Tak jsem opět tu. Nic moc se přes týden nedělo. Můj život nabral relativně nudný směr.
Od pondělka do středy jsem byla pryč. Přece nebudu jen sedět doma. Vyjela jsem si a užila jsem si to.
Ve středu jsem si konečně vytiskla texty k novému svátku Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze. A samozřejmě se vrátila domů. Večer jsem si ještě objednala přízi na kulatý polštářek. Zatím jej budu háčkovat ze tří barev a tak, aby se hodil na pohovku doma.
Ve čtvrtek dopoledne jsem si konečně po tři čtvrtě roce dopsala svou osobní kroniku. Chvíli jsem také háčkovala. Snad bekovku brzy dodělám a budu se moct pochlubit fotečkou.
V pátek jsem se dívala na Pevnost Boyard. Zjistila jsem totiž, že ji zase začali vysílat. Sice staré díly, ale je to Pevnost Boyard. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, protože bych v neděli měla hrát. Celkem to šlo. Na mši jsem byla jen na začátku. Teda, chtěla jsem tam být aspoň přes bohoslužbu slova, ale nějak se nezadařilo. Začínalo se totiž asi o sedm minut později. Tak jsem tam byla do konce colecty a šla jsem do orchestru.
V sobotu jsem se válela v posteli až do půl desáté. Nechtělo se mi vstávat. Ještě dopoledne jsem se šla projít do obchodu pro tvaroh a kvasnice. Cestou jsem to vzala kolem kostela, s tím, že se krátce pomodlím před svatostánkem. Tak asi nic. Zavřeno, zabedněno a venku bylo tak krásně. Nakoupila jsem a vzala to kolem řeky s myšlenkou, že se podívám aspoň přes plot na stadion. Měla jsem štěstí, zrovna přistával vrtulník MI-171. Tak jsem se pokochala a utíkala domů. A přidávám fotku.
Bohužel jsem u sebe měla jen mobil, tak je fotka mobilní.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Taky pěkně pršelo. Aspoň je zalito.
Večer jsem na florbal nešla. Teda šla, ale nehrála jsem. Večer mi zase bylo naprosto nemožně, tak jsem to nechtěla riskovat. Už vážně nevím, za kterým doktorem a na jaké vyšetření mám jít. Dneska se k tomu všemu ještě přidala bolest hlavy. Asi ty změny počasí. Ale nikdy jsem na změny počasí nereagovala, tak proč teď? Z tělocvičny jsem se sotva doplazila domů a téměř okamžitě jsem sebou plácla do postele. Když jsem si dala koupel, tak se mi na chvíli ulevilo, ale tento blažený pocit dlouho netrval. Bohužel...
V neděli jsem byla na mši. Měla jsem hrát, ale nehrála jsem. A svým způsobem jsem za to byla ráda. Bylo mi špatně. Půlku creda jsem seděla.
Liturgická poznámka dneska asi nebude. Jen bych chtěla opět upozornit na ignoraci mensy. A nemyslím tím vysokoškolskou stravovací instituci, ale oltář, na kterém se zpřítomňuje nejsvětější oběť Kristova. A samozřejmě sbírka. Jinak pro radost některých jsem liturgii nějak extra nesledovala, protože mi bylo fakt mizerně.
Odpoledne jsem se chvíli dívala na Pevnost Boyard a pak jsem zamířila na autobus a na vlak a hurá na zpívané Mariánské nešpory. A opět jsem ministrovala. Tentokrát jsem se prošla s loďkou. Užila jsem si to. Kvůli dvaceti minutám zpívaných nešpor jsem strávila tři hodiny na cestě. Ale stálo mi to za tu námahu. Ve farnosti, kde jsem, se něčeho podobného nedočkám.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat