A neděle je opět zde. A co se dělo? Docela dost toho bylo, ale začnu pěkně od pondělka.
V pondělí jsem šla opět do práce. Docela mě to baví, pracovat s dětmi. V práci jsem byla relativně dlouho. Chystala jsem se na další den.
V úterý jsem do toho všeho měla také konzultační hodiny. Take všechno proběhlo v klidu. Večer jsem šla na bohoslužbu slova. Vedl ji akolyta a vedl ji dobře. Sice jsem měla nějaké nejasnosti, ale brzy jsem zjistila, že toho o bohoslužbě slova moc nevím. Nejspíš je to tím, že jsem jich moc nezažila v roli ministranta.
Ve středu jsem opět byla v práci. A to stejné ve čtvrtek. Ve čtvrtek jsem večer byla na mši. Liturgie probíhala lépe, jak v mé rodné farnosti. Jen mě vždy zarazí skutečnost, že si děti chodí pro křížek až po závěrečném požehnání a propuštění lidu. Přijde mi to trochu nepraktické. Ve čtvrtek jsem si také sáhla na reedici římského misálu. Krásný pocit, že jsem jedna z prvních, kdo měl možnost si jej prohlédnout. Mnozí ani neví, že ta velká kniha používaná při liturgii je misál a co v ní vůbec je. A pokud ano, tak jej neumí použít a neumí vyhledat potřebné texty.
Kochala jsem se misálem docela dlouho. Další podrobnosti najdete v článku, který vyšel v pátek.
V pátek jsem pracovala, ale tentokrát jsem nebyla v práci ani o chvíli déle, než bylo třeba. Potřebovala jsem se také dostat domů. Naštěstí Brno nebylo moc zacpané a já jsem relativně dobře dojela. Bohužel, když už nebylo zacpané Brno, tak jsem stála někde jinde. Ale domů jsem dojela včas tak, abych stihla ještě dětskou mši svatou. A možná jsem tam neměla chodit. Zkazila jsem si příjemný pocit z misálu a z toho, že snad se dočkám krásné liturgie. A proto bude....
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Nechápu proč si misál nevzal někdo jiný. Měl ho ten nejmenší ministrant. Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby měli tu reedici. Ta má přes tři kila a je těžší než můj noťas. Následně jsem rostla z toho, že ministrant s misálem nestál u kněze na celou doxologii při collectě a nesl misál na oltář (myslím mensu). Tam se má misál objevit až při přípravě obětních darů. A dorazil to tím, že se uklonil svatostánku. Následně se oltáři klaněli všichni. Myslela jsem, že umřu. Pak mě zaujala jedna myšlenka z kázání pro děti. Jednalo se o modlitbu, jakožto o rozhovor s Bohem. Při normálním rozhovoru se člověku vždy dostane odpovědi a při modlitbě tomu tak není. S tímto tvrzením ovšem nemohu souhlasit, protože i Bůh odpovídá na naše modlitby. Jen tu odpověď někdo neslyší a nevnímá, protože není dostatečně Bohu otevřen svým srdcem a svou myslí.
Po mši jsem si vyzvedla na poště jednu zásilku turistických známek. Bylo jich asi 36. Pěkná zásoba. Něco už jsem si přivezla z cest a něco jsem si objednávala přes internet. Taky mi asi ve středu přišla knížka Liturgie pramene. Kniha vypadá asi takto.
Pak jsem šla do orchestru. Na to, že jsem skoro dva týdny nehrála, tak jsem se docela chytala. Pak už jsem šla opět domů.
V sobotu jsem dlouho spala. Po dlouhé době. Odpoledne jsem šla na drakiádu, ale klasicky mi drak nelétal. Tak jsem šla na lov listů do výtvarky na pondělí. Sehnala jsem také větve jehličnatých stromů a hlavně ještě neopadaný modřín. Tak snad do úterka neopadá.
Večer jsem na florbale nebyla. Stále se necítím zrovna na to, abych se dvě hodiny potila v tělocvičně. Taky k tomu mám ještě jeden důvod, ale ten neprozradím. Možná později.
V neděli jsem vstávala překvapivě brzy. Už v sedm. A to jsem spala o hodinu déle. Tak jsem si řekla, že si po velmí dlouhé době půjdu zahrát na varhany. Užívala jsem si to. Měla jsem pro sebe celou dlouhou hodinu. Tak jsem si všechno přehrála, a začala se učit novou písničku.
A zůstala jsem na mši. Liturgii jsem sledovala. To bych to nebyla já, abych nesledovala liturgii. Dnes bych ale ráda poukázala na kázání, protože kázání mi znechutilo celý sváteční nedělní den.
V Římě probíhá biskupská synoda o rodině. Nechápu z jakého důvodu byla tato synoda znevážena a totálně potupena ve smyslu, že je naprosto zbytečná. Nevím, co všechno se na synodě projednávalo (dneska končí), tak ji nebudu soudit. Nebudu o ní říkat, že je naprosto nesmyslná, jak mi to vyznělo z dnešního kázání. Druhá věc je, že zákony by se neměly měnit. A to jako proč? Zákony reflektují dobu, tak je občas potřeba je změnit. Takže jakmile se začnou měnit zákony přichází apokalypsa (také z ndešního kázání). Trochu tím plaší lidi. Druhý příchod Krista, tzv. paruzie, není znám. Může to klidně být zítra, ale také za x2 let.
Ještě mě zarazila jedna věc ohledně hierarchie v církvi. Jak prý může vůbec nějaká být, když světu vládne anarchie (asi se někdo moc dívá na zprávy a nerozumí pojmu demokracie). Je tedy pravda, že někteří si z demokracie dělají tu anarchii. Přece se říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Že ve světě není úcta ke starším, ke kněžím. Nedokážu mít úctu k někomu, kdo káže vodu a pije víno. S tímto také souvisí další věc a to je poslouchání nadřízených. Na jednu stranu se má nadřízený, to jsem takto pochopila já z dnešního kázání, poslouchat pomalu nekriticky (jedna moje připomínka k liturgii, která byla oprávněná a měla jsem pravdu) a na druhou stranu máme poslouchat hierarchicky výše postaveného kriticky. Asi dvojí metr, jak se zdá. Pak takový obyčejný člověk, jako já, co teprve teologii studuje, má něco chápat.
Ze mše jsem odcházela trochu znechucená.
A následuje...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Bude se týkat opět a znovu sbírky. Jelikož dnes se mísila bohoslužba slova a bohoslužba oběti. Divím se, že to jde, protože v IGMR jsou tyto části mše svaté striktně odděleny, i když by měly tvořit jeden bohoslužebný celek. Sbírka by měla začínat až při přípravě oltáře. Dnes tomu tak nebylo, protože sbírka, aspoň tedy na kůru, začínala při poslední čtené přímluvě ministranta a při modlitbě kněze. Přímluvy zakončují bohoslužbu slova, ale sbírka na různé potřeby už patří do bohoslužby oběti. V IGMR je o sbírce zmínka až na konci čísla 73 (IGMR Editio typica tertia 2002).
A pak jsem se odpoledne po dlouhé době dívala na Pevnost Boyard. Posledné dobou jsem ji nějak nestíhala.
Udělala jsem si také radost a nafotila si knížky, které jsem si za posledních pár dní sehnala a hodlám je přečíst.
První z nich je encyklika papeže Františka o péči o domov Laudato sii.
Dalším přírůstkem je bohužel jen z knihovny v Olomouci, ale věřím, že stojí za přečtení. Je to kniha Posvátné a profánní.
A to bude nejspíš všechno pro dnešek. Docela dost jsem se rozepsala, ale to nevadí. Potřebovala jsem to ze sebe dostat.
Takže přeji krásný další týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat