Tak jsem opět zde. A minulý týden jsem slíbila, že napíšu, kde jsem to vlastně byla. Tak tím hned začnu.
Byla jsem na jedné akci, která byla nedaleko mého nového bydliště. A stálo to za to. Spousta jídla a pití a bohatý kulturní program. Počasí přálo a daný program byl splněn. Sice těsně, ale byl. Během posledních sportovních soutěží se přihnal temný černý mrak nasáklý vodou. Program skončil, zvedl se vítr a začalo pršet. Naštěstí se všichni relativně včas stihli schovat do sálu, kde se v jídle a pití pokračovalo. Odcházela jsem kolem deváté večer a ještě se lidé moc nerozcházeli. Nechtělo se jim a ani se jim nedivím. Celé odpoledne bylo super. Celá akce se vydařila. Začínala mší svatou a končila požehnáním. Na mši svaté byla krásná liturgie a já jsem si zazpívala se sborem. Hrát jsem bohužel nestihla. Přišla jsem asi pět minut před začátkem.
V pondělí jsem opět šla do práce za dětmi. Máme teď barevný týden, tak jsem se oblékla do modré, skoro jako Ari, že? a šla za dětmi. Bohužel jsem neměla modré tričko, ale modré tmavé rifle jim jako argument stačily.
Večer jsem pak byla na mši svaté. A ministrovala jsem. Užívala jsem si to, protože mi dovolili, abych měla misál. Moji oblíbenou činnost. A musím přiznat, že jsem vůbec nic nezapomněla. Ani jsem text nemusela moc sledovat, protože ho většinu znám zpaměti a vím, kdy se má otáčet. A když jsem si nebyla jistá, tak jsem jen nenápadně nakoukla a hned jsem věděla, kde jsem. Moc moc moc děkuji těm, co mi misál přenechali. Jen si to asi nepřečtou.
V úterý jsem opět šla do práce. Děti dopoledne byly v pohodě, ale po obědě trochu zlobily. Úterý bylo v barvě bílé. Naštěstí jsem měla bílou halenku. Jinak nevím, jak bych to řešila. Nic jiného bílého jsem nenašla.
Ve středu jsem opět šla na pohovor. Proběhlo to v pohodě. Výsledek zatím nevím.
Do práce jsem přišla včas. Stihla jsem si i vyzvednout kolo, abych nemusela jít potom večer pěšky. Děti byly na zahradě, nacvičovaly pohádku a pak si hrály. Večer jsem jela na mši svatou. Jela jsem tam na kole. Takže za středu mám v nohách dvanáct kilometrů na kole a nějaký ten kilometr pěšky. Na mši svatou jsem dojela za necelých deset minut. Skvělý výkon a čím dál lepší čas. Tentokrát jsem neministrovala. A nebudu mít žádnou liturgickou poznámku. Maximálně jen tu pochvalnou, protože liturgie se mi moc líbila a žádnou viditelnou do očí bijící chybu jsem nenašla. Konečně si liturgii užívám i z pozice lidu.
Večer jsem si chvíli četla a pak šla spát. Na psaní se nějak nedostalo.
Ve čtvrtek jsem jela do práce. Cesta proběhla v pohodě. Děti byly taky v pohodě. Po obědě všechny krásně usnuly a já měla tak hodinu klidu. Pak se začaly probouzet a musela jsem se o to víc otáčet. Cesta z práce proběhla také v pohodě. V půli cesty, kde přesedám z autobusu na kolo jsem si koupila zmrzlinu. Pak jsem vyrazila k domovu.
Večer jsem byla na mši. Šla jsem relativně brzy a kostel byl ještě zavřený. Tak jsem se rozhodla, že se podívám po hřbitově. Pozdravila jsem tam jednu paní a hned jsme se daly do řeči. Říkala mi, jak je z mého ministrování nadšená, že je na mě vidět, jak si celou mši svatou užívám. Jen jsem jí potvrdila to, co sama říkala. Velmi mě její reakce potěšila.
Na mši jsem ministrovala. Byli jsme tam tři ministranti. Měla jsem misál, protože ho nikdo nechtěl. A udělala jsem jednu školáckou chybu, ale proti liturgii to nebylo. Při pozdravení pokoje jsem chvíli křížila cestu knězi ke svatostánku. Naštěstí jsem stihla včas uhnout. Dlouho jsem si to vyčítala, ale otřepala jsem se z toho a příště už to snad neudělám.
V pátek jsem opět jela do práce. Docela byla ohrožena cesta na kole. něco málo padalo zhora. Naštěstí nepršelo moc a cesta na kole se uskutečnila. Ani jsem nebyla moc zmoklá. Pracovní doba rychle utekla, děti teda trochu zlobily, ale ještě to šlo. Pak jsem sedla do autobusu a jela na cyklomaraton.
Startovala jsem několik minut před pátou večerní. Jedno kolečko jsem dala asi za hodinu a půl. Dobrý výkon, když kolečko má 28,4 km. A do žádného kopce jsem nešla pěšky. Dojela jsem trochu vyšťavená. Snědla jsem malou svačinku a asi po půl hodině jsem opět vyrazila na trať. Druhé kolečko bylo časově trochu delší. Bolel mě zadek a za krkem. A přesto všechno trápení jsem si jízdu užívala. Celý závod jsem si užívala a tu úžasnou atmosféru v zázemí. Všichni se usmívali a bylo na nich vidět, že tato akce se jim líbí a že jsou rádi, že se jí mohou zúčastnit. Pořadatelé nemysleli na to, že stráví celou noc venku. Těšilo je tam být s přáteli a cyklofanatiky.
Ještě do soboty jsem přespala mimo domov a v sobotu jsem krátce po poledni jela domů. Cesta proběhla v pohodě. Ani jsem neměla problém sedět na zadku. Jen jsem se nesměla moc vrtět. Dojela jsem včas a bez zpoždění.
Večer jsem šla na florbal. Měla jsem i chuť hrát, ale došlo nás málo. I přes malý počet hráčů jsme šli hrát. Hráli jsme na malé brány a užívali si to. Taky to byl poslední florbal na celé dva měsíce. Kdo nepřišel, má příští týden smůlu. Florbal nebude.
V neděli jsem byla na mši svaté. Nehrála jsem, tak jsem mohla sledovat liturgii. Stále ignorujeme oltář.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Už jsem to tu psala nejspíš několikrát, ale při mši svaté se neklaní svatostánku, ale oltáři, kde se zpřítomňuje nejsvětější oběť Kristova. Tak už to prosím pochopte. Děkuji.
Odpoledne jsem byla na koncertě. Hrála jsem. Na to, že jsem na violu pořádně nesáhla asi dva týdny, tak jsem to v pohodě zvládala. Koncert se vydařil snad ke spokojenosti všech.
Pak jsem zabalila tašky a vyrazila na byt, abych v pondělí mohla jít na svůj snad poslední pohovor a do práce do školky.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem, co se pročetli až na konec tohoto článku, krásný další týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat