Tak stále mám čas psát pravidelné i nepravidelné články. Takže další týdenní shrnutí.
V pondělí jsem byla doma. A začalo mě bolet v krku. Fajn. To vyležím. Dopoledne jsem se snažila psát do diplomky. Dokud je čas. A odpoledne jsem poslouchala Hobita a háčkovala polštář.
V úterý bolest odezněla, ale nemoc se přesunula do dutin a do nosu. Za den jsem posmrkala hromadu kapesníků. Naštěstí jsem nemusela nikam jít. Do diplomky jsem napsala asi pět stránek. Už mi zbývá tak třetina stránek. Večer jsem zasedla zase k poslechu Hobita a háčkovala.
Ve středu ráno jsem našla nějaký článek, který se týkal slabých a silných mužů. V některých věcech jsem se sama nacházela. Upozorňuji jen, že je ten článek docela dost dlouhý. Není to čtení na dvě minuty. Pokud to někdo za dvě minuty zvládne, tak klobouk dolů. Mě to trvalo asi čtvr hodiny.
Ve středu jsem byla ve škole. Necítila jsem se zrovna nejlépe, ale musela jsem si to odučit. Hodina proběhla relativně v pohodě. Odpoledne jsem si z ní udělala krátký skoro stránkový zápis. Jinak jsem do diplomky nic víc neudělala. Jak nezačnu ráno, tak nic neudělám. No to je hezké. Až bude praxe, tak abych vstávala tak ve čtyři abych napsala něco do diplomky. Večer jsem šla na mši svatou. Liturgii jsem nějak moc nesledovala. Hrála jsem i proprium. První sloka na začátek mše svaté byla dobrá. Pak bylo Kyrie. To bylo taky v pohodě. Následovala sloka před evangeliem. Na to, že byla prováděna blesková výměna varhaníků, jsem to zahrála. Už jsem si říkala, že to všechno dopadne dobře. Při kázání jsem se ptala, jestli mám nějak delší dobu preludovat. Nakonec jsem se rozhodla, že dám dvě sloky. A ejhle. Vysekala jsem se. Na začátku části, která se slovy pořád opakuje. Tak jsem začala druhou sloku a říkám si, že si napravím reputaci. Tak zase nic. Vysekala jsem se na tom stejném místě. Ale dohrála jsem. Pak přišel na řadu Sanctus. Hrůza a děs. Stejné místo, stejný akord a já byla vedle ještě v další frázi. Naštěstí jsem to dorovnala a dohrála. Agnus Dei byl v pohodě i s patou. Na přijímání jsem měla oddech. Písničku, kterou jsem vybrala umím také, ale nějak jsem si na ni netroufala po těch dvou slokách. Na závěr jsem nechala sedačku u varhan tomu zkušenějšímu a svou krásnou dohru jsem si schovala na jindy.
Liturgii jsem nějak extra nevnímala. Soustředila jsem se spíše na to hraní. A přes noty jsem neviděla na pohyb u oltáře. Ale i tak bude...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Jen jsem trochu rostla při tom, když misálista dal misál na oltář hned po colectě. A chápu, že musel jít číst čtení. Ale to čtení mohl dát někomu z lidu. O tom zase jindy. A zase měl přímluvy ten nejmenší, kterému se musí sundávat mikrofon ze stojanu. Nechápu to. Kdybych tam byla sama, zařídila bych si to jinak a klidně i s tím čtením. Navíc slovo Boží se musí umět číst a ne jen předčítat jako malým dětem pohádku. To dokáže každý.A klidně bych jim to řekla, ale tam dole už o mou přítomnost nikdo nestojí. Tak já se radši "zviditelňuji" za varhanama. A dělám chyby.
Večer jsem padala únavou. Tak jsem si dala horkou vanu, abych trochu uvolnila nos a zalezla do postele. Taky jsem pokračovala v háčkování povlaku na polštářek. Už jsem za polovinou a zbývá mi tak čtvrtina. Snad mi do té doby nedojde vlna. do diplomky už jsem nic nenapsala. Jen report z vyuřovací hodiny a trochu jsem doplnila ty předchozí. Takže jsem napsala tak dvě stránky. Oproti úterku, kdy jsem těch stránek napsala pět. A překročila jsem počet čtyřiceti stran. Takže už jen minimálně dvacet. Ale já se znám, tak jich bude víc.
Ve čtvrtek jsem většinu času strávila v posteli. Kurýrovala jsem se z postele vylézala pouze v nejnutnějších případech. Nikdo mi oběd nedonese do postele a na záchod za mě taky nikdo nejde. Snažila jsem se psát do diplomky, ale moc mi to nešlo. Napsala jsem chabou stránku a něco. Měla bych se sebou něco udělat, jinak to nestihnu.
Večer jsem háčkovala. Už jsem se těšila, že dodělám ten povlak, ale ono nic. Došla mi vlna a koupit si ji pojedu až o jarních prázdninách. A to kdo ví jestli.
V pátek jsem byla doma. Snažila jsem se psát diplomku, ale napsala jsem tak stránku. Takže slabota. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát. Hrála jsem tak půl hodiny. Zpívat jsem tentokrát nešla. Mši svatou musel odzpívat někdo jiný. Jsem lehce hlasově indisponovaná. Rýma se přesunula a dostala se mi do krku, kde dělá neplechu. Sledovala jsem liturgii, a musím uznat, že po dlouhé době se na to dalo dívat. Takže nebude liturgická poznámka.
Pak jsem šla do orchestru. Taky tam jsem si mohla zazpívat, ale odmítla jsem. Zazpívám si příště. Děti jsem jen pozdravila a šla jsem domů. Nechci je nakazit a sama si nechci k té rýmě něco přidat. Vyzvedla jsem si vlnu na háčkování a může se začít. Bekovka brzy bude.
V sobotu jsem by po dlouhé době hrát. Přehrála jsem si celé ordinárium a taky jednu písničku. Pak jsem se začala znovu učit 407. Velikonoce jsou tu za chvíli. I když teprve teď začíná doba postní. Toho času moc není, aspoň pro mě. Potřebuju tak dva až tři měsíce na písničku. A nedá se říct, že zrovna tahle je jednoduchá.
Odpoledne jsem byla na karnevalu. Docela to ušlo. Večer jsem na florbal nešla. Zdravotní indispozice trvala.
V neděli jsem byla na mši svaté a hrála jsem. Naštěstí jen ordinarium, modlitbu Páně a alelujový verš před evangeliem. A zahrala jsem to. Sobotní hraní mi pomohlo. I když myslím, že jsem se někde netrefila na správný pedál, ale nevykolejilo mě to a já dohrála. A sledovala jsem liturgii. Jen teď nevím, jestli se tomu mám věnovat teď v tomto článku, nebo si to nechat až na další článek do rubriky Liturgika.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dneska byla novinka ohledně bohoslužby oběti. Byl pozmněněn čas, kdy se má chodit po sbírce a to tak, aby se peněžní dary přinesli s chlebem a vínem. Kněz v tu dobu sedí na sedes a čeká, až se peníze vyberou, což mi přijde jako zbytečné natahování mše svaté. Samozřejmě se to tak dělat může, ale není do závazně předepsáno. A co není závazně předepsáno, tak se tady dodržovat bude a co je závané pro všechny, tak to hodíme pod stůl a jede se postaru. Zajímavé. V IGMR je doslova napsáno: "Potom se přinášejí dary. ... Ačkoli chléb a víno určené k bohoslužbě nepřinášení věřící ze svého, jako kdysi, přece obřad přinášení darů si uchovává svůj duchovní význam a smysl. Je možné převzít zároveň i pěníze nebo jiné dary přinášené věřícími pro chudé a pro kostel anebo v kostele sebrané, ty se uloží na vhodném místě mimo oltář." (IGMR, Edicio typica tertia 2002, č. 73.) Nejvíc jsem se ale zarazila, když jsem se dozvěděla, že ministranti, kteří šli, že nevěděli, co pak s těmi košíky mají dělat. Kněz nemohl najednou přijmout čtyři košíky plné mincí. Navíc s ním šlo pro dary málo ministrantů. Na tohle jsou potřeba aspoň dva. Jeden vezme peněžní dary a druhý konvičky. Logické.
Odpoledne jsem byla doma. Četla jsem literaturu k diplomce a taky jen ze zájmu. Kniha byla jedna. Název je Tvůrčí psaní pro každého od Markéty Dočekalové. Moc zajímavé počtení.
Pak jsem zasedla na chvíli k televizi a dívala se na svou oblíbenou Pevnost.
A to už bude nejspíš vše. Tak přeji krásný další týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat