V pondělí dopoledne práce. Tentokrát se mi protáhla až do odpoledne, ale ne moc. V jednu jsem odcházela. Stihla jsem autobus o půl druhé a kolem druhé jsem byla doma. Vyluštila jsem si dvě křížovky, dala kafe a čokopiškoty a zacvičila si. Následně jsem se vrhla na učení Somatopatologie a pak na přepisování pediatrie. Tu jsem úspěšně dopřepisovala. Hurá. Teď ji ještě dostat do hlavy. Prozkoumala jsem i legislativu a speciální pedagogiku, co jsem stáhla z emailu. Ještě asi chvíli počkám, jestli nám pošlou novější verzi studijního materiálu. Jinak se začnu učit z toho, co mám.
Do noci jsem četla. A to jsem si říkala, že půjdu spát brzy. No nešla jsem.
V úterý se teda zase těžce vstávalo. K tomu mě i pálelo v krku, ale do práce jsem šla. Jela jsem s řidičem ADHD. Opět jsme chvíli kecali, ale pak jsem ho nechala v klidu řídit.
Do práce jsem přijela brzy, hned jsem byla odchycena paní zástupkyní a domluvila se na průběh družiny.
Práce ve třídě byla celkem v pohodě. Pak jsem měla rozhovor s třídní paní učitelkou i s paní zástupkyní o jedné žačce. Po vyučování mě čekala na dvacet minut družina. A po družině rychlá cesta na rehabilitaci. Vyrazila jsem ze školy pozdě a ještě mě zastavila jedna maminka. Řekla jsem v rychlosti, co chtěla vědět a pádila jsem na šalinu. Chvíli jsem se obávala, že rehabku nestihnu. Na zastávce jsem čekala pět minut. Najednou bylo čtvrt na dvě. Rehabka začínala o půl. Šalina přijela včas a svým klasickým tempem si to šinula k cíli. Jako naschvál jsme stáli na každém semaforu. Na hlaváku jsem rychle vystoupila a hnala to na Josefskou do čtvrtého patra. Tam jsem měla štěstí, že se v přízemí zrovna objevil výtah. Jak je nemám ráda, dneska jsem s radostí nastoupila a nechala se vyvézt. Rehabku jsem stihla na minutu přesně.
Pěkně jsem si zacvičila, paní fyzioterapeutka mi ukázala další cviky a poradila, jak správně chodit a nacvičovat chůzi. Pak jsem měla elektroléčbu. Dostala jsem na stehenní sval elektrody, které podněcovaly sval pracovat. Abych prý posilovala. Tak jsem posilovala. Deset minut vnější sval, deset minut vnitřní sval. Bylo to zvláštní, ale ne nepříjemné. Dalo se to. Nejspíš to bylo i lepší, než jehličky v Ivančicích.
Pak už jsem v klidu šla na osmičku a nechala se odvézt do Bohunic. Stihla jsem autobus ve tři. Během cesty jsem si naplánovala návštěvu pošty pro balíček z imaga. Konečně jsem se dočkala nového dílu Zaklínače.
Doma jsem si dala kafe, začetla se do Somatopatologie a pediatrie a nezapomněla jsem cvičit a podrbat kocoura. Ani z pelechu nevylezl. Potvůrka. Měl štěstí, že bylo relativně teplo venku. Po večeři jsem dočetla pediatrii a začetla se do knihy Až ti budu nablízku. Do večera jsem ji přečetla. Tak jsem otevřela třetí díl a do noci četla.
Ve středu dopoledne supl. V mé třídě. Původně tři hodiny, nakonec čtyři, ale nevadilo mi to. Následně jsem měla hodinu volno na oběd a záchod. Během oběda dětí jsem družinu předala a jela domů. Nestihla jsem svůj obvyklý autobus, jela jsem o půl hodiny později. A taky o dvacet minut déle. Dálnice zacpaná, stará silnice zacpaná. No jo, co se dalo dělat. Naštěstí jsem kafe doma stihla. Vyluštila jsem většinu křížovky, zacvičila si, dala si sváču a šla na mši svatou. Zpívat jsem musela i přes nastupující rýmu.
Doma jsem si potom dala horkou sprchu a dobrou večeři. Následně jsem si chystala svačinu na čtvrtek. A pak už jsem jen odpočívala.
Ve čtvrtek se mi nechtělo z postele, ale musela jsem. Do práce jsem přišla chvíli po sedmé hodině. Přežila jsem čtyři hodiny ve třídě a něco málo přes hodinu v družině. Pak jsem utíkala na rehabku. Opět jsem měla cvičení. Spíš to bylo dneska masírování. Chvíli jsem chodila, dělala výpady a pak se nechala masírovat. Bylo to strašně moc příjemné. Skoro jsem tam usnula. Po cvičení jsem měla ještě elektroléčbu. Stejnou jako v úterý. Následně jsem spěchala na autobus. Z Brna jsem odjížděla ve tři hodiny. Dálnice byla naštěstí průjezdná a cesta byla jen o pět minut delší než by měla. Byla jsem v klidu.
Doma jsem si dala svačinu a kafe a omluvila se z Krohisu. Jsem nachlazená a byla jsem moc unavená. Asi bych se fyzicky dorazila. Místo toho jsem so zacvičila doma, podrbala kocoura a odpočívala. Po pravdě, koukala jsem na Facebook. A zalíbila se mi tam jedna melodie Cannon in D od Johanna Pachelbela. Do noci jsem chvíli četla.
V pátek se mi nechtělo z postele, ale vylezla jsem. Do práce jsem došla včas a stihla jsem se i trochu učit. Pak jsem měla s dětmi čtyři hodiny výuku a následně asi hodinu a půl družinu. S nimi jsem šla na oběd a pak ven na hřiště. Teprve potom jsem měla čas na svůj oběd. Ohřála jsem si koláčky a chvíli kecala s kolegyněmi v kabinetě. Po půl druhé jsem se sbalila a šla na autobus. Stihla jsem ten ve čtvrt na tři. S vidinou, že budu da půl hodiny doma jsem vyrazila z Brna. Daleko jsem se ale nedostala. Ještě v čase příjezdu k nám jsem seděla v buse kousek od Brna. Domů jsem přijela se čtyřicetiminutovým zpožděním. Nevadí. Mši svatou jsem stihla. A zpívala jsem. Cestou jsem si říkala, že zpívat nebudu, ale jelikož nikdo nepřišel, tak jsem musela já.
Orchestr nebyl, tak jsem šla hned domů, cvičit a luštit křížovky. A vyluštila jsem jich hodně. Nemohla jsem se zastavil. Nezapomněla jsem na večeři.
V sobotu jsem vypla budík a spala až do půl deváté. Dopoledne jsem pomohla s přípravou oběda a zacvičila si. Po obědě jsem se učila. Pak jsem šla na zahradu, kde jsem okopala a s mamkou nachystala záhon pro tulipány, podrbala kocoura a našla hromadu ořechů. Měla jsem plnou kapsu u mikiny.
Po kafi jsem vyrazila ven. Svítilo sluníčko a bylo příjemně. Podzim už začal být barevný.
Procházka byla krásná. Cestou domů jsem se stavila v obchodě pro rajčata. V prvním neměli, tak jsem musela do dalšího. Tam už jsem naštěstí koupila. Doma jsem pak zase luštila křížovky. Asi deset jsem vyluštila. Později jich bylo ještě víc.
Do noci jsem četla.
V neděli jsem vstávala na mši svatou. Nezpívala jsem. Zpíval a hrál někdo jiný.
Do oběda jsem koukala na televizi na Objektiv a Cirkus Humberto. Po obědě jsem si přečetla Somatopatologii a šla ven. Na dlouhou procházku. Měla jsem i nečekané setkání. Byl to takový podobný šílenec, co chodí zásadně po zvířecích stezkách. Chvíli jsme popovídali a pak se rozešli každý na jinou stranu lesa. Už jsem trochu spěchala domů na kafe a na hlavní závod Velké pardubické. Startovalo patnáct koní a vyhrál to Irský kůň. Jmenuje se Stupmtown. Docela nezapamatovatelné jméno. Už si je na internetu hledám podruhé.
Jinak venku bylo moc krásně. Šla jsem jednu z mých nejoblíbenějších tras a byla krásně barevná. Škoda jen, že nesvítilo sluníčko. Hned by to vypadalo asi lépe. Ale i tak to stálo za tu námahu do kopců. Přidám pár fotek.
Viděla jsem i několik exemplářů hub. Jen pořádně nevím, co to bylo za houby. Na fotce je ale nejspíš bedla. Jinak to sluníčko těm fotkám opravdu chybí. Tak snad někdy příště.
Do večera jsem pak odpočívala a připravovala se na pondělní práci.
No, potom jsem se vrhla na pediatrii a k tomu jsem poslouchala soundtrack Pána prstenů.
A to bude pro tento týden asi všechno. Ten následující budu ukončovat rehabilitaci a zase budu mít víc času na učení. Dneska jsem si stahovala materiály do somatopedie. Už teď z toho mám trochu hrůzu. Přijde mi to těžší než teologie. Asi už nejsem nejmladší. Ale to půjde. Chci, aby to šlo.
Takže krásný další týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat