Tak a je tu opět neděle. Tentokrát poutní k tomu všemu okolo. A co se dělo poslední týden před poutí? Celkem nic moc, jako vždy.
Od pondělí jsem se opět učila. Začala jsem se učit pedagogiku. Jsem zvědavá, jak to všechno dostanu do hlavy. Večer jsem se šla trochu projít na zahradu, ať furt nesedím u stolu a nespisuji otázky.
V úterý jsem v učení pokračovala. Nic jiného mi nezbývá. Večer jsem opět šla na zahradu a tentokrát jsem si vzpomněla, že bych si mohla projít šermířské kroky. Překvapivě jsem si je i pamatovala. A taky seky. Snad i dobře. Nemám žádnou zpětnou vazbu od někoho, kdo by mě sledoval jako Istiar nebo Hunson s Orotilem Ari. Trochu jako Ari jsem se po dlouhé době cítila. Vlasy vyčesané do vysokého culíku, v ruce klacek, který představoval meč (meč jsem nechala doma a nechtělo se mi seběhnout ten kopec, který bych následně musela opět vyběhnout). Taky jsem si v tichu přírody řekla, že by nebylo špatné zase začít cvičit. Jen nemám asi dostatečnou motivaci. Snad se k tomu dokopu, ale až po tom, co si projdu všechny otázky do pedagogiky, psychologie a znovu do češtiny. To bude perný. A čas se krátí.
A taky bych se chtěla věnovat víc liturgii. Čeká na mě jedna pěkně tlustná dvojjazyčná kniha Kodex kanonického práva a taky ještě jedna instrukce pro laiky. A ještě myslím jedna encyklika a ještě něco, co si už ani nepamatuji, jak se jmenuje. Jen tuším, jak to vypadá. Potřebovala bych nafouknout den. Nebo aspoň obraceč času, jako měla Hermiona. Možná by stačilo, abych upravila svůj denní rozvrh učení a nezabývala se zbytečnostmi. Je zajímavé, že na blog si vždycky čas udělám.
Ve středu jsem stihla projít a přepsat šest otázek. Tudíž jsem se dostala do normálu. Na mši svaté jsem nebyla, neboť nebyla. Zrušena, bezdůvodně. Teda důvod zrušení nebyl sdělen.
Ve čtvrtek jsem pokračovala v učení a o pět otázek jsem se přiblížila k cíli mého přepisování. Na pátek jsem si nechala posledních pět otázek.
V pátek jsem se opět zabrala do učení. Jen to nešlo tak, jak to jít mělo. Stihla jsem do deseti do večera jen pět otázek.
Učení jsem večer prerušila mší svatou. Těšila jsem se na ni. Ale dopadlo to tak, jako všechno, na co se těším. Už jen to, že začínala o dvacet minut později, něco svědčí o lásce k Bohu a k bližnímu, který se těší na setkání s Kristem.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět budu komentovat. A to ignoraci oltáře, hlavně při tak významné události, jako je příprava darů. A taky se dneska dotknu trochu kázání. Aspoň té myšlenky, že užívat si života je špatné. Život by tady na zemi měl být plný strastí a bolesti a obětování pro druhého. Ale někoho zřejmě nenapadlo, že obě tyto skutečnosti, myslím tím to užívání s života a obětování pro druhého, může probíhat zárověň. Obětování se pro druhého mi taky může přinášet takovou radost ze života, jakou jinému dává třeba alkoholové opojení a další. Na chvíli jsem se ocitla ve středověku v době kázání.
V sobotu jsem byla doma. A neučila jsem se. Přijela mi kamoška z Brna, tak jsme se prošly na Kuklu a pak kolem řeky na náměstí a do zámku. V řece jsme si smočily nohy a hned nám bylo lépe. Na chvíli jsme se i ocitly v kapli na koncertě. Pak jsme si sedly do parku a stále si povídaly. Však taky bylo o čem, když jsme se skoro pět let neviděly. A y parku nás vyhnal déšť. Konečně trochu zapršelo.
V neděli jsem byla na dvou mších svatých. Poslední dobou dost překvapivé.
A budu kritizovat.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dnešní se bude týkat okuřování při pozdvihování po proměňování a nejen při něm. Jelikož ministrant turiferář zřejmě viděl kadidelnici poprvé v životě, tak to bylo docela dost poznat. Při pozdvihování po proměňování nastala situace, kdy navikulář s turiferářem okuřují. A u toho se ještě zvoní. Okuřovat se má tři krát dva. To znamená, že turiferář místo patřičného okuřování okouřil tak polovinu. Jakmile dozněly zvonky, tak to turiferář zabalil taky a dál liturgii neřešil. Další krásná situace byla, když okuřoval kněz. Úklonu by měl provádět pouze ten, co okuřuje, nebo je okuřován. Takže, když se okuřuje evangeliář, nebo dary, tak by se měl jen a pouze uklonit kněz, nebo jáhen, který okuřuje, a ne celé osazenstvo presbytáře.
Přemýšlela jsem, kde najdu důvěryhodné informace o těchto problémech. O okuřování při proměňování se mluví v IGMR pod číslem 276. a 277. (IGMR 2002).
Zapomněla jsem taky opět připomenout ignoraci mensy. Ve mši svaté se při všech přechodech na druhou stranu ministrant i kněž uklání hlubokou úklonou k mense, kde se zpřítomňuje nejsvětější a jediná oběť Krista. Tato informace je v IGMR pod číslem 274. (IGMR 2002).
Pak jsem byla na druhé mši svaté. Měl ji jeden novokněz, se kterým jsem se setkala v Olomouci a zpívali jsme spolu při nejrůznějších slavnostech. Druhá mše svatá byla z liturgického hlediska zaručeně lepší. Asi nejlepší, co jsem za posledních několik měsíců viděla. Litrugické srdce zpočátku krvácelo, ale pak nakonec i zaplesalo.
Odpoledne bylo ještě požehnání. Také na to jsem se dostavila. Tam bych jen upozornila na špatně poskládané velum a proto ministrantovi trvalo docela dlouho, než dal velum knězi na ramena.
Po požehnání jsem se trochu prošla po městě, podívala jsem se na stánky a utíkala před teplem domů. V podvečer trochu víc sprchlo. Mělo to jednu výhodu, nemuseli jsme zalívat.
Jinak novokněz měl pěkné, ale docela dlouhé kázání.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další prázdninový týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat