A jsem opět zde. To je radosti. No, tak přestanu plácat blbosti a vrhnu se na rekapitulaci týdne.
V pondělí jsem byla doma. Jen jsem se prošla do školy na náslech českého jazyka. Proč? Diplomka volá. Náslech proběhl v pohodě. Viděla jsem, jak se paní učitelka chová k dětem, jak se děti chovají k ní a poučila jsem se o tom, jak bych se měla chovat k dětem já, až je budu učit. Po hodině jsem se domluvila na další náslech a zamířila si to domů. I když ne tak docela. Jelikož jsem si v neděli řekla o kroniku, tak jsem si ji vyzvedla a musela jsem se jít podívat ke kostelu na statistiky křtů, pohřbů a svateb. Odpoledne jsem se věnovala víceméně diplomce. Až tedy na ten jeden článek, co vyšel. V úterý jsem byla také doma. A nic nedělala. I když mám co dělat. Diplomka, diplomka, diplomka......volá a stále silněji. Po obědě jsem se na to chvíli vrhla. Moc mě to nebavilo. Taky mi došlo, že na mě dolehla nějaká tvůrčí krize. Toho jste mi také mohli všimout na blogu, že jsem nezveřejnila další příběh. Nic mě totiž nenapadá. Ráda bych něco psala, ale nějak to nejde. I kdyby se to mělo týkat liturgie, ale prostě to nejde. Ztratila jsem věškerou svou motivaci k psaní. V liturgii se vzdělávat budu stále. To mě neopustilo. A snad ani neopustí. Je to moje láska, stejně jako hudba a florbal.
V úterý večer jsem hledala nějaké informace pro ministranty do jedné farnosti. Nepocházím z ní, ale byla jsem o tuto službu požádána. Tak proč ne? Třeba se sama něčemu přiučím. Jak jsem tak brouzdala internetem našla jsem jeden článek, který se týkal ministrování a služby dívek a žen u oltáře.
Ve středu jsem byla na svém druhém a posledním náslechu. Ještě dopoledne jsem všechno zpracovala, abych na nic nezapomněla. Tak snad jsem na nic nezapomněla. Hned ráno jsem stihla vyfotit a zachytit tuto scénu, kterou jsem viděla z okna.
Jelikož je foťák posledni dobou stále u mého stolu, tak jsem fotila s ním. Je tam trochu vidět, kolik smogu u nás je. Jak většina topí tuhými palivy v neekologických kotlích. A kdo ví, čím zatápí.
Odpoledne jsem se snažila něco dělat. Nic jsem neudělala. Prohlížela jsem si nejnovější články na blogu a poslouchala písničky stále dokola. Mám jich v playlistu asi 13. Z toho jedna je asi 86 minut dlouhá a mixovaná z několika filmových sountracků od Hanse Zimmera. A teď doufám, že jsem to napsala dobře. Večer jsem byla na mši. Trochu jsem si tam zvedla své varhanické sebevědomí, ale to zase rychle spadne na normál. Přijela nějaká paní, že bude hrát, ale jestli chci, tak můžu hrát já. To jsem tedy razantně odmítla, protože odehrát celou mši sama si opravdu ještě netroufám. Pak se mě začala ptát, na který manuál hrajeme, tak jsem ji odpověděla, že na oba. Nastavila jsem jí tam nějaké rejstříky a domluvila se, že budu hrát aspoň ordinárium. Nebylo Kyrie. Byl třetí způsob úkonu kajícnosti. Tak se zpíval až žalm. Celkem to šlo, jen paní asi není zvyklá hrát a zpívat. Takže asi jako já. Když hraju, tak nezpívám. Hrála jsem tedy až Sanctus. Hrůza a děs. Zase ta stejná chyba. Vždyť už jsem to přede mší zahrála!!! První frázi jsem dohrála pravou rukou a pak se napojila i levou a nohama. Na druhou stranu jsem paní obdivovala, že dokáže hrát s akordama. Jen bez pedálu a to je hodně poznat. Ten pedál tam chybí hodně.
Jednou jsem konzultovala ordinarium s jedním vyučujícím na CMTF a jeho první otázka byla, zda hraju s pedálem. Pak jsem hrála Agnus Dei a ten se teda povedl. Myslím, že tam byla jen jedna chyba. Navíc jsem hrála i patou. Tak ta chyba byla způsobena tím, že jsem se moc soustředila na pedály. Ale dala jsem to. Hurá. Možná nejsem zas tak moc ztracený případ s tím hraním. Byla jsem ráda, že paní přišla, nemusela jsem hrát celou mši já, protože bych to určitě podělala a pak by mě někdo zkusil ukamenovat. Pak jsem chvíli preludovala a málem jsem nestihla přijímání. Naštěstí kněz na mě počkal.
Pak jsem mu odevzdala kroniku s lístečkem, že tam chybí dopsat statistiky. Loučila jsem se s ní nerada. Je nově vyvázaná a vypadá fakt nádherně. Nějak podobně bych si přestavovala, že bych měla vyvázanou Ari. V tom stylu vazby. Krásné kovové rožky, nejlépe ve stříbrné barvě, k tomu tmavě modré desky a stříbrné písmo. Prostě paráda. Jen k příběhu musím vymyslet nějaký název. Nic mě nenapadá. Můžete podávat návrhy. Krátká anotace je pod záhlavím. Pro přesnější děj si to musíte přečíst celé. Ve wordu to má asi 280 A4 stánek. Teď úplně vidím tu vytištěnou knihu. Ach, to by byla krása. No tak zpátky do reality.
Ve čtvrtek jsem byla doma. Dělala jsem méně stručné zápisy do kroniky jiné farnosti. Pak jsem napsala asi dvě věty do diplomky. Nechce se mi ji psát, ale musím. Při nejhorším si studium o rok prodloužím, ale o tom rodiče nechtějí ani slyšet. Tak se musím snažit. Problém pro mě bude spíš ta praktická část, než ta teoretická. Nevím, snad to zvládnu. Musím. Taky jsem trochu pokročila v textu pro ministranty. Vypsala jsem si všechny liturgické předměty (doufám, že všechny), knihy a oblečení, a snažím se trochu víc zjednodušeně napsat, k čemu jsou a jak a kdy se používají. Snad to bude správně a požadavek splním. Při nejhorším to přepracuju ještě jednou. Hlavně to musím napasovat na danou farnost a nepsat to tak obecně, jak se to dá najít na internetu a v knížkách. Musím na tom hodně zapracovat a přivést k dokonalosti. A pak to někde zveřejním. Ještě uvidím, kde. Samozřejmě vše bude podloženo nejnovější dostupnou literaturou.
V pátek jsem byla doma a hledala obrázky a upravovala přípravy k diplomce. Příští týden už jdu učit. Odpoledne na mě dolehla nějaká únava a tak jsem hrát nešla. Bolela mě hlava a byla mi zima. Co ž mi bývá poslední dobou často. Myslím tu zimu. Nakonec jsem šla na mši pod vlivem paralenu. Nevnímala jsem až tak dobře, jako normálně. Paralen a meduňkový čaj k tomu. Aspoň se mi ulevilo.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Na mši nebylo nic zvláštního. Jen ty úklony oltáři bych si představovala trochu více uctivé a ne ve stylu o dva centimetry dolu a nahoru a zavřít u toho oči. To není úklona. Navíc, když se ministrant, či kněz klaní oltáři, myšleno mense, tak to má být hluboká úklona. Pokud nevíte, co to je, tak jeďte do trapistikého kláštera. Tam se řeholnice hluboce uklání předtím, než přijmou Eucharistického Krista. Když jsem to viděla poprvé, tak mě to silně překvapilo, ale pak jsem v tom nalezla nekonečnou úctu ke Kristu. A od té doby se vyžívám v úklonách a je mi jedno, že stousta lidí čeká, až konečně začnu zpívat ten žalm od ambonu. Kdesi jsem totiž četla, že i po prvním čtení před žalmem by měla být krátká chvíle ticha. Jen nevím, kde. I chvíle ticha jsou při liturgii důležitá, člověk se může o to víc soustředit. Hlavně po homilii by měla být, aby věřící mohl rozjímat o tom, co kněz říkal, co zaznělo v evangeliu a tak. Aby mohl najít spojitost mezi prvním čtením a evangeliem. A je jich tam hodně.
Že já si vždycky něco najdu, že? No, to už jsem já. Budoucí učitelka, tak se s tím smiřte. Lepší už to asi nebude.
Večer jsem stříhala a stříhala. Písmenka na praxi.
V sobotu jsem přiváděla k dokonalosti své přípravy na vyučování. Po obědě jsem se opět trochu ponořila do liturgie a zpracovávala texty pro ministranty. Nejsem si jistá v mnoha věcech. Kdybyste přede mě dali nějaký liturgický předmět, tak bych to pojmenovala, věděla bych, jak jej použít, ale nevěděla bych jak to popsat. To je na tom to nejhorší.
Odpoledne jsem taky chvíli dělala do školy. Snažila jsem se dopsat výchovně-vzdělávací cíle do příprav k diplomce. Nic horšího snad být ani nemůže. Ale zase jsem vymyslela hromadu aktivit k technice tvůrčího psaní Haiku. Děda byl kdysi v Japonsku a tak mám spoustu materiálu, co se Japonska týče. Hlavně obrázky. Cíle jsem vymyslela a snad i správně definovala u všech příprav kromě jedné. Ta se týká techniky Akrostich. A teď doufám, že jsem to napsala správně. Techniky jsem si vybírala ze slovenské publikace. A vybírala jsem si ty jednodušší, které jsem pochopila a u kterých jsem si dokázala představit, co bych případně musela napsat já.
Večer jsem byla na florbale. Moc mi to nešlo. Stále jsem strefovala brankaře. Asi po hodině a půl jsem trefila pěkně rožek branky. Pak jsem se trefila ještě jednou druhému golmanovi. Úspěch, můžu si připsat další dva góly. No jo, nějak to nevydýchávám. Měla bych se sebou něco dělat. Není čas a samotné se mi nechce. Tak radši sedím za počítačem a pojídám buď čokoládu a nebo oříšky v čokoládě. I když ta čokoláda je taky s oříškama. Teď jsem si oblíbila mléčnou s celými mandlemi od Orionu. Takže forma úplatku pro mě je jasná. :)
V neděli jsem byla na mši svaté. Nic extra z liturgie mě nepřekvapilo. Všechno při starém i s chybami, kterými by se měl člověk učit. Ale ono to nejde všude, že? A každý den není posvícení. Na varhany jsem si ani nesáhla. A já jsem tak moc chhtěla hrát. Snad příští neděli. To už bych hrát měla a celé ordinarium. A zase mi nebylo nejlépe. Nejraději bych si zalezla do postele a spala a spala. Ale nejde to. Musí se dělat, Do praxe a taky se pomalu začít učit tu angličtinu. Ach jo. Proč jsem to nedala na poprvé!!!
Před oběděm jsem nakoukla na krmítko a nestačila jsem se divit. Přiletěla tam jedna sykorka modřínka, ale ta byla. Škoda, že jsem neměla foťák. To byla kulička, ze které trčely dvě nožičky a zobáček, jak byla načepýřená. A těch vrabců. Je to uklidňující dívat se, jak krásně létají na krmítko, sem tam zobnou a odletí. Taky na neděli padal sníh. Ráno byl drobný poprašek, jen jsem to nevyfotila. Bohužel. Do odpoledne bílá barva sněhu z větší části zmizela a já se dívala na depresivně vypadající město. Je ta zima letos nějaká divná. Pořád pod mrakem a bez sněhu a ledu. Ani bruslit nemůžu. Leda na kolečkových...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Když jsem se v neděli modlila modlitbu se čtením, tak jsem četla krásné čtení. Modlitba se čtením je modlitba kněžská, ale to neznamená, že by se ji nemohl modlit laik. Každá modlitba je dobrá. No a tak jsem se pomodlila tři žalmy, a pak bylo jedno čtení z Páté knihy Mojžíšovy a druhé čtení z Konstituce II. vatikánského sněmu o liturgii a už jsem se vyžívala. Jednalo se o výtažek textu SC, nn. 7-8. 106. Nebudu to zde uvádet, kdo si chce přečíst, může si vyhledat na internetu Sacrosanctum concilium a přečíst si. Dá se to stáhnout ze stránek liturgie.cz. A přidávám odkaz. Najdete ji až úplně dole. A je tam i latinsky, ale já ji četla v češtině. Latinsky fakt neumím. Možná jen Deo Gracia a latinské názvy částí ordinaria a propria a taky jsem jeden čas uměla Pater Noster a celou Missu Mundi a zpívanou. Žel, co se nevyužívá, to se zapomíná. Ale liturgii zapomínat nebudu. Nechci ji zapomenout. A nezapomenu ji.
Přemýšlím, co ještě napsat, ale asi už nic, protože je to dlouhé dost. Tak přeji krásný další týden roku 2015 a já si jdu najít nějakou čokoládu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat