Svatý Václav je opět tady. Další týden je pryč. Příští týden už bude částečně v měsíci říjnu. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Stihla jsem dřívější autobus, ale to práce jsem přišla, jako bych jela pozdějším busem. V práci to bylo super. Zvládla jsem celé čtyři hodiny. Pak jsem čekala až na rehabku. Na rehabce to bylo rychlé. Jen šest minut na ultrazvuku. Pak jsem jela domů. Přijela jsem jen o hodinu později než obvykle.
Doma jsem si dala kafe a oplatky a podrbala kocoura. Mamka zavařovala červenou řepu a já si potom chystala jídlo na úterý. Udělala jsem si vaječnou omeletu. Během odpoledne jsem taky volala bývalé kolegyni.
U večeře jsem se dívala na další film. Do noci jsem četla.
V úterý jsem se nějak nemohla vypravit do práce. První autobus mi ujel a sotva jsem stihla ten druhý. V autobuse jsem zjistila, že jsem si nedala náušnice, tedy jejich část. S dětmi jsem jela na výlet na Hájenku u Břeclavi. Krásný program měly a paní učitelky a pan učitel taky. Dostali jsme horký čaj, který byl neustále doplňován, k tomu šest druhů koktejlů, nealko samozřejmě a klid od dětí. Na dvě hodiny.
Koktejly jsem ochutnala myslím všechny, trochu. Mohla jsem vyzkoušet i lanové centrum. Docela mě to lákalo, ale křupalo mi v koleni, tak jsem radši neriskovala. A zima byla. V jednu chvíli jsme dostali beránkové deky a zabalili se do nich. Hned bylo teplo. No jo, vlna je vlna.
Po dvou hodinách měly děti chvíli pauzu, poklad získaly. Já se šla ještě s jednou kolegyní podívat na začátek chodby, která spojuje hájenku se zámkem v Lednici. Následovala diskotéka se čtyřmi postavičkami, mimoněm, Hello Kitty, kačerem Donaldem a jedním z Tlapkové patroly. Pak se děti rozdělily na dvě skupiny, z nichž jedna šla do lanového centra a druhá si mohla nakoupit a nasvačit. Koukal jsem na to lanové centrum. S těmi mladšími jsem tam byla celou dobu, povzbuzovala jsem je a ukecávala k dokončení trati. Většinou to zvládly. Plánovaný odjezd se posunul o hodinu. Nějak jsme to nestíhali. Nevadí. Hlavně, že si to všichni užili.
Na Hájence je velmi příjemný personál. Koukla jsem na nějaké ty úkoly, pokecala jsem s kolegyněmi a kolegou, taky s paní majitelkou. Cestou k autobusu jsem podrbala kozly. Ten jeden se dokonce při drbání přestal pást, jak se mu to líbilo.
A pak už nás čekala cesta do školy. O hodinu pozdější. Aby toho nebylo málo, při popojíždění v Břeclavi jsme se na jedné křižovatce nerozjeli. Unikl nám vzduch z brzd. Naštěstí byl pan řidič šikovný a odstranil závadu. Ale taky jsme mohli čekat na druhý autobus z Brna. To by znamenalo, že se domů dostanu až kdo ví kdy. Naštěstí se to nestalo.
Ke škole jsme přijeli kolem čtvrté hodiny. Na šalinu jsem šla o půl hodiny později a stihla jsem bus v pět. Po půl šesté jsem byla doma a mohla si dát aspoň teplou polívku. Taky jsem musela cvičit. Nezapomněla jsem na kocoura a pak už jsem odpočívala a přemýšlela, co všechno si mám nachystat na středu. Do noci jsem četla.
Ve středu opět do práce. Zvládla jsem tři hodiny s dětmi, jeden doprovod k tělocvičně a dozor na chodbách. Po práci jsem jela na rehabku. Měla jsem jen ultrazvuk a vzali mě dřív než jsem měla plánováno. Před půl druhou jsem už odcházela. Jela jsem do Ivančic za bývalou kolegyní. Než jsme se setkaly, tak jsem si vyzvedla kontaktní čočky. S kolegyní jsem seděla asi dvě hodiny. Přišla za námi ještě jedna kolegyně. Naprostá náhoda. Pokecaly jsme pěkně.
Domů jsem přijela před pátou hodinou. Dala jsem si sprchu a odpočívala. U večeře jsem koukala na film.
Ve čtvrtek opět práce a jiná než obvykle. Suplovala jsem za svou nemocnou paní učitelku. Měla jsem čtyři hodiny. Nějakým způsobem jsem to zvládla a nezbláznila se z toho. Po práci mě čekala rehabilitace a pak hurá domů.
Doma jsem si dala kafe. Večer jsem šla na chvíli do šermu. Jen na chvíli, protože jsem se musela nachystat na cestu do školy v Olomouci. Spát jsem šla brzy, ale i tak jsem si četla.
V pátek jsem vstávala před čtvrtou hodinou. Do Brna jsem jela autobusem. Během cesty mě stresoval mobil a aplikace RegioJet, že mi jeden vlak do Přerova už v 5:42. Přitom jsem věděla, že jede autobus až o dvacet minut později. Autobus jsem stihla. Cesta tam byla v pohodě. Relativně. Po půlhodině jsem jen nevěděla, jak si pohodlně sednout.
V Přerově jsem přesedla do vlaku. Překvapivě mi na přepážce, kde jsem si kupovala lístek do Olomouce, nabídli i jízdenku na MHD. Tak jsem v Olomouci jela i tramvají. Pěšky bych nestihla začátek přednášky. Vlak měl zpoždění. Malé.
Přednášky byly zajímavé. Přednášející překvapivě mladá. Měla jsem Pediatrii pro poradenské pracovníky a pak somatopatologii. To první mi připomínalo vývojovou psychologii a to druhé pro změnu středoškolskou biologii.
Vyšla nám vstříc a přednášky ukončila o hodinu dříve, než bylo plánováno. Stihla jsem tedy i dřívější autobus. Jedno z posledních míst.
Tam už jsem šla pěšky. Měla jsem čas.
Cesta zpátky byla trochu zkažena smradem. Někdo v buse hodil šavli. A bylo to cítit. A to jsem si chtěla dát k jídlu poslední chleba, co jsem vezla. Tak nic. Snědla jsem ho až doma.
Z Brna jsem stihla poslední přímý autobus k nám. Dojela jsem asi o hodinu dříve, než bylo plánováno. Taky když jsem hledala spoje k nám z Brna, bála jsem se, že v Brně budu čekat hodinu, ale on jel ještě jeden spoj. Což mě překvapilo. Nějak jsem pozapomněla, že je pátek a ne sobota.
Do noci jsem si chvíli četla, ale brzy se mi začaly zavírat oči a usnula jsem.
V sobotu jsem vstávala na mši svatou. Nejspíš jsem měla zpívat, ale nezpívala jsem.
Po snídani jsem se vrhla na pomoc v kuchyni, cvičení a vysávání. Taky jsem utřela prach z Tolkiena. Už tam byl nános.
Po obědě jsem odpadla a po dvou minutách čtení jsem spala. Až do kafe mi to vydrželo.
Kafe jsem si dala s mamkou. Nezapomněla jsem drbat kocoura. Dožadoval se.
Pak jsem si tiskla podklady ke zkouškám a že toho bylo. Už teď mě to trochu děsí.
Nezapomněla jsem luštit křížovky. U večeře jsem se dívala na film a pak jsem se začala učit. Spíš přepisovat, ale tak se učím, jinak mi to nejde. Spoléhám na tuto metodu, aneb jsem se tak učila celou dobu na Teologii a zvládla jsem se naučit na státnice za měsíc, což jde.
Začala jsem somatopatologií, ta mě totiž zaujala zatím asi nejvíc. Je to o lidském těle.
Do noci jsem četla. V noci jsem měla pěkný zmatek. Myslela jsem si ve čtvrt na pět, že za hodinu vstávám. Pak mi došlo, že můžu spát ještě tři hodiny. Byla totiž neděle.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Byla ze slavnosti sv. Václava. Užila jsem si svatováclavský chorál.
Do oběda jsem luštila křížovku a koukala na Cirkus Humberto. Opět ho dávají v televizi. Bohužel jsem promeškala první díly. Ale Vašek přišel k cirkusu až teď.
Po obědě jsem se chvíli učila a pak jsem vyrazila ven na procházku. Potkala jsem zvláštního pavouka. Taky jednu houbu a pěknou kytku.
Procházku jsem zakončila adorací v kostele a doma kafem. Pak jsem se vrhla na učení. Tiskla jsem si obrázky, přepisovala a dohledávala informace. Hlavně latinské názvy kostí lebky. To si snad nezapamatuju. Budu muset.
A pak už byl večer.
A to bude pro tento týden asi všechno. Další pravidelný rekapitulační týdenní článek vyjde až v říjnu. Do té doby se mějte krásně a užívejte každého dne.
Vaše studující a učící se Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat