z obřadů jsem šla více povzbuzená než ze mše svaté na památku Večeře Páně. Ona vlastně mše svatá nebyla. Byly jen Velkopáteční obřady. Velký pátek je jediný den v roce, kdy se na celém světě neslaví mše svatá. Tentokrát jsem si dělala poznámky, ale nebyly horší než loni. Možná to probíhalo trochu lépe než loni.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Nechápu, proč pašije četlo tolik lidí. Na to stačí tři, aspoň takové číslo je udáno na stránkách liturgie.cz. Pak už jsem si ničeho nějak zvláštního nevšimla. Možná jen toho, že modlitby po přímluvách nebyly s rozpjatýma rukama. A že nebyla homílie, i když by měla být.
V sobotu jsem si myslela, že se trochu prospím, ale nic. Vstávala jsem už v osm a vůbec se mi nechtělo z vyhřáte postele. Dopoledne jsem nic moc nedělala, jen pojídala sušena jablka. Snědla jsem veškeré zásoby na tři dny. Tam moc mi zachutnala. Odpoledne šla rodinka na procházku, a tak jsem se vrhla na chvíli na diplomku. Dostala jsem se na stránku pod číslem 67. Ještě dopsat nějak smysluplně úvod a závěr a myslím, že můžu odevzdat a učit se na státnice. A nechce se mi.
Taky jsem si na večerní vigilii zazpívala a nacvičila Exsultet. Až tak moc jsem ho nezapomněla. Ale na druhou stranu jsem zapomněla melodii některých žalmů. Ty jsem si taky přezpívala a zopakovala. Pak už všechno šlo dobře. Melodii jsem si zahrála na flétnu. Nechtělo se mi vytahovat housle a ani violu. Flétna byla taková nejrychlejší volba udávání tonu a případné kontroly, zda jsem neklesla nebo naopak nestoupla. Ještě před třemi lety jsem byla schopná při zpěvu a capella aspoň o tón stoupnout. Teď jsem to zázrakem nějak držela tam, kde to mělo být.
Večer jsem byla na vigilii. Zpívala jsem Exsultet a povedl se. Aspoň z reakcí se dalo říct, že se povedl. Z mého pohledu už to tak slavné nebylo, ale hlavně jsem to dozpívala. Ale teď začnu pěkně od začátku.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: A počítám trochu s tím, že bude dlouhá. První takou zvláštní a nepochopitelnou věcí je vstup do kostela s hořícími svícemi. Zase se stalo to, co loni, kdy šel prvně lid a pak teprve hořící paškál, ZA kterým se má do kostela vstupovat. Hlavně je to popsané v rubrikách, které jsou závazné. Loni jsem to řešila s knězem, ale nějak nepochopil tu symboliku paškálu. Paškál je symbol vzkříšeného Krista, za kterým máme jít. Asi příště budeme couvat, což je v liturgii také nepřípusné. Následně liturgie probíhala v celku normálně. V Římském kánonu byl přidát světec. Je sice krásné, že to byl patron kostela sv. Mikuláš, ale do Římského kánonu není možnost přidávat patrony nebo jiné světce. V Římském kánonu už tak jich je čtyřicet. A je to nejkrásnější eucharistická modlitba ze všech. Nakonec se konal trochu chaotický odchod. Nejspíš se to v sakristii nedomlouvalo, že se půjde kostelem, ale z posledních slov kněze se to dalo dost jasně poznat.
Tak, zas tak dlouhá ta poznámka nebyla.
Domů jsem přišla až po jedenácté hodině. Tak jsem si dala rychlou sprchu a šla spát. Potřebovala jsem být další den čilá.
V neděli jsem vstávala na slavnost. A tady si také neodpustím...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Trochu mi vadilo, že se dnes nekropilo posvěcenou vodou z Velikonoční vigilie. Před evangeliem měla být sekvence. A měla by být celá. Tak proč se musely zpívat jen tři sloky? Trochu mi přijde jako zpívat alelujový verš jen do poloviny. Sekvence uvádí evangelium, popisuje tu nejdůležitější myšlenku celého evangelia. Pochopím zkrácenou sekvenci v oktávu, kdy není povinná, ale když povinná je, měla by se zpívat celá. Tak proč nebyla? Zase se dle mého názoru zkracovalo něco, co by se zkracovat nemělo. Hlavně že se celá mše natahuje sbírkou. (A je to tu znovu, sbírka. Opakovat se nebudu.) Římský kánon byl snad v pořádku. Aspoň něco. Pak jsem se ale nestačila divit na konci. Místo žehnání bylo svěcení. Kdo se v těchto dvou pojmech aspoň trochu orientuje, tak by si nejspíš trhal vlasy na hlavě. Světí se osoby, voda a liturgické oleje na Misse Chrismatis. Všechno ostatní se žehná. Pokrmy se na 100% žehnají. Je to napsáno i v direktáři a určitě i v obřadech žehnání. Ale ty jsem tady od jejich vydání ještě neviděla. Stále se používá Benedikcionál, který už dva roky není platný. Říkám si, jestli tady někdy uvidím nový misál, který vyjde? Ale radši se nebudu těšit, abych pak nebyla zklamaná. Z celých Velikonočních obřadů nic moc nemám. Neprožila jsem Velikonoce tak jak bych chtěla. Potřebuji vidět tu symboliku, která tam má být. Slyšet slova, která tam mají být... Snad příště...
V neděli odpoledne jsem byla na dlouhé procházce. Ušla jsem skoro sedm kilometrů. Taky mě pak náležitě bolely nohy. Po procházce jsem chvíli cvičila aspoň na ty elektrické varhánky, co mám doma, bohužel bez druhého manuálu a pedálů. Pedály si budu muset nacvičit až zítra.
A dneska přidám ještě několik fotek. Jedna z nich je vypuštěný rybník, spíše jen pokus o detail jeho dna. Foceno mobilem.
Zaujalo mě to, tak jsem to musela vyfotit.
Další fotka bude z kavárny, kde jsem si dala výbornou čokoládu. Hlavně jsem nečekala, v jaké formě a skleničce mi to přinesou a byla jsem velmi překvapena. Opět foceno mobilem.
Byla moc dobrá. A ta máslová sušenka také. Hned bych si dala další.
Tak snad to zítra dopadne všechno dobře.
Pěji všem, co se prokousali písmenky až sem, krásný Velikonoční oktáv a v neděli se znovu ozvu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat