V pondělí práce. Suplovala jsem ve své třídě. Jen tři hodiny, ale stačilo. Nechápu, jak jsem mohla deset let učit. Je pravda, že ta třída, co jsem měla čtyři roky byla skvělá. Jednu hodinu jsem fungovala jako asistentka. Bohužel se stál během výuky úraz a musela jsem to řešit po vyučování. Nestihla jsem proto tradiční autobus v jednu. Co se dalo dělat, ale udělala jsem všechno, co jsem měla a nemusela jsem se tím dál zabývat.
Doma jsem si dala kafe a něco dobrého k tomu. Pak jsem si zacvičila a pokračovala v učení somatopatologie.
Do noci jsem chvíli četla.
V úterý už jsem pracovala jako asistentka. Před vyučováním jsem se učila a po vyučování taky. Domů jsem nespěchala, protože jsem měla ve dvě na Josefské rehabilitaci. Došla jsem tam a hned jsem šla na ultrazvuk s kolenem. Následně jsem měla cvičení s fyzioterapeutkou. Pěkně jsme si popovídaly a já si i zacvičila. Domů jsem přijela o půl čtvrté. Stihla jsem autobus pěkně ve tři. Bohužel jsem si doma zapomněla sluchátka a hudební mobil, tak jsem měla tichou jízdu. Ráno jel pan řidič, který strašně spěchal a ode mě dostal přezdívku ADHĎák. Působil na mě trochu zrychleně a roztržitě. Jako řidič jel bezpečně.
Cestou domů jsem zažila takovou příjemnou chvilku v autobuse. Před mou zastávkou mi paní, sedící vedle mě, pomohla obléknout bundu. Asi jsem vypadala trochu zoufale, ale já bych se sama oblíkla. Rozuměj, jen mi pomohla najít rukáv na bundě. Poděkovala jsem a rozloučila se s ní.
Doma jsem si dala kafe a něco dobrého k tomu, podrbala kocoura, dala mu zbytek šunky a znovu se vrhla na učení. Dokončila jsem přepisování somatopatologie. Teď to ještě dostat do hlavy. Ale to půjde. Taky jsem si zacvičila. U učení jsem poslouchala hudbu.
Koukla jsem taky na videa od Martiny Heš s 3x3 tipy, jak napsat knížku.
Do noci jsem si četla.
Ve středu dopoledne opět práce. Tři hodiny ve třídě. Pak jsem se začala učit somatopatologii. Oběd jsem měla z domu. Skvělý nedělní guláš.
Na druhou odpoledne jsem byla objednaná do výkrmny. Zhubla jsem skoro dvě kila. Bohužel. Takže na mě opět čekají pitíčka. Domů jsem přijela akorát na kafe. Stihla jsem si zavičit a dočíst somatopatologii. Pak jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem.
Do noci jsem pak četla.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Přežila jsem. Ráno v autobuse jsem dostala pozvánku na výlet s panem řidičem. Odmítla jsem ho. Už jsem s ním jela třikrát během jednoho týdne. Bere to nějak hopem. Skoro celou cestu jsme kecali.
Po vyučování jsem se učila a na druhou hodinu jsem šla na rehabilitaci. Přeobjednala jsem si elektroléčbu a užila si ultrazvuk a cvičení. Pak jsem jela domu. Cesta byla v pohodě. Doma jsem si dala buchtu a kafe a šla do šermu. Cestou jsem si vyzvedla balíček v Zásilkovně. Objednala jsem si další proměnky. Jsem hrozná. Jsou prostě krásné.
V šermu jsem si trochu zaklusala (zapajdala), zaposilovala a zašermovala dřevěným klackem. Taky jsem zjistila, že mám problém u jedné maminky. Tak to budu muset vyřešit, ale až další den.
Do noci jsem trochu četla. Neodolala jsem, i když jsem věděla, že v pátek vstávám brzy.
Taky jsem vstávala. Už ve čtyři. Po páté hodině jsem šla na autobus do Tetčic, kde jsem přestoupila na vlak do Brna. V Brně jsem sedla na další autobus do Olomouce. Cesta byla v pohodě. V Olomouci jsem vyměnila autobus za tramvaj a dojela do školy.
Přednášky byly zajímavé. Měla jsem Legislativu hendikepovaných. Přednášející nám říkal hlavně příběhy z praxe. Teď jde o to, jestli mi to pomůže se závěrečným testem. Ale asi ne. Budu se to muset naučit. Kolem jedenácté jsme měli pauzu na oběd a končili jsme v jednu hodinu. Pěšky jsem se prošla na autobus.
Cestou do Brna jsem usnula. Seděla jsem na dvojsedačce sama, tak jsem si udělala pohodlí. Nebojte, nohy zůstaly na zemi. Před Brnem mě probudil řidič.
Z Brna jsem jela ve tři čtvrtě na čtyři. A to jsem si myslela, že stihnu autobus o půl. Tak nic.
Domů jsem přijela s asi desetiminutovým zpožděním, ale nevadilo mi to. Dala jsem si vdolky a šla do orchestru.
Pěkně jsem si zahrála. Doma jsem si pak ještě zacvičila a přečetla Somatopatologii. Do noci jsem četla.
V sobotu jsem vstávala taky celkem brzy. Šla jsem ke zpovědi a na mši svatou. Zpívala jsem. Pozdravila jsem bratra jáhna. Po mši jsem si doma dala snídani a přečetla si somatopatologii. Pomohla jsem s obědem a vysála pokoj. Taky jsem si zacvičila.
Po obědě jsem se začala učit pediatrii. Taky jsem si vyluštila několik křížovek.
Do večera jsem se učila. A to jsem si myslela, že půjdu dřív spát. Tak nic, někdy příště. Uvidíme, kdy. Ale dostala jsem se do půlky pediatrie. Už mi zbývají přepsat jen tři prezentace. Myslím, že jsou i kratší. Do noci jsem ještě četla.
V neděli jsem vstávala na mši svatou. Nezpívala jsem a trpěla jsem. Měli jsme návštěvu, jednoho novokněze. A chvíli, celou mši svatou, jsem přemýšlela, v jaké pozici je tam náš kněz. Chvíli to vypadalo, že pomáhá jako jáhen, jindy jako kněz.
Do oběda jsem koukala na televizi. Byl tam Cirkus Humberto.
Po obědě jsem si přečetla somatopatologii a pak jsem šla ven, na dlouhou procházku. Za celý den jsem ušla přes osm kilometrů. A bylo to skvělé. Procházka se protáhla hlavně proto, že jsem asi půl hodiny stála nebo dřepěla u koňské ohrady v Zaražených. Musela jsem. Bylo tam pět kousků. Dva valaši a tři klisny. Všichni krásní. Jeden se nechal i pohladit. Normálně se ptám, jestli můžu, ale tady to nešlo se zeptat. Nijak jsem mu neublížila, nic jsem mu nepodstrčila. Jak ráda bych se s koňmi stýkala častěji. Třeba se někdy poštěstí. Zatím musím být trpělivá.
Pohladit se nechal ten ryzák. Pak se přiblížil i vraník a hnědka. Vraníci jsou stejně nejkrásnější.
Trasu jsem měla naplánovanou, ale ve finále jsem ji změnila. Jen trochu. Cestou domů jsem potkala kamaráda.
Doma jsem si po těch osmi kilometrech dala kafe a čokoládovou pěnu, podrbala kocoura a šla si zacvičit. Následně jsem se opět zabrala do učení a přepisování. A tak jsem pokračovala i po večeři.
A to bude pro tento týden všechno. Pořádně se oblékejte, protože bude zima. A čím dál větší.
Krásný další týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat