Izupa dal příkaz k pochodu. Pomalu jsme se tedy dali do pohybu. Směřovali jsme na východ, abychom obešli Sněžné hory. Celou cestu jsem si povídala s Leienerem. Ten den jsme došli jen ke konci Sněžných hor, kde jsme rozložili tábor. Fron si postavil stan vedle Izupy a já s Jekem na druhé straně tábora. Vedle nás se utábořil Ber, Leiener a Narykel, jediný člověk naší výpravy. Po skromné večeři jsem šla navštívit Frona. Jelikož tu bylo asi dvacet tisíc vojáků, trvalo mi dobrou půl hodinu než jsem se dostala na druhou stranu. Během mé cesty zaplálo mnoho ohňů. Asi v půli cesty se ke mně připojil Ber.
"Za Fronem."odpověděla jsem.
"Můžu jít s tebou?"
"Jasně."
"Tak co, změnila jsi názor na svůj strach, teď před válkou?"začal zase s výslechem.
"Ne."
"A bojíš se mě, jako muže?"
"Proč se tak blbě ptáš?"odpověděla jsem otázkou, "Jediné, čeho se bojím je, že Jek a Fron zemřou ve válce a já budu nucena to říct další měsíc Dami, což bych nerada."vysvětlovala jsem aniž bych se zastavila, "Už víš, čeho se bojím?" na tuto otázku neodpověděl a zastavil se.
"Proč mi odpovídáš tak stroze?"
"Já takhle odpovídám každému, kdo se blbě ptá, čeho se bojím, když jsem u to asi před třemi dny vysvětlila, ale na jiném místě než je tato louka, na které momentálně táboříme."odpověděla jsem mu. Při tom jsem se zastavila a po ukončení mé přednášky s názvem Čeho se bojím a z čeho mám strach jsem se opět rozešla. Ber se za mnou pomalu loudal. Došla jsem k Fronovu stanu. Bylo v něm ticho. - Že by už spal? - pomyslela jsem si, ale hluboce jsem se mýlila. Fron byl u Izupy a studoval mapu. Potichu jsem vstoupila aniž by mě slyšeli nebo si mě všimli. Postavila jsem se vedle Frona, zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru a sledovala jejich pohyby.
"Maur šel na sever. Musí se nacházet někde mezi Ringou a Fortnelovým mořem."řekl Fron.
"Nevíš jestli je zrovna tam. Může být blíž nebo dál než si myslíš. Jak rychle postupoval?"
"Pravděpodobně po svých. A mají určitě nějaké zraněné. Moc rychle asi ne. Jestli už došli k řece budou muset najít nějaký brod nebo most. Proud je v těchto místech prudký. Bude mu trvat půl dne než nějaký najde a půl dne ji bude překračovat. Máme
možnost zmenšit náskok."řekl Fron a Izupa musel uznat, že má pravdu.
"Nejbližší most je tady."ukázala jsem na mapu. Jelikož o mě nevěděli, docela se lekli. Udělali mi radost chlapci.
"Ari,co tu děláš?"zeptal se Fron.
"Jdu na poradu."odpověděla jsem.
"A co nám radíš?"
"Já jen oznamuji, že široko daleko od místa, kde se, podle vás, nachází Maur, jsou u Ringy jen strmé skály. Brod, který jsem ukázala, je jediný přes Ringu a nejbližší most je dvacet mil od Brodu na jih. Vyberou si Brod, jestliže jsou u ústí Ringy. Je to jen dvacet mil. Za dva dny jsou u něj a den jim bude trvat, než se dostanou na druhou stranu. Nocovat budou na druhém břehu. Já bych volila most. Brod je obklopen strmými skalami a mohli by se dozvědět, že je stopujeme. Brod by nechali hlídat lučištníky a než je spatříme bude po nás. Toto jsem vám chtěla říct. Je to můj názor a nemusíte se jím řídit, jestli máte jiný."domluvila jsem. Celou dobu se na mě užasle dívali.
"Jaký je tvůj názor, Frone?"zeptal se Izupa.
"Já bych se držel teorie Ari. Může si ale postavit jednoduchý…"
"To by mu sebralo celý týden. To si nemůže dovolit."namítla jsem.
"To opravdu nemůže."
"Půjde přes Brod."řekl Izupa.
"A my?"zeptala jsem se.
"Přes most. Dáme na tvou radu. Jen jestli tam ten most stále je."řekl Izupa.
"Kdo by ho ničil?"zeptala jsem se.
"Maur sám. Jestli o něm ví, zničí ho."
"Ten most je tam teprve pár let? Nemůže o něm vědět. Byl tu naposledy před dvěma sty lety?"řekl Fron.
"Ale může. Má přízraky. Vždyť jsme je potkali v Temném lese. Nějak se tam museli dostat."odpověděla jsem.
"Mohli jít Brodem?"
"Mohli, ale nemuseli. Ještě tu je Bal, Bakar a Muči. Taky se museli nějak dostat na cestu k Dami? Jsou to služebníci a zvědové Maura. To oni nás prozradili Ponekovi. Nebýt nich, nemuseli bychom tady vůbec být."vzpomněla jsem si na jejich rozhovor u Nočního jezera.
"A víš, že jsou opravdu služebníci Maura?"zeptal se mě Izupa.
"Jsou."odpověděla jsem a vyprávění jsem nechala na Fronovi. Izupa ho napjatě poslouchal.
"Nebýt tohoto incidentu, nebyli byste utekli z města."
"Ne, nebyli."
"Ale teď zpět k našemu plánu. Je možné, že hlídají jak Brod tak most. Musíme vyslat zvědy."
"To je dobrý nápad. Máte nějaké muže ochotné podstoupit riziko smrti?"
"Někoho určitě najdu. Zítra bude porada, ale teď už jděte spát. Dobrou noc."smotal mapu a uložil ji do polní police, doprovodil nás ven, kde se s námi rozloučil.
"Myslíš, že už má hotovou strategii?"zeptala jsem se.
"Řekl bych, že moc ne. Měl by vyslat zvědy jak k Brodu tak k mostu. Běž už spát. Dobrou noc."popřál mi a zalezl do svého stanu. Já se vydala zpět na druhou stranu tábora. Ber se za mnou potichu loudal. Nevím proč za mnou šel, ale asi z povinnosti doprovodit mě ke stanu.
"Proč jsi čekal?"zeptala jsem se celkem slušným způsobem.
"Aby ses nebála jít na druhou stranu sama."odpověděl a dohnal mě. Tak to mi ještě scházelo. Zase bude mít přednášku o mém strachu.
"Kdo ti řekl, že se bojím?"zeptala jsem se.
"Nikdo."
"Tak zaprvé, já se noci nebojím."otočila jsem se k němu čelem a podívala se mu do očí, "A za druhé, toto téma být tebou radši neotvírám, nechtěj mě vidět naštvanou."nic na to neodpověděl. Pokračovali jsme v cestě na druhý konec. Cestou nás doprovázeli pohledy vojáků, kteří slyšeli náš rozhovor. Naše stany stály o samotě. Jen za nimi byla stráž. Ber se zastavil těsně za mnou.
"Ari?"oslovil mne,"Proč jsi na mě taková?"
"Jaká?"zeptala jsem se a otočila se.
"Zlá. Já jsem ti nic neudělal, tedy o ničem nevím. Proč si na mě vybíjíš zlost? Na nikoho jiného takhle nemluvíš."
"To si myslíš. Já jen nemám náladu na blbé otázky, když máme jít spát."
"A to řekl kdo?"
"Izupa a věděl proč."
"Proč?"zeptal se.
"Protože se zítra za svítání vyráží na sever."odpověděla jsem mu a vešla do stanu.
"Ale ty nejedeš do války, nebo ano?"
"Nevím. Ještě uvidím."vyšla jsem ze stanu, "Dobrou noc."chtěla jsem opět vejít do stanu, ale Ber mě v tom zabránil. Chytil mě za ruce a, abych nevykřikla, hluboce mne políbil. Byla jsem zmatená a nevěděla jsem co mám dělat. Teprve teď mi to došlo. Asi před třemi hodinami se mě ptal jestli se ho bojím jako muže. - Musím se nějak bránit. - pomyslela jsem si. Okamžitě jsem ho od sebe odstrčila, podívala jsem se mu do očí, nic jsem neřekla, rychle jsem se otočila, vešla do stanu a nechala ho civět do míst, kde jsem zmizela. Za mnou se neodváží. Ví, že mám meč a nebudu se bát jej použít, jestli se pokusí o něco podobného. Byla jsem stále zmatená. Co mám dělat? - Jít za Fronem? Ne. Ten je daleko. Za Jekem? To taky nejde. Ber by se mnou už asi nepromluvil. Možná se mnou nepromluví i tak. Budu mu muset vysvětlit, že ho beru jen jako kamaráda. - Tyto myšlenky mi šli hlavou dokud jsem neusnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat