Tak jsem opět tu. A co se dělo?
V pondělí jsem šla do práce. Také jsem se rozhodla, že se v adventní době budu modlit hodinky z Breviáře a ne z mobiilu nebo z počítače. Taky se procvičím v hledání liturgických textů. Večer jsem byla doma. Už si nepamatuji, co jsem dělala, ale asi to byla nějaká bohulibá činnost.
V úterý jsem opět šla do práce. Pak jsem si chvíli povídala s jednou paní. Večer jsem šla na mši. Začínala ve tmě. Mše začínala liturgickým průvodem se svíčkami za zpěvu Anděl Páně a následně Ejhle, Hospodin příjde. Mše probíhala relativně v pohodě. Jen mi bylo smutno, což pro mnohé čtenáře není novinka.
Ve středu na mě opět čekala práce. Na mši jsem nešla, protože žádná večerní nebyla. Už jsem na sobě začínala pociťovat únavu, ale odpočívat a spát jsem nemohla. Musela jsem začít číst knihu Jozue.
Ve čtvrtek jsem opět pracovala. Co jiného bych asi dělala, když je pracovní den, že? Večer jsem na mši nešla, protože nebyla. Tak jsem se pěkně začetla do knihy Soudců. Do devíti večer jsem ji měla přečtenou. Teď ještě nachystat na další den.
V pátek opět práce a pak cesta domů. Probíhala relativně normálně. Žádné extra zpoždění, za což jsem byla ráda. Aspoň jsem stihla autobus, co jsem chtěla. A byl relativně prázdný.
A stihla jsem mši. Při mši mi chyběl delší text doxologie u collecty. Jinak bylo všechno normální a dle liturgických předpisů. Pak byla Mikulášská nadílka. Celou dobu jsem tam nebyla. Musela jsem do orchestru. Kvůli tomu jsem jela vlastně domů. Bylo to docela fajn, po delší době si zahrát v orchestru. Večer jsem pak jela zase zpátky na byt. Cesta už byla poněkud zdlouhavější, ale všechny přípoje jsem stihla. Nemusela jsem tvrdnout hodinu v Brně. Ovšem na bytě už jsem si nestihla umýt hlavu.
Náležitě podle toho jsem vypadala v sobotu ráno. Vstávala jsem před půl patou, abych všechno stihla. Hlavně nezapomenout jídlo na celý den. O hodinu a pár minut později jsem už seděla v autobuse do Brna a následně ve vlaku do Olomouce. Tentokrát jsem nejela sama, ale s kolegou z práce.
V Olomouci na mě čekalo deset hodin výuky.
Prvním předmětem byly Vybrané kapitoly z filosofie. Probírali jsme Immanuela Kanta. Trochu jsem u toho usínala, protože jsem tomu moc nerozuměla. Pak následovaly dvě hodiny Latiny pro liturgii, což je velmi zajímavé, ale druhou hodinu jsem taktéž trochu usínala. Největší krize byla na přednáškách Starého zákona. To byly tři hodiny. Možná, kdybych si musela psát, tak bych tolik neusínala. Jednou tam někdo i chvíli nahlas chrápal, ale to bylo asi jednou. Na krátkodobé probuzení to stačilo. Snad aspoň do příštích přednášek stihnu načíst všechno, co jsem měla načíst teď do soboty plus to, co mám na příští přednášky. Pak už se den a přednáškové hodiny pomalu chýlily ke svému konci. Čekaly na mě poslední tři hodiny Úvodu do křesťanské spirituality. Přednášející nabrala vysoké tempo a někdy jsem nestíhala. Naštěstí kolokvium je až někdy v dubnu, tak to nechám ležet a jen si seženu literaturu. Taky jsem si mohli rozebrat knížky ke křesťanské spiritualitě. A pak už na autobus. Cesta z Olomouce do Brna byla v pohodě. Pak jsem ještě přetrpěla hodinu v Brně psaním článku a pak hurá domů.
Cesta proběhla relativně v klidu. Žádné vzrušení nebylo. Až v autobuse do Oslavan, kdy jsem jela s lehce podnapilou společností.
V neděli jsem šla na mši. A možná jsem chodit neměla. Proč?
LITURGICKÁ POZNÁMKA: A stalo se to, co loni. Místo neděle adventní byla slavnost svatého Mikuláše. Nechápu, kdo chystal dnešní liturgii, ale já jsem z toho nemohla. Myslela jsem, že odejdu. Bylo mi špatně, myslela jsem, že zkolabuji. Říkala jsem si, že letos to bude lepší. Je sice hezké, že je kostel zasvěcen svatému Mikuláši, ale neděle adventní je v tabulce stále před patrociniem. Kdo by mi nevěřil, tak přidávám odkaz. Myslím a znovu jsem se utvrdila v tom, že dostudovat teologii bude v mém liturgickém zájmu. Byla jsem znechucena. Jinak jsem si všimla, že se začala používat kalichová patena. Ještě, že si kněz skládá kalich sám, jinak ministranti by nejspíš dost chaoticky řešili, kam se ta patena vůbec dává.
Taky jsem si při mši po velmi dlouhé době zahrála na varhany. Sice to byly jen dva řádky Alelujového verše před evangeliem a chvíli preludia, ale stačilo mi to. Byla jsem spokojená, že jsem si zahrála.
Odpoledne jsem jela na koncert. Užívala jsem si to i přes neznalost asi tří skladeb. Během těch jsem tam jen seděla a poslouchala. Poslední koledy (v adventě koledy?) jsem zpívala. Po dlouhé době i s chutí zpívat.
V podvečer jsem jela na byt se nachystat na pondělí. A tvořila jsem.
Tak přeji všem krásný další týden roku 2015. A Vánoce se blíží, tak myslete na své blízké.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat