Tak neděle přišla dřív než jsem chtěla. No, co nadělám. Můžu nadávat, můžu si stěžovat, ale to je tak jediné, co mohu.
V pondělí jsem byla doma. Psychicky jsem se připravovala na výstup ve škole, který na mě čekal v úterý. Taky jsem napsala tři stránky do diplomky. Takže už mě čeká jen něco málo kolem čtyřiceti. Do půlky dubna to snad zvládnu. Když máknu, tak si myslím, že bych napsala klidně i deset stránek za den. Horší to bude s tou praktickou částí, protože vůbec netuším, co tam budu psát. Asi o tom, jak jsem se postavila před děti, jak jsem jim vysvětlovala techniku, jak jsme si a o čem povídali. A další podobné řeči a psaná slova. Odpoledne jsem pejskovi zahrabala jeho nové metro. Ano, pokoušel se o to, postavit novou stanici metra. Jeho plány jsem mu musela zarazit, jinak by pravděpodobně sjel svah a mohl by ho také zavalit. Snad mi bude vděčný, že jsem ho ušetřila té bolesti. Taky jsem mu trochu na dvoře uklidila, když už jsem byla v tom zahrabávání díry.
V úterý mě čekala premiéra před dětmi. Ano, šla jsem učit. Jen jednu hodinu, kvůli diplomce. Měla jsem připravenou krásnou přípravu, vybrala jsem jednu z těch lehčích technik tvůrčího psaní. Výsledky jsou tak půl napůl uspokojivé. Nebudu tu nic dalšího zveřejňovat. Pak si budete moct přečíst moji diplomovou práci, pokud ji ovšem dodělám a včas odevzdám. trochu začínám cítit, že mě tlačí čas.
Taky jsem ráno fotila. A pochlubím se výsledkem. Ono totiž přes noc sněžilo a sněžilo i ráno a během mé cesty do školy. Takže jedna fotka.
Na té není moc vidět, že ještě sněží. Teda na tom foťáku to nebylo moc vidět, ale tady to vidět jde. Hlavně na tom štítu vlevo dole. V pozadí je krásně vidět částečně zakouřená halda. Dominanta města při příjezdu z Ivančic. A taky Neslovic a Letkovic.
Odpoledne jsem přemýšlela nad odučenou hodinou a snažila se napsat něco o ní. Takovou reflexi a sebereflexi. V podvečer jsem se vrhla na psaní teoretické části diplomky. Napsala jsem dvě stránky. Což je trochu málo. Hodně a žalostně málo. Je to těžké soustředit se, když se na celý pokoj line mluvená angličtina a někdy nevhodná hudba, která znemožňuje přemýšlení nad gramtikou a stylistikou diplomové práce. Tak jsem jen koukala na troje statistiky návštěvnosti, dvoje stránky a občas si přečetla nějaký ten článek na blogu. U toho popíjela čaj v kombinaci zeleného a banánového s třešní.
Taky jsem se podívala do jednoho internetového odbchodu ze Slovenska, který prodává liturgické předměty a oblečení a taky jiné devocionálie a předměty náboženské úcty. Doslova jsem se kochala tou nádherou. Hlavně jsem se dívala na ty předměty, které se používají při liturgii. Kdybych byla kněz a měla dostatek financí, tak bych si i vybrala. Jenže kněz nejsem a tech financí taky moc nemám. Takže mám smůlu.
Ve středu se mi opět naskytla krásná podívaná. Opět jsem vzala do ruky foťák a fotila. Začíná mě to bavit, ale živit bych se tím nechtěla. Mám totiž období, kdy se mi fotit nechce.Teď už zmíněná fotka.
Není tak hezky bílá jako ta první, ale také snad má své kouzlo. A působí trochu depresivně. V reálu to bylo hezčí. Foceno asi ve třičtvrtě na devět. Odpoledne pak svítilo sluníčko, ale já neměla moc čas jej vyfotit. Opět jsem se vrhla na stříhání písmenek. Taky jsem si udělala jednu sadu velkou, kterou budu používat na tabuli. Teda aspoň tak jsem si to namyslela. Několikrát za den jsem také přemýšlela, co je vlastně za den. Hlavně ve středu jsem si pořád myslela, že je čtvrtek. A měla bych se učit.
Večer jsem byla na mši svaté. A teď je čas a prostor pro...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět jsem se trochu nestačila divit. Byla památka sv. Tomáše Akvinského. Orace byly z památky a čtení také. Jen to evangelium někdo zapomněl založit, tak bylo delší chvíli hledáno, nakonec nalezeno a mohlo být přečteno. Nejvíce jsem rostla z přímluv, které byly ze středy třetího týdne. Absolutně se to nehodilo. Přímluvy měly být z památky.
Jinak jsem hrála ordinarium. Zahrála jsem všechno. Bylo jen Kyrie, Sanctus a Agnus Dei. Kyrie bylo v pohodě. Sanctus byl trochu nejistý, aspoň jsem to tak cítila, ale zahrála jsem to. A Agnus Dei bylo s patou. A trochu jsem to hnala.
Večer jsem chtěla ještě chvíli dělat diplomku, ale nemohla jsem. Brácha střílel a lítal s letadlama a nechápe, že se potřebuju učit a něco dělat do školy. On to nezažil.
Ve čtvrtek jsem se opět probudila do bíla. Tak jsem se v tom bílém prošla do školy a zpátky. Nešla jsem dělat výzkum, ale odevzdat papíry kvůli praxi, co tam budu mít. A taky se zeptat na tělocvičnu, jestli v sobotu můžeme normálně jít hrát. Jo a přidávám fotku.
Nějak moc fotek dneska přidávám. Tak, když už se s tím fotím, tak proč se nepochlubit. Takhle pohádkovou zahradu jsme měli. Fotka je trochu nakřivo a je oříznutá. Jen tak pro efekt. Jinak dál upravována není.
A bílo zůstalo až do večera. Celý den jsem se učila tu pitomou angličtinu. Omlouvám se všem, co mají rádi jazyky a převážně angličtinu. Mě už to nebaví. Potřebuju dělat jiné věci do školy (diplomka) i mimo ni (varhany a viola). A na nic z toho nemám náladu (varhany a viola) a nebo čas (diplomka, varhany a viola). V úterý musím vrátit knížku, kterou už mám asi tři měsíce. No, možná i čtyři. A nepřečetla jsem ji. A potřebuji ji k diplomce.
I přes útrapy s angličtinou jsem si udělala trochu času a protáhla se tím, že jsem prošla barák a vyfotila si slunce. A přidám fotku. Je jich tu málo.
Přiznávám je trochu tmavší, a to slunce tam není moc vidět. Ale je tam aspoň náznak, že tam někde je. A není to fotka upravovaná, i když to možná tak vypadá.
Večer jsem na uklidnění koukala na Letopisy Narnie Plavba Jitřního poutníka. A zalíbila se mi jedna písnička. Jedná se o písničku, která hraje na začátku titulků na konci filmu. Další na seznam oblíbených. Jmenuje se There's a place for us. U filmu se mi trochu zavíraly oči. Byla jsem šíleně unavená.
V pátek pršelo, nebo to tak aspoň vypadalo. Takže sníh začal mizet. A vydržel přes noc. Dopoledne jsem se opět učila. Naučte mě to někdo, jak se rychle a efektivně naučit pět lekcí gramatiky z knihy New English File Upper Intermediate? Já chci dělat diplomku.... Pomalu ale jistě z té angličtiny blázním.
Odpoledne jsem se na angličtinu už vykašlala a šla jsem na chvíli hrát na varhany a pak zpívat na mši. Z toho zpěvu toho moc nebylo. Přepadla mě ta nepříjemná stísněná brečící nálada. Jakmile jednou denně nebrečím, tak je to špatný den. Ale zrovna v tu dobu to být opravdu nemuselo. Ale liturgii jsem vnímat stíhala a hlavně mě to uklidňovalo. A proto teď bude opět...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Byla votivní mše, jen nevím, jestli to mělo být k eucharistii nebo za jednotu křesťanů. Orace a jejich znění si nepamatuju. Dnes se ale zaměřím na homílii. kněz se ptal, co je při mši svaté nejdůležitější. Moji tichou odpověď ve stylu všechno neslyšel. Ale to nevadí, protože pro něj by to byla odpověď špatná. Pak tam zazněla odpověď proměňování. A tato odpověď byla shledána správnou a doplněna komentářem, že zbytek být nemusí. To je ale špatně. Jen konsekrační slova nestačí. Je nutná celá eucharistická modlitba, která začíná superoblatou a končí velkou doxologií. Eucharisticná modlitba se skládá z několika částí. Jako první je preface, pak následuje Sanctus. Na zpěv Sanctus pak pozvolna navazuje kánon, nebo-li vlastní eucharistická modlitba. U nás známe čtyři v misálu a dalších devět v knize s názvem Eucharistické modlitby, které jsou už součástí Misálu z roku 2002 editio typica.
LP.: Po části postsanctu, kterým začíná eucharistická modlitba následuje většinou epikleze. Jen ve čtvrté eucharistické modlitbě je ještě další děkovná připomínka spásnědějinných událostí. K proměnění hostie v tělo Kristovo a vína v krev Kristovu je svým způsobem potřeba Ducha svatého, kterého kněž vzývá v epiklezi. A na epiklezi navazují konsekrační slova. Bezprostředně po techto slovech je tajemství víry a následuje anamnéze, která vzpomíná celé Kristovo dílo spásy. S anamnézou je úzce spojena modlitba obětní, která se vztahuje na jedinečnou, jednou provždy přinesenou oběť Krista. Pak následuje další důležitá část eucharistické modlitby je epikleze k přijímání, ale není to přijímání jako takové. To přijde na řadu později. Pak navazují přímluvné modlitby za celou církev, za papeže a služebníky církve, za shromážděnou obec i za ty, kteří s námi při bohoslužbě nejsou. Jsou v eucharistické modlitbě jmenováni jako rozptýlení synové. A samozřejmě nesmíme zapomenou na zemřelé a na svaté. Zejména se jedná o jméno Panny Marie, od loňského roku i jejího snoubence sv. Josefa a apoštolů.
LP.: A už se zdárně blížím ke konci eucharistické modlitby a tou je tzv. velká doxologie, na kterou shromážděná obec odpovídá Amen. A teprve tehdy končí eucharistická modlitba. Tohle všechno, co jsem popsala v předchozích třech odstavcích, je potřeba k proměnění chleba a vína v Tělo a Krev Kristovu. Jinak je oběť neplatná. Ano, učím se to k přijímačkám na teologii, ale učím se to raději, než tu angličtinu.
Použitá literatura:
ADAM, Adolf. Liturgika, Křesťanská bohoslužba a její vývoj. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. 471s.
A taky jsem si u toho prolistovala knihu Eucharistické modlitby vydanou v roce 1992. Poněvadž nemám nejnovější misál z roku 2002.
Tohle celé by se dalo použít do samostatného článku. Možná to tak začnu dělat. Rubriku Liturgika zatím obývá jen jeden článek, který se týká zajímavostí knihy Příručka pro varhaníky z roku 1999.
A taky jsem přijímala pod obojí způsobou.
Po mši svaté jsem byla za dětmi a začala jsem háčkovat. Háčkujeme Čtverce pro Afriku. Informovat se můžete na TĚCHTO internetových stránkách a klidně se můžete i zapojit.
Večer už jsem nic nedělala. Nechtělo se mi. Jen jsem se těšila do postele. I když jsem vstávala po osmé, byla jsem nějaká unavená. Asi z té nálady při mši svaté. Mnozí si asi řeknete, jak jsem ji mohla prožít, ale prožila jsem ji. O to víc jsem se zaměřila na slova veškerých textů. Nemusela jsem se o nic starat. Žalm si zazpíval někdo jiný, ale k ambonu nikdo nešel. Asi se stydí a bojí. Aspoň by někdo poznal, že to není jednoduché stouponout si tam a zpívat.
V sobotu jsem se musela učit. Opět a stále angličtinu. Ráno jsem se probudila do slunečného dne. Během dopoledne se obloha zatáhla a já měla po sluníčku. Odpoledne ještě trochu prokukovalo mračny, ale ráno bylo nejkrásnější. Zpívali ptáčci a já si začínala myslet, že už je nějaký květen a mám po státnicích a připravuji se na přijímačky na teologii. Bohužel si musím ještě pár měsíců počkat.
Odpoledne jsem se ještě chvíli učila a pak jsem se šla dívat na oblíbenou Pevnost Boyard na PrimaCool. A u toho jsem háčkovala, dokud mě nedošla vlna. Pak už jsem měla smůlu. Ale našla se další a čtverec pro Afriku jsem doháčkovala. Zabralo mi to tedy půl dne, ale dodělala jsem to. Večer jsem florbal stihla. Bylo nás docela dost. Dala jsem si dva góly a už byl konec. Nějak rychle to utíká ten čas.
V neděli jsem byla na mši svaté. Jak jinak, když je neděle. A hrála jsem. Vyšla na mě řada. Kyrie dobrý. Bez chyby. Gloria už na tom bylo trochu hůř. V poslední frázi jsem omylem vynechala jeden tón a trochu mě to rozhodilo. Ale dohrála jsem to. Jak naschvál to byla nota v levé ruce a jelikož tam jiná není, tak byla i v pedálu. Credo bylo asi nejlepší. Tam jsem se vůbec nevysekala. A vynechala jsem alelujový verš před evangeliem. Ten jsem taky zvládla. Pak následoval horor, který se opakuje poslední dva měsíce. Sanctus. Opět jsem se vysekala a hrála jednou rukou bez pedálu. Fakt už nevím, jak to mám cvičit. Vím, kde to místo je, soustředím se na to a stejně to nezahraju. Poraďte někdo prosím, co s tím. Hraji to dva roky, ale tohle se mi ještě nestalo, že bych se tak opakovaně vysekávala v jednom místě. A Agnus Dei byl v pohodě i s patou.
A teď k mojí oblíbené liturgii...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Ignoraci oltáře jsem tu už rozebírala, tak to nebudu opakovat. Zmíním se ale o ohláškách, kdy se z památky udělal svátek. Chvíli jsem tedy přemýšlela, jestli slyším dobře. Pak jsem se zapomněla podívat na nástěnku. Jeden svátek v týdnu je a to je Svátek Uvedení Páně do chrámu, který je 2. února. Tak by se měl slavit ten den. Ale jakožto zcela výjimečná farnost ji budeme slavit až v pátek. Chudák sv. Pavel Miki a jeho druhové nebudou zmíněni. No, jsem tedy zvědavá, kdo se bude modlit jaké hodinky. Kdo má elektronický breviář, tak moc na výběr nemá, ale ten, kdo se modlí z knihy, jako občas já, tak si nalistuje nejspíš to potřebné. A já už se teď budu stresovat, jaký bude v pátek žalm. Jestli z památky toho dne, nebo ze svátku, který bude v pondělí. A ještě se do toho všeho zamotává sv. Blažej a jeho požehnání proti nemocem krčním. No, bude to zajímavé....
Taky bych ráda věděla, jaké byly orace, protože jsem moc nerozuměla. Asi si budu muset dávat naslouchátko. U varhan člověk brzy ztratí sluch a já už tam jsem devět let.
Po obědě jsem chvíli háčkovala. Nějak mě to začalo bavit. Místo učení. V úterý mě čeká snad už poslední pokus poslední zkoušky. Angličtina, písemná část. No, ale učit jsem se nemohla. Brácha hrál ty svoje střílecí hry a odmítal si vzít sluchátka. Máte někdo taky takové sogecké egoisty doma a nemůžete se učit? Nechci se vidět, až budu dělat ve všední dny odpoledne čtyři přípravy a brácha to toho bude telefonovat přes skype. Je to fakt na zastřelení. Jestli tu zkoušku nedám, tak bude první, komu nakopu zadek. Zajímavostí bylo, že když se učil on, tak všichni, včetně mě, museli chodit po špičkách. Asi nejsem takový velký egoista. Já chci zpátky na koleje, abych měla klid, protože doma ho odpoledne nikdy mít nebudu. Proč jsem to vždycky já, co musí ustoupit, asi proto, že jsem moudřejší. Ale v dnešní době mi to moc nepomůže, pokud neukážu lokty. A to se mi moc nechce. Chtěla bych se všemi vycházet (jsem naivní idealista a nic mě neodradí). Trochu jako Old Shatterhand. I když už jsem pochopila, že některé lidi nezměním a asi ani nepochopím.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard a u toho zase háčkovala. Už mám čtverce dva.
Ta to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem, kdo se pročetli záplavou písmenek a mých výplachů až sem, krásný další týden roku 2015. a prosím, držte mi v úterý pěsti, aŤ dám tu angličtinu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat