Byl trochu klidnější. Aspoň ze začátku. Pak to všechno nabralo obrátky. Ale teď pěkně od pondělka.
V pondělí jsem byla doma. Vypsala jsem se krásně, venku bylo krásně, tak jsem si dělala ilustrace. Snažila jsem se. Zatím je nezveřejním. Taky jsem opět háčkovala a doháčkovala se k většině bekovky. Snad ji do zimy doháčkuji.
V úterý jsem pokračovala s ilustracemi. Docela se mi líbí. Taky se ke mně dostaly další příze, takže můžu začít háčkovat kulaťák. Já se tak těším. Snad to stihnu do konce prázdnin.
Ve středu jsem si naplánovala výlet do Olomouce a taky za prací. Byla jsem se podívat na pracoviště, kde budu od pondělka pracovat. Už se těším, i když to pro mě znamená, že se budu stěhovat. Jen na měsíc.
Cesta do Olomouce proběhla v pohodě. Stihla jsem i jednu tak dvacetiminutovou modlitbu v Dómu. Koupila jsem si tam dvě brožurky. Jedna se týká modlitby růžence a druhá má název Rozmlouvej s Bohem. Ve druhé jmenované je modlitba, se kterou jsem se kdysi dávno v Dómu setkala a nevěděla, kde ji sehnat. Teď už ji mám a jsem spokojená.
Večer jsem byla ještě na mši svaté. Ano, měla jsem sílu na to ještě někam jít, i když jsem chodila celý den. A zahrála jsem si. Na to, že jsem skoro celý týden nehrála, tak to dopadlo výborně. V jednu chvíli jsem si myslela, že nehraju na pedály, nebo že hraji nějaký špatný pedál, ale on ten pedál prostě nebyl slyšet. Liturgii jsem sledovala, ale nejsem si vědoma nějaké výrazné chyby. Takže to berte jako pochvalu ministrantům.
Ve čtvrtek jsem oběhala všechny potřebné istituce kvůli různým potvrzením a můžu spokojeně nastoupit do práce. Hurá. Taky jsem doháčkovala bekovku. Zima může začít... A nebo ne. Ještě ať je chvíli teplo a krásně. A tímto netvrdím, že zima je nějak ošklivá. Až bekovku vyfotím, tak přidám foto.
V pátek jsem opět zamířila na cesty, jela jsem podepsat smlouvu. Cesta proběhla v pohodě, dokonce jsem si ji užívala. Mši svatou jsem večer stihla. Jen jsem před ní nešla hrát. Jsem zvědavá, jestli v neděli budu hrát nebo ne. Za poslední tři týdny jsem nehrála, i když jsem měla.
Teď se ale vrátím ke mši svaté.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dlouho jsem takovou neúctu k eucharistii neviděla. Ministrant rozkládal korporál a co udělal? Vytřebal z toho případné částečky konsekrované hostie. To stejné udělal při sklízení kalicha. Myslela jsem, že mě budou křísit.
Další věcí bylo, že jsem měla špatný žalm. Nebudu se chodit před každou mší svatou ptát, který je žalm. Dříve to bylo tak, že texty (myšleno čtení a evangelium) bylo z týdne. Po příchodu nového kněze se brávaly veškeré texty z památky. Najednou se vzaly texty ze dne. Žalm byl tedy z památky a texty z pátku v týdnu. Většinou to nikdo nepozná, ale štve mě to.
Jinak jsem si ještě všimla opětovné ignorace oltáře. Už bych měla vydat velkou liturgickou poznámku o úklonách a poklekání.
Taky bych mohla po dlouhé době sednout k ministrantskému manuálu, o který jsem byla požádána už kdysi dávno.
V sobotu jsem byla doma. Hledala jsem si jízdní řády autobusů, kterými budu jezdit do práce. Celou sobotu jsem balila na stěhování. Večer jsem šla i přes menší nevolnost na florbal. Dala jsem si po dlouhé době osm gólů. To je stejné číslo, jak za celý minulý měsíc. Omezovala jsem běhání, abych to nemusela hodinu vydýchávat.
V sobotu jsem taky dočetla jednu knihu, která se týkala Pána prstenů.
V neděli jsem byla na mši svaté. Všechno probíhalo relativně dobře. Zlom nastal při eucharistické modlitbě.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dneska velká slavnost. Těla a Krvé Páně. Tak proč zase byla druhá eucharistická modlitba? Ta, která se používá jen ve všedních dnech? A argument šetření času neberu.
Dalším krásných chaosem bylo přinášení obětních darů. Jak již z dřívějších článků víte, tak se prvně vybírá a pak se vybrané peníze nesou společně s chlebem a vínem k oltáři. No, někteří o tom nebyli poučeni a vznikl zmatek. Chválím naopak to, že se vedle kněze postavili dva ministranti. Ovšam s funkčností to bylo horší. Dary přebíral jen jeden místo toho, aby se u kněze střídali. Více mě však zaujal chaotický nástup těch, kdo nesli dary. Hlavně, že byl nácvik.
Další věc, která mě zarazila bylo, že bylo požehnání a pak výstav a průvod a opět následovalo požehnání.
Stejný chaos zavládl při nástupu na Božítělový průvod. Prvně ministranti, pak družičky, navikulář s turiferářem a pak... pak děti, které šli poprvé k přijímání. Trochu divné, když navikulář s turiferářem mají okuřovat Nejsvětější svátost.
Vůbec jsem dneska neodešla povzbuzená. Na ten pocit povzbuzení si budu muset ještě nejspíš dlouhou chvíli počkat.
Nevím, co si mám myslet, ale asi myslet už nebudu. Až u státnic.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Teď se půjdu balit a hurá za prací.
Článek je přednastaven, neb v čase vydání budu někde na cestě. Nejspíš.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat