Tak jsem tu opět závěr týdne. Školáci těšte se, byl to poslední prázdninový týden. a co se dělo?
V pondělí jsem měla nastoupit do práce. Samozřejmě jsem nastoupila, ale s drobným zpožděním. Bohužel. Bylo to dost trapné, ale nemohla jsem za to. Nejel mi autobus. Tak jsem sedla na jiný a dojela kousek blíže mé práci. Tam jsem nasedla na další autobus a dostala se do Brna. Oba měly zpoždění. Už jsem se bála, že nestihnu posledná autobus, ale stihla jsem ho. On byl totiž taky zpožděný asi o patnáct minut. Takže jsem přišla později asi o pět minut. Pana ředitele jsem ale z autobusu včas informovala, takže nebyl problém.
Kdo by nevěděl, tak jsem učitelka na prvním stupni.
Seznámila jsem se s kolegyněmi a kolegy, prošla si školu a strávila tři hodiny na semináři s názvem "Rodič - Prudič". Byla velice přínosná.
Domů jsem jela opět přes Brno. Autobus měl opět zpoždění, takže jsem radši neriskovala, že bych musela na vesnici čekat přes hodinu na další.
Večer jsem byla na mši svaté a ministrovala jsem. To si mohli pozorní čtenáři přečíst v článku, který byl vydán v daný den. Užívala jsem si to. Ale o tom si můžete přečíst v již zmiňovaném článku.
Taky jsem vyfásla klíče od kůru, protože jsem ve čtvrtek měla hrát. Tak jsem potřebovala cvičit.
V úterý už má cesta do práce nebyla tak dobrodružná. Jela jsem normálně, tak jak jsem měla jet hned v pondělí. Následovala porada a pak úprava třídy a hlavně vymýšlení, co na nástěnky ve třídě.
Večer jsem sedla za varhany a asi hodinku se s nimi seznamovala.
A taky jsem se učila a tvořila potřebné věci na nástěnky do třídy.
Ve středu jsem dojela do práce taky včas. Celý den jsem se věnovala třídě, vytvářela materiály a zapisovala poznámky, co všechno budu potřebovat z domu. A taky si promýšlela kroužek, který povedu. Cestou domů jsem se stavila v Brně a nakoupila si nějaké podstatné drobnosti.
Večer jsem opět na hodinku usedla za varhany a hrála. Přinášelo mi to úlevu.
Ve čtvrtek byla cesta do práce také pohodová. Věnovala jsem se hlavně výzdobě třídy.
Večer jsem opět usedla za varhany, tak čtyřicet minut se rozehrávala a pak se šlo hrát na ostro. Jak jsem dopadla? Přečtěte si v článku z daného dne. Myslím, že jsem tam svou hru popsala až do nepříjemných detailů.
V pátek jsem opět cestovala v pohodě. Po práci jsem zamířila domů. Brno bylo pěkně zasekané, ale domů jsem se dostala.
V sobotu jsem se konečně trochu vyspala. Pak jsem sháněla nějaké věci a snažila se učit. Odpoledne jsem jela nakupovat ještě nějaké nezbytnosti. Sehnala jsem většinu věcí ze seznamu.
V neděli jsem byla na mši svaté. Moc jsem nehrála a už jsem si říkala, že se varhan ani nedotknu. A hrála jsem. A špatně hrála. Hrála jsem jen Otče náš. Vysekala jsem se hned ve druhé frázi, tak jsem hrála jen jednou rukou a pak se chytla. Následně jsem se opět vysekala a hrála jednou rukou a opět se chytla. Vysekala jsem se pokaždé v místě, kde se rychle střídají akordy. Jinak jsem nehrála.
A teď k liturgii u oltáře.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět ta stejná situace. Už poněkolikáté po sobě. Druhá eucharistická modlitba se užívá ve všední dny a při zvláštních příležitostech. V neděli se dle IGMR 365 b) doporučuje třetí eucharistická modlitba, nebo pokud není závazná preface, tak i čtvrtá. A pokud je nějaké hodně zvláštní příležitost, tak je vhodná první, nebo nějaká z nových zelených eucharistických modliteb. (IGMR 2002 Editio typica tertia).
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard, když už jsem o ni přišla v sobotu. Pak jsem jela na byt a chystala se do školy a taky se učila. A chtěla jsem dělat ještě spoustu věcí, ale čas neúprosně utíkal, až to nebylo hezké, takže jsem toho moc nestihla.
Tak přeji všem krásný další už školní týden roku 2015. A vím, že jsem slíbila fotky, ale nějak nestíhám. Práce a učení, učení a práce. Pokusím se dodat fotky po státnicích. Což bude až za dva týdny. Pokud se nezblázním z teologie a práce na přípravách do školy.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat