Rok 2015

Rozhodla jsem se nakonec, že napíšu něco o uplynulém roce. Takové malé a snad i krátké shrnutí.

V lednu jsem se už nevrátila do školy. Aspoň ne tak, že bych chodila na přednášky a vypracovávala seminárky. Vracela jsem se tam pouze na zkoušky. Pak od února na mě čekala dlouhá praxe. Aspoň na začátku mi připadala dlouhá. A zas tak dlouhá nebyla. Všechno jsem popisovala v pravidelných článcích na blogu.

V únoru jsem si také vyjela po několika letech na hory lyžovat. Bohužel jen na tři dny. Ale i tak jsem si to užila.

V březnu jsem dodělala praxi, užívala jsem si ji. A taky byly Velikonoce. Neodpustila jsem si snad každý týden aspoň jednu liturgickou poznámku. Bohužel to už jsem já. Liturgii mám asi v krvi. Jen je škoda, že nemohu studovat na kněze. Nejsem chlap.

Velikonoce jsem nějak přetrpěla. Zazpívala jsem si po několika letech Exsultet, ale moje liturgické srdce krvácelo. Ale už od února jsem byla odhodlaná studovat teologii. Přihláška byla podaná, tak jsem jen čekala na to, co bude.

V dubnu byly Velikonoce. O těch jsem psala již výše. Taky mi skončila praxe a čekalo na mě odevzdání diplomky. Tu jsem naštěstí stihla dopsat. A docela mě to i bavilo. A pak čekat na vypsání termínů státnic a přihlásit se.

V dubnu bych také oslavila půlkulaté výročí mé ministrantské služby, kdybych ji nemusela před dvěma lety opustit. A taky jsem si připomněla dva roky od pouti do Francie, Španělska a Portugalska. Tam bylo krásně.

V květnu byly ty státnice. Napůl úspěšné. Pak jsem si užila tři dny pryč.

V červnu jsem měla práci v mateřské škole. Bydlela jsem mimo domov a užívala jsem si ministrování a hraní na varhany a taky ježdění na kole. Každý den jsem jela šest kilometrů. No, když nejezdily autobusy, tak mi jiná forma dopravy nezbývala. Ještě během července jsem měla absolvovat přijímačky na teologii, ale nakonec se nekonaly. Bylo málo uchazečů, tak jsme šli všichni bez přijímaček. Dovezla jsem jim tam jen maturitní vysvědčení.

V červenci jsem se dočkala toho, že jsem byla přijatá ke studiu. Taky už jsem měla jisté pracovní místo. A taky jsem se musela začít znovu učit na státnice. A tak jsem se učila, až se ze mě kouřilo. Po pouti jsem si vyjela s přáteli na tři dny do Jižních Čech a pak na týden na vodu. A taky bylo několik krizí v učení, kdy jsem měla chuť si strašně moc ublížit. Na to, že byly prázdniny, to byly asi nejhorší dva měsíce v roce.

Těsně před začátkem školního roku jsem jela na Slovensko. Užívala jsem si to, i když mi v hlavě strašil bubák jménem Státnice. Poslední týden v srpnu jsem se opět stěhovala a pak si i užívala ministrování. A taky jsem si odehrála svou úplně první celou mši bez toho, aby za mnou někdo stál a případně zachraňoval. Byla jsem na sebe fakt hrdá.

V září byly v první řadě státnice. Bála jsem se dalšího selhání, ale naštěstí se nekonalo a já se mohla pyšnit titulem magistr. Ale jinak se můj život v podstatě nezměnil. Práce mě bavila, na teologii jsem se moc těšila a užívala jsem si hlavně imatrikulaci. A taky jsem zjistila, že tam nejsou jen naprosto cizí lidé, ale i lidé, se kterými jsem se setkala už dříve.

Říjen tak nějak plynul bez povšimnutí. Nic moc zajímavého se neudálo. Jen promoce.

V listopadu to už bylo jiné. Hned začátkem jsem vyrazila na cesty. Cestovala jsem docela daleko, zatím nejdál, co jsem kdy byla. Letěla jsem se podívat do Svaté země. A náramně jsem si to užívala. Hned bych se tam vrátila. Ten týden byl pro mě snad nejkrásnějším v celém roce. Vidět a místa, kudy chodil Ježíš Kristus a hlavně tam ministrovat. Dostalo se mi také uznání, že liturgii rozumím. A užívala jsem si i let, i když ty uši by tak moc bolet nemusely. Teď to vypadá, že na všem najdu něco negativního, ale na Svaté zemi nic negativního nenajdu. Protože se mi tam moc líbilo a hlavně v Jordánsku na koni. Jela jsem jen několik set metrů, ale stálo mi to za co. A výborně jsem si pokecala s araby. A projela se klusem bez doprovodného araba. Prostě naprosto dokonalá pouť. Bohužel zápisky jsou stále pouze v deníku a ne v počítači.

Prosinec utekl ani nevím jak. Kvůli škole, kterou strašně ráda navštěvuji a kvůli práci jsem nestíhala vytvořit adventní věnce. Pouze jeden jsem stihla. Pak už nastal kolotoč s přípravami na Vánoce a samotné Vánoce. V duchu jsem se přemístila na místa, která se ve Svaté zemi pojí s narozením Krista.

Tak a příští rok už budu vzpomínat na dvě velké poutě. V dubnu a květnu na Fatimu a Lurdy a v listopadu na Izrael. Hned bych si je obě zopakovala. Třeba někdy budu mít možnost.

V prosinci jsem se také dokopala k tomu, abych začala pracovat na úkolech do školy. Využila jsem toho, že jsem se nemusela chystat do práce. A taky jsem sledovala pohádky a byla jsem celé dny doma.

Tak to byl můj rok 2015. Nic moc zajímavého mě nepotkalo, ale jsem ráda, že ten rok proběhl tak, jak proběhl.

Tak vám všem, co jste se prokousali písmenky až sem, přeji krásný další rok, tentokrát s číslem 2016.