Dva roky od pouti do Lurd a Fátimy

Rok s rokem se sešel. Utíká to stále rychleji a já nevím, jak čas zastavit.

Dnes jsou to přesně na den dva roky od pouti do Lurd a Fátimy. Četla jsem si zápisky, co jsem psala v autobuse, dívala se na fotky z těch kouzelných míst, která jsem navštívila. Nejraději bych se tam vrátila, znovu načerpat sílu. Načerpat sílu z blízkosti Boha. Znovu vidět místa, kde se zjevila Panna Maria dětem, kde pomohla... Užívala jsem si litugii, která byla podle platných norem a předpisů. Ministrovala jsem s radostí, kterou jsem dlouho nezažila (naposledy minulý čtvrtek a rok předtím 4. května). Se stejnou radostí jsem i zpívala. Teď se u zpěvu tvářím, jak bych měla umřít na místě, i když se snažím se usmívat. Nějak mi to nejde.

Letos místo fotek zápisků přidám fotografie kreseb, které vznikly během cesty po poutních místech.

První kresby vznikaly v Lyonu.

Jedná se o detail jednoho stromu, který jsem viděla z pokoje.

Další kresba je kresba zábradlí a pokoušela jsem si zopakovat perspektivu. nevím, zda se to povedlo. To nechám na posouzení Vás čtenářů.

Další kresba je kreslena na pláži u Atlantiku v Nazaré.

Dalším detailem je závěs na pokoji. Už se bohužel jednalo o pomalou cestu domů. Učila jsem se trochu stínovat.

Další kresbou je kresba kopce, který mě nevím proč zaujal.

Tento obrázek je motivován jedním pohledem, který jsem stihla zaregistrovat v Lurdech. Jejda, jak tam bylo krásně. Jedinou mou starostí bylo, na kterém místě budu ministrovat. Kresba vznikala za jízdy autobusu. Divím se, že mi nebylo špatně.

A poslední kresbou je větrný mlýn. Nikde po cestě jsem ho nedivěla, ale prostě jsem si vzpomněla na Dona Quichota. Tak jsem prostě musela nakreslit větrný mlýn. V autobuse kresba pouze tužkou.

Snad jsem svými kresbami nepohoršila umělce, kteří zaručeně kreslí a malují lépe než já.

Přeji všem krásný den.

Teď jsem si všimla, že přepis zápisků z pouti jsem zveřejnila na svátek Panny Marie Karmelské. Zvláštní.

Vaše Vanimaré