Opět na vyjížďce

Byla lehce blátivá, ale i tak velice pěkná a osvěžující.

Došla jsem na statek a chvíli čekala. Pozorovala jsem u toho koně v ohradě.

Pak přijela trenérka a společně jsme začaly chystat Samiho a Orpheu. Pak si paní E. všimla ležícího hříběte a začal boj. Snažily se ho s trenérkou zvednout, ale nepodařilo se. Tak se volalo a volalo. Jak to dopadlo vlastně nevím, ale asi tam byl veterinář.

Hříbě jsme podestlaly senem, aby neleželo v blátě. S trenérkou jsme šly chystat ty dva a brzy jsme vyrazily. Hlavně abychom se vrátily aspoň trochu za světla. Trenérka mi pomohla se sedlem a uzdou. Samík se trochu bránil a nechtěl. Zvládla jsem s ním projít kolem býka a pak hurá do polí.

Kousek v poli jsme jely krokem, ale do prvního kopce jsme naklusaly. Bylo to nádherné. Trenérka mě kontrolovala a opravovala. Po chvíli z kopce dolů byla kroková část a do dalšího kopce byl klus a vystátý k tomu. Klus se opakoval ještě jednou. A ten byl docela ostrý a chvíli jsem měla problém Samiho zastavit.

Pak už byl jen krok. Užívala jsem si, i když jsem ke konci pořádně neviděla na cestu, ale Samy viděl. To stačilo. Žádná větev mě ze sedla nesrazila a bez pádu jsem se vrátila na statek. 

Vyjížďka byla naprosto luxusní a skvělá. Jsem moc ráda, že jsem mohla zase sedět v sedle. Uvidím, kdy to bude dál. Doufám, že brzy.

Trasa dneska měřila 3, 4 km a převýšení bylo 64 m.

Pak mi zbývalo zkontroloval Samyho, zadekovat, odměnit, poděkovat a vrátit do ohrady. Pak ještě uklidit věci, rozloučit se a jít s čelovkou na autobus.

Užívám si v sedle. Bohužel opět nemám žádnou fotku, protože jsem se musela věnovat Samíkovi. A věnovala jsem se mu ze srdce ráda.

Tak snad i během svátků se dostanu do sedla. V pondělí to ale nebude.

Vaše šťastná v sedle Vanimaré