Historicky první liturgická poznámka, která není součástí deníčkoidního zápisu z neděle. A s velkou pravděpodobností jich bude víc, takže se mám na co těšit.
Dneska jsem opět při mši svaté pomalu kolabovala. Ale nebyla jsem moc překvapená. Tušila jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Liturgické předpisy očividně neexistují a nebo nejsou podstatné a budeme se jimi řídit jen, když se nám to bude hodit. Tak bych to možná uvedla.
A teď k dnešní liturgii.
Ještě, že jsem si zjistila oba žalmy. Mohla tedy být i třetí verze, ale ta neměla šanci větší jak 1%. Na 30% jsem tipovala, že bude žalm a orace a vlastně všechno z památky sv. Pavla Mikiho a druhů. A ten zbytek, který činí tak 69%, směřoval k žalmu, který byl už v pondělí. Kdybych si vsadila, tak bych vyhrála. Ano, byl žalm, který neměl vůbec být. Ale co nadělám. Můžu jen tiše trpět. Ale teď popořádku.
V čas mše svaté, kdy má normálně začínat, jsem stála v sakristii a čekala na kněze. Na to zpoždění bych si už zvykla. Asi trochu nestíhá. Beru, je taky jen člověk. Tak jsem se tedy zeptala na žalm a samozřejmě že bude ten, který byl před čtyřmi dny. Super, beru, je to kněz, ale bohužel nerozumí liturgii... Na druhou stranu ten žalm byl kratší. Začala mše svatá a kněz přichází k oltáři. Tam zastaví ministranty, něco jim rychle říká a jde políbit oltář. Což je normální. Děje se tak při každé mši svaté. Pak se vrátil k ministrantů, kteří byli nějací zmatení. Aspoň mi to tak připadalo. Ale oni za to bohužel nemohli. Společně se odebrali pod kůr, kde byla už zahájena mše svatá. Lidé zůstali v lavicích. Zezadu jim ministranti postupně zapálili svíce, které jim byly dodány těsně přede mší. Hned na úvod je žehnání svící, které je uvedeno že "Před čtyřiceti dny jsme slavili slavnost Narození Páně". A hele, kdyby někdo počítal pořádně, tak zjistí, že už to dávno bylo čtyřicet dní. Ale tak čtyři dny navíc přece nikoho nezabijou, že? Ale já jsem takový rýpal, že to prostě počítat budu. Tento svátek by se neměl přesouvat ani na nejbližší neděli. Pak už nesouhlasí počty dnů. Ale toho si všimnou nejspíš jen matematici a nebo liturgové. Těch čtyřicet dní opravdu bije do očí. Zvlášť pokud jsem už na jedné mši byla v den svátku. Všechno dvakrát.
Když jsem slyšela těch Čtyřicet dní, myslela jsem, že se začnu smát.
A teď přidám správnou variantu. Když kněz přichází k oltáři, ale mše svatá má začínat na jiném vhodném místě mimo presbytář, tak se jde na to jiné vhodné místo. Až se pak vrací, teprve potom políbí oltář a jde k sedes. Pak nemohou nastat takové zmatky, jaké nastaly v prvním případě. Ještě by občas bylo vhodné to těm ministrantům říct přede mší a ne až je to aktuální. A taky vysvětlit všechno. Na to všechno by měl myslet kněz a nebo vedoucí ministrantů. I když pochybuji, že tady nějaký je, který by rozuměl liturgii. Kdysi jsem to chtěla dělat, ale teď už bych to nedělala ani za mzdu. A ještě k lidem v lavicích. Je možná hezké, že už měli vyhřátá místa, ale na jiném vhodném místě měli být i oni. V tomhle mnou popsaném průběhu ztratila smysl věta, kterou říká kněz po žehnání svící, která zní: "Vyjděme v pokoji." Pokud lid stojí v lavicích, tato věta ztrácí svůj význam a smysl, protože lid nikam v pokoji nevychází, ale v pokoji stojí na místě a vychází pouze kněz s přisluhujícími.
Celý průběh liturgie ze svátku Uvedneí Páně do chrámu naleznete na stránkách liturgie.cz, nebo v Českém misále. Stránky zjistím.
Na jednu stranu mi tenhle přístup k liturgii vadí, ale na druhou stranu mě to stále víc motivuje, abych šla teologii studovat. Takže se uvidíme tam. A až budu studovat, tak těch liturgických článků bude nejspíš víc.
Obrázek v úvodu je ofocen z jednoho liturgického kalendáře. Bohužel nevím z jakého, neb mi už zůstal jen ten obrázek a ne celý kalendář. Ale obrázek jsem si nechala.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat