Poslední týden před státnicemi skončil. Pomoc!!!
Ale teď k tomu, co jsem dělala. Řeknu vám, že nic moc. Nemohla jsem.
V pondělí jsem se zase začala učit. Pedagogiku a psychologii a taky češtinu. Matiku jsem prozatím odložila, protože té jsem se věnovala týden předtím.
V úterý se mé učení opakovalo. Jen jsem se odpoledne projela do vedlejšího města na nákup saka ke zkouškám. Sehnala jsem v červené barvě, i když bych se spokojila i s jinou barvou, asi nejlépe s černou. Po příjezdu domů jsem se opět učila.
Ve středu jsem se jak jinak, učila. Už mi to leze krkem a nejraději bych to měla za sebou. Snad zítra a pozítří. Tak jsem se tedy opět učila. Ani hrát na varhany jsem nešla. Ani na mši jsem nebyla, protože nebyla. Aspoň jsem měla víc času se učit a nemusela jsem se trápit liturgií. Na druhou stranu mi chybělo to duchovní povzbuzení, které jsem tímto způsobem načerpávalla před maturitou a byla jsem tehdy o dost klidnější. No co se dá dělat. Musím své prosby předávat jiným způsobem a jiným způsobem se uklidňovat. Ještěže existuje denní modlitba církve a růženec. Jedině to mě dokáže uklidnit před zkouškou.
Ve čtvrtek jsem se opět učila. Co jiného bych taky dělala před stánicema. Jediná možnost je se učit. K večeru jsem přemýšlela nad obhajobou diplomky a sepsala si nějaké poznámky.
V pátek jsem se opět učila. Během dopoledne jsem si prošla pět otázek z psychologie a pedagogiky a čtyři otázky z matematiky. Češtinu jsem nechala den odležet. Odpoledne jsem se tedy věnovala sama sobě a šla jsem hrát na varhany. Jen na hodinku. Docela mi to šlo. Přehrála jsem si všechno a doufala, že se mi v neděli zadaří. Pak jsem byla na mši. No spší nebyla. Všechno bylo v pohodě. Žalm jsem odzpívala a pak to přišlo. Dozpívala jsem písničku před evangeliem a udělalo se mi špatně. Evangelium jsem ještě vydržela, ale během kázání už jsem musela na vzduch. Tam jsem byla až do konce mše svaté. Celou dobu, co jsem nebyla přítomna liturgii, jsem si říkala, proč se mi tohle stává zrovna tehdy, kdy se mi to nejméně hodí. Tažne nebude liturgická poznámka. (Hurá, Vanimaré nebude rejt.) Jen bych trochu zkritizovala čtení, protože absolutně netuším, o čem bylo. A netušila bych déle, kdybych se doma nepodívala a znovu si to čtení nepřečetla. (Výhoda toho, že mám doma čtyři lekcionáře.) Večer jsem pak byla v orchestru a po měsíci si zahrála na violu. docela to šlo.
V sobotu jsem se dopoledne učila. Odpoledne jsem si šla na chvíli zabruslit a hlavně vypnout neustálé myšlení. Moc se mi to nepovedlo. Nedojela jsem ani do vedlejšího města, tak cyklostezka vede. Ale ujela jsem dál jak do poloviny. Pak jsem se postupně pomalu vrátila domů a šla se ještě učit. Nedalo mi to. Ještě to musím chvíli vydržet a pak si začnu n a chvíli užívat života a budu tvořit a tvořit a....
Večer jsem na florbale nebyla. Bylo nahlášeno málo lidí.
V neděli jsme byla na mši svaté. Měla jsem hrát, ale varhanník se nade mnou smiloval a hrál on. Přece jen mám zítra státnice a nechtěla jsem to zkazit, když byla slavnost. Kázání jsem nějak nevnímala. Všimla jsem si ale jedné věci. Už jsem tu o ní jednou psala. Před slavnostním požehnáním nebyla výzva "Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání." Prostě se zase začalo bez tohoto. Je to divné. Ta věta mi tam prostě chybí.
Odpoledne jsem se balila a zamířila do Olomouce. Ježda, jak mě se nechce. Ale musím.
Tak si užijte další květnový týden roku 2015. Zvládněte všechno, co chcete zvládnout a prosím o modlitbu, ať to také zvládnu. Už to chci mít za sebou.
Článek je přednastaven. v dobu vydání budu pravděpodobně někde na cestě do Olomouce.
Vaše Vanimaré
A nebojte, dám vědět, jak na tom jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat