Druhá neděle adventní je tady. A co se dělo první adventní týden?
V pondělí dopoledne práce. Šla jsem s dětmi na betlémy do kaple a pak do parku do sněhu. Odpoledne jsem strávila doma. Ke koním jsem nejela, protože si stále nejsem jistá, zda bych tam vůbec došla. Takže jsem odpočívala a vybírala fotky do kalendáře. A že bylo z čeho vybírat. Na některé měsíce mám fotek více.
U večeře jsem se dívala na film Ohnivý oceán. Pak jsem se začetla do knihy Beren a Lúthien.
V úterý dopoledne opět práce. A jak se mi nechtělo. Ale přežila jsem. Měla jsem i volnou hodinu. Odpoledne jsem si myslela, že budu chvíli odpočívat, ale hned jsem byla zapojena do pečení Následně jsem s přítelem šla chodit jako Mikuláš. Já jsem však byla v civilu. Mikuláš byl přítel a čert náš kamarád. Dost jsme děti vystrašili.
U večeře jsem dokoukala Ohnivý oceán. A pak jsem se začetla.
Ve středu dopoledne opět práce. Přežila jsem pět hodin. A měla jsem dvě hudebky. Pak rychle na oběd a do Ivančic na fyzioterapii. Autobus jsem stihla. Paní fyzioterapeutka je velmi příjemná paní, všechno vysvětlí, odpoví pomůže. Na konci konzultace s cvičením jsem dokázala ohnout koleno o třicet stupňů víc než na začátku, což je dobrý. Pak jsem navštívila jeden obchod a jela domů. Na dvacet minut. Pak jsem utíkala na mši svatou. Nestihla jsem začátek růžence. Mši svatou jsem stihla celou. Po mši svaté přišel svatý Mikuláš. Obdaroval děti a rozloučil se.
U večeře jsem se dívala na film Princ Persie - Písky času. A pak jsem zalehla a spala.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Čtyři hodiny utekly jako voda. Jednu hodinu jsem měla volnou. Nachystala jsem si zápisy pro děti a zjistila, že budu mít hospitaci. Poslední hodinu jsem šla s dětmi ven a postavili jsme sněhuláka. Vlastně sněhulačku. Byla pěkná. Dokonce jsme si vyžebrali v kuchyni mrkev, dostali jsme kyblík na hlavu a kamínky na oči, pusu a knoflíky. S tím nám pomohl pan školník.
Děti i paní učitelka si pobyt venku užily.
Odpoledne jsem odpočívala, četla jsem, jela nakupovat a pak na hodinku do šermu se podívat a pokecat a pak na chvíli do sboru. Trochu jsem si tam zkazila náladu, ale Beren a Lúthien mi náladu zase spravili. Dala jsem si i kafe a vyfotila adventní věnec s první hořící svíčkou. Konečně.
V pátek poslední pracovní den. Hurá. Dopoledne jsem pracovala. Měla jsem čtyři hodiny a jednu volnou. V té jsem dočetla Berena a Lúthien. Po osmi dnech. Konečně.
Odpoledne jsem měla ještě nábožko. To jsem taky ve zdraví přežila. A po nábožku mše svatá. Nezpívala jsem, chytala jsem záchvaty kašle. Po mši byla adorace, prvně společná a pak soukromá. Z té jsem utekla, protože se mi chtělo na záchod. Byla to rychlá cesta domů. A bylo mi špatně. Asi jsem byla nervózní z té magnetické rezonance. Tak jsem doma asi půl hodinky ležela a uklidňovala se. Pak mě k příteli odvezl brácha. Tam jsem si četla. Přítel přišel domů kolem jedenácté hodiny. Skoro hned jsme šli spát, jen jsme si chvilku povídali. V sobotu jsme totiž vstávali.
A brzy jsme vstávali a jeli do Brna. Jen kvůli mě, protože jsem byla objednaná na magnetickou rezonanci s kolenem. Cesta tam byla překvapivě v pohodě, i když sněžilo. S pomocí navigace jsme se dopravili na kliniku. Sotva jsem vyplnila papíry a odskočila si, tak mě už volali.
Na magnetické to bylo v pohodě. Jen se člověk nesmí hýbat. Koleno mi obalili čímsi, podložili a kotník zatížili. Dostala jsem do ruky zvonek, kdyby něco, deku přes nohy a sluchátka na uši. Říkali mi, že se klidně můžu i prospat. Někteří pacienti prý usnou. Nechápu, jak se jim to podařilo. Hluk to byl pěkný. Kdyby byl monotónní, tak bych usnula asi taky, ale to se každou chvíli měnilo. Byla jsem v tunelu asi dvacet minut. Pak jsem byla propuštěna a dostala jsem CD se snímky. Zprávu dostane lékař. Takže si nepočtu.
Do oběda jsem byla zpátky na bytě a jela na jednu oslavu narozenin. Tam jsem si dala oběd, točilo se prasátko na rožni, a jela do Zbýšova na zkoušku orchestru. Pak jsem si dala sprchu a umyla si vlasy. Zbytek večera jsem strávila u televize.
Taky jsem si podřela mobil. V buse zkoušel lítat a padl displejem na schůdky. Škíranec pře půlku. Zjistila jsem to až večer při modlitbě.
V neděli ráno jsem jela na mši k nám, protože jsem musela zpívat. Na oběd jsem byla doma a pak jsme s přítelem jeli na byt a společně jsme šli pěšky domů. Cesta byla plná sněhu, zvířecích stop a krásných pohledů.
Domů jsem přišla krátce po páté hodině a nikam jsem už nešla. Sundala jsem si tejpy a překvapivě i bezbolestně. U večeře jsem koukala na televizi a pak na adventní koncert České televize. Na ten první.
A to bude pro druhou neděli adventní asi všechno. Ještě dva týdny do Vánoc. Trochu mě to začíná děsit. Zase se blíží konec roku. Musím říct, že letos docela úspěšného roku.
Tak užívejte sněhu, sluníčka i mrazu. Choďte na procházky, buďte s rodinou a přáteli.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat