Nabízím další z liturgických poznámek. Tato se bude týkat hlubokých úklon při mši svaté. Zda se ministranti i kněží mají uklánět svatostánku, kde je stále přítomen vzkříšený Kristus, nebo mense, kde se zpřítomní jeho jednou pro vždy podstoupená oběť na kříži. Více v celém článku.
Tuto problematiku jsem řešila už jako ministrant, když jsem byla nucena přecházet na čtení nebo na žalm. Neměla jsem to ráda a po pravdě by se něco takového ani dít při liturgii nemělo. Aspoň ministrant by neměl přecházet. Kněze v tuto chvíli z mého textu vynechám. Ten prostě a jednoduše při mši svaté přecházet musí, pokud není ambon na stejné straně jako sedes. I to už jsem někde viděla, jen nevím kde. A není to nic špatného. Hlavně, když tam obě jmenovaná místa jsou.Zaměřím se tedy na ministranty. Když už přecházet opravdu musí, tak by se úklona měla smeknou mense, protože při mši svaté je mensa svým způsobem důležitější. Jedná se o místo, kde bude zpřítomněna Kristova oběť.
V IGMR se píše. Doslova cituji: "Po příchodu k oltáři kněz a přisluhující pozdraví oltář hlubokou úklonou." (IGMR Editio typica tertia 2002, č. 122) Toto číslo ještě pokračuje, že pokud byl nesen kříž, tak se může postavit vedle oltáře a nahrazuje kříž oltářní. Ale tato poznámka se netýká oltářního kříže, ale zda se uklánět ke svatostánku nebo k oltáři. Z tohoto čísla v IGMR jde poznat, že úklona patří oltáři, nikoli svatostánku. Před svatostánkem by se mělo poklekat mimo mši svatou.
Ještě jednou dnes budu citovat IGMR: "Oltář, na němž se zpřítomňujě pod svátostnými znameními oběť kříže, je též stolem hostiny Páně.... Oltář je též středem díkůvzdání, kterým je eucharistie." (IGMR Editio typica tertia 2002, č. 296)
V celém IGMR se o místě, kde se uchovává Nejsvětější svátost píše asi jen na jednom místě. Je pravda, že IGMR jsem četla kdysi dávno, tak si to moc nepamatuji, ale ve mši se svatostánku neklaní. Pouze při příchodu k oltáři se před svatostánkem poklekne, stejně tak jako při odchodu.
V jedné knížce pro ministranty v roku 2009. Na straně 32 se píše o tom, že oltář je centrem celého chrámu. Dále autoři pokračují popisem vstupních obřadů. Doslova budu citovat: "Po příchodu do presbytáře pozdravíme oltář hlubokou úklonou. Je-li v presbytáři svatostánek, pak samozřejmě poklekáme." (REINSBERK, Jiří a KUBALÍK, Tomáš: Knížka pro ministranty. 3. vyd. Praha: Portál, 2009.) Kdo by nevěděl, jak knižka vypadá, přidávám fotografii.
Tak snad jsem dostatečně vysvětlila tuto problematiku. Hodlám se v tomto dále vzdělávat, takže až budu mít nějaké další informace, tak bude článek aktualizován.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat