A jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. A co se dělo?
V pondělí jsem šla opět do práce. Docela jsem se těšila. Všechno probíhalo v pohodě. V úterý to bylo stejné. Alespoň v práci. Večer jsem šla na mši svatou. A zaměřila jsem se na liturgii, jak jinak. Byla tichá. Nebyl varhaník a nikdo se vedení zpěvu neujal. Já se nechtěla cpát někam, kam zatím nepatřím. Třeba někdy v budoucnu. Vnímala jsem liturgii a popsala necelou stránku ve wordu po příchodu na byt svými poznámkami. Některými jsem si jistá, jinými si jistá moc nejsem a musím se někoho více znalého liturgie zeptat. Třeba dostanu šanci na škole...
Ve středu jsem opět pracovala. Všechno bylo v pohodě. Na mši jsem nešla, protože byla v sedm ráno a to už jsem byla v práci. Odpoledne jsem si spokojeně nakoupila a dělala si přípravy na další den.
Ve čtvrtek všechno probíhalo normálně. Odpoledne jsem opravovala domácí úkoly a navečer jsem šla na mši. Špatně jsem se podívala, kdy je mše svatá a šla o půl hodiny dřív, než jsem musela. Tak jsem se nehodlala vrace na byt, ale šla jsem se trochu projít. Dala jsem se cestou pod kostelem a dostala se na hřbitov. Pak jsem zamířila do přírody a došla ke škole. Následně už byl čas na růženec a na mši svatou. Liturgie probíhala normálně. Po dlouhé době jsem si ji užívala i z pohledu normálního věřícího.
V pátek jsem v práci dlouho nezůstala. Šla jsem domů tak brzy, co to šlo. Na bytě jsem si pěkně uklidila, sbalila si věci a po několika chvílích šla na autobus. Pan řidič byl trochu překvapen, že chci jízdenku na osm zón. Naštěstí mi ji vydal.
V Brně nastaly drobné komplikace ve formě spousty aut na silnici, po které jsem s autobusem měla jet. Nabrali jsme tak deset minut zpoždění. Svým rychlým krokem jsem prošla v Brně podchodem a šalinou jedničkou jsem jela na Mendlák. Druhý autobus jsem tak tak stihla. Spokojeně jsem dojela až domů. Pak jsem po chvíli, asi po 45 minutách doma chytla violu a šla do orchestru. Zahrála jsem si víc než minule. Taky jsem si nechala okopírovat noty, abych přes týden mohla hrát. Navíc budu do orchestru chodit nejspíš jednou za 14 dní a to nebudu schopná se to naučit.
V sobotu jsem byla doma. Navštívila jsem po delší době babičku a popovídala jsem si. Řekly jsme si, co je nového, jak se mi líbí v práci a tak.
Večer jsem byla na florbale. Moc mě to nebavilo. A dala jsem si tak dvanáct gólů, ale ke štěstí mi to nestačilo. Asi proto, že chyběl jeden brankář. No jo, co se dalo dělat. Pro mě je to možná na delší dobu pauza od hraní. Příští týden jedu do školy a pak se mi do začátku listopadu nesmí nic stát. Proč? To si zatím nechám pro sebe.
V neděli jsem byla na mši svaté. A nebylo kázání. A nebyl ani pastýřský list. Tak co tedy bylo? Četl se dopis od ředitele misií, který se měl číst v ohláškách.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Ignorace oltáře stále trvá. Už aby mi vyšla nová velká liturgická poznámka. Bohužel se na ní stále pracuje, ale snad už se chýlí ke zdárnému konci a vydání. Další věcí, která mě stále štve je nesmyslné zařazení sbírky a nutné dlouhé čekání, až se sbírka vybere a přinese k oltáři. A třetí jsem už vlastně napsala.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Bylo velké finále a do poslední chvíle to bylo moc napínavé.
Taky bych chtěla konečně začít psát nějaké příběhy, ale stále jsem zakopaná v tom jednom, který zde ale nebude zveřejněn. Také stále pracuji a dokončuji Ari a možná tam ještě něco přidám nějakou drobnou epizodu. Ještě uvidím.
Odpoledne jsem se také po pěti letech dívala na Velkou Pardubickou. Proč po pěti letech? Protože vždy v neděli jsem odjížděla na koleje a neměla jsem mobilní internet. Dneska bych se už mohla možná dívat. Hlavní závod vyhrál zrovna kůň, který nebyl favorit. To těm favoritům nejspíš docela dost zamotalo hlavu. Na druhou stranu se všichni žokejové zachovali čestně a výherci upřímně gratulovali. Vítězný žokej vyhrál myslím svůj třináctý start na Velké.
Pak jsem zamířila na byt. Vezla jsem si i vysavač, abych si tu mohla vysát ten malý koberec. Už to opravdu potřeboval. Vysavač jsem hned poslala zpět domů. A dovezla jsem si pohlednice ze Svaté země a taky katalogy s háčkovanými modely. Snad se dokopu k tomu, abych si něco pěkného uháčkovala.
Tak to byla moje neděle a vlastně celý týden.
A teď mi už zbývá jen popřát všem, co dočetli až sem, krásný další týden roku 2015. A teple se oblékejte, protože už je venku zima. Dneska jsem cestou do kostela pěkně vymrzla. Na cestě zpátky jsem si radši už nasadila rukavice. A zapomněla jsem napsat, že jsem si po dlouhé době zahrála na varhany. Bohužel to byla jen improvizace, ale na druhou stranu, aspoň jsem si jeden manuál sáhla. A to mi ke štěstí stačilo.
Takže krásný další týden.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat