Návrat do Modrého Města 1. část

Trochu skok v čase. Vynechala jsem jednu část příběhu, ale to vůbec nevadí. Teď už se Ber s Ari konečně vrátili do Modrého Města. Ari má svou hlavu a to se jí trochu vymstí. Dál však už nechám vyprávět Bera.

V.

Probudil jsem se sám. Ari byla pryč. Trochu jsem zpanikařil. Rychle jsem se oblékl a vyšel ze stanu. Ari si povídala s LacRenem. Usmál jsem se. Ulevilo se mi, že nezmizela. Že ta včerejší noc nebyla jen sen. Sbalil jsem stan. Slunce už bylo vysoko na obzoru.

"Mára arin." pozdravil jsem je. Ari se usmála. Sklonil jsem se a políbil ji.

"Mára arin. Měli bychom konečně vyrazit. Za chvíli je poledne. Vyslal jsem posla k Vašemu bratrovi. Do večera jsme u něj."

"Děkuji."

"Tak jedeme." objal jsem Ari kolem ramen a vedl ke koni.

"Pojedu sama."

"Ari, už zase?" usmál jsem se.

"Co?"

"Máme dohodu. Jedeš se mnou."

"Ale…" nadechovala se k odporu, ale umlčel jsem ji polibkem.

"Nedovolím to. Nabírej sílu na výcvik." řekl jsem. Sklonila hlavu. Došli jsme ke koni. Přitáhl jsem ještě podbřišník a vyskočil do sedla. Ari se usadila za mě a objala mě kolem pasu. Vyrazili jsme.

Cesta nám trvala až do večera. Po setmění jsme zastavili na dvoře Izupova domu. Ari rychle seskočila.

"Aranel." volala. Následoval jsem ji. Brzy se k nám přidala i volaná. Objímaly se. Objal jsem je také. Po chvíli jsme se přesunuli do společenské místnosti. Byli jsme obslouženi večeří. Během večeře jsme probrali snad celou naši cestu a všechny problémy. Ari se otřásla při vyslovení Hwestova jména. Pak už bylo ticho. Nikdo chvíli nemluvil.

"Měli bychom jít spát. Jsem stále ještě unavená." ozvala se Ari. Aranel měla hlavu v jejím klíně. Já ji držel za ruku.

"Ještě ne, prosím." žadonila Aranel. Byla ještě dívkou. Ari v jejich letech byla svým způsobem dospělá. Právě tehdy jsem se do ní zamiloval. Ari se usmála. Otec nás opustil. Fronovy děti také odešly.

"Tak dobře, ještě chvíli posedíme." přitakala Ari.

"Mamil, můžu se tě na něco zeptat?"

"Ano." pohladila Aranel po vlasech.

"Měla jsi ještě jiného bratra než strýčka Frona?" vyslovila Aranel svou otázku. Ari se na chvíli zarazila. Podívala se mi do očí, pak se podívala na Frona. Fron kývl na souhlas.

"Ano, měli jsme ještě bratra." řekla Ari. Hlas se jí třásl, "Už je to mnoho let. Ale není dne, kdy by mi nechyběl." na chvíli se odmlčela. "Zabil ho stejný muž, který tě chvíli věznil. Věznil i mě i tvého otce. Jeho nenávist se nedá unést."

"Jak se to stalo?"

"Byla slavnost. Tancovali jsme a najednou na nás zaútočili skřeti. Všichni tři jsme se rozběhli do boje." zapojil se do rozmluvy Fron.

"Měl mě hlídat, ale v bitvě jsme se navzájem ztratili." Ari se rozplakala. Objal jsem ji. Snažil jsem se ji utěšit, ale nedařilo se mi. Byla velmi rozrušená.

"Bojoval velmi statečně, byl skvělý bojovník, ale Hwesta byl lepší. Odzbrojil ho a nemilosrdně zabil. Viděl jsem to. Dodnes si to vyčítám, že jsem tomu nedokázal zabránit." ukončil vyprávění Fron.

"Půjdeme už spát. Ještě jsme unaveni z cesty. Popovídat si můžeme zítra." prolomil jsem ticho.

"Mára lómë." rozloučila se s námi Aranel. Vstala a odešla. Byla stejně krásná jako Ari. Však to byla její dcera.

"Promiň, Ari. Sám jsem nechtěl, aby se o tom ještě někdy mluvilo." řekl potichu Fron.

"Nic se neděje. Mají právo to vědět." odpověděla mu Ari.

"Ari, nechme to na ráno. Jsi unavená."

"A ráno budu potřebovat sílu na výcvik."

"Ano. To se uvidí ráno."

"Ještě se podívám na Aranel."

"Doprovodím tě." vstali jsme a opustili místnost. Fron nás doprovodil k pokoji Aranel. Ari se na chvíli posadila u ní na posteli a pohladila ji na zádech. Pak jsme odešli.

"Bere, tohle jsem připravil pro Aranel. Snad nemáš nic proti tomu, aby se uměla bránit."

"Nemám. Právě jsem myslel na to, že bych ji nechal meč ukovat."

"Teď už nemusíš. Už běžte oba spát. Ari je unavená." objal ji a políbil do vlasů.

"Jdeme spát. Na nic jiného se netěším. Navíc zítra začínám s výcvikem." usmála se Ari.

"Mára lómë." rozloučil se Fron a opustil nás. Osaměl jsem s Ari. Pomalu jsme došli k jejímu pokoji.

"Tak mára lómë, Ari." zastavil jsem ji u dveří.

"Mára lómë." odpověděla mi a chtěla vejít. Nepustil jsem ji.

"Ještě chvíli." objal jsem ji. Usmála se. Otočila se ke mně čelem a pohlédla mi do očí. Políbil jsem ji a pustil. Odešel jsem do svého pokoje. Opláchl jsem si obličej a hned, jak jsem zalehl, tak jsem usnul. Často jsem se budil. Měl jsem pocit, že se pokaždé něco děje u Ari. Jednou nebo dvakrát jsem dokonce vstal a šel do Ariina pokoje. Ari klidně spala. Nebyla v ohrožení.

Na chvíli jsem si sedl k ní na postel. Neprobudil jsem ji. Nakonec jsem u ní usnul.

Probudilo mě zaklepání na dveře. Po chvíli vešel Fron. Venku se ještě pořádně nerozednilo a pršelo.

"Mára arin, Bere, co tu děláš?"

"Špatné sny. Měl jsem strach o Ari."

"Teď už se jí nic nestane."

"Snad ne."

"Opravdu chceš, aby se učila šermovat?" zeptal se mně Fron.

"A ty chceš, aby byla tak bezbranná?" odpověděl jsem mu otázkou.

"Nechci."

"Tak jdeme na to. Ari, vstávej." pohladil jsem ji po tváři. Fron odešel. Sklonil jsem se.

"Ari, už je čas vstávat." políbil jsem ji na tvář. Usmála se. Po chvíli otevřela oči.

"Mára arin." zašeptala.

"Mára arin. Pojď, jdeme cvičit."

"Dobře." řekla s úsměvem. Opustil jsem její pokoj. Rychle se převlékla a společně jsme šli na cvičiště. Fron už na nás čekal. Venku pršelo, ale to Ari nezastavilo.

Prvně jsme se rozcvičili. Pak si Ari zopakovala kroky a jednotlivé seky proti nepříteli.

Po hodině jsem zaregistroval pohyb u hrazení. Seděl tam Arin s Likonem a Liesem. Po chvíli se k nim přidala Aranel.

"Myslím, že je pravý čas." ozval se Fron. Převzal jsem od Frona meč pro Aranel a vykročil směrem ke svým dětem.

"…abys měla vlastní meč."

"Ale… vždyť jsem se nedokázala bránit na cestě.?"

"Určitě bys to zvládla." usmál jsem se na ni.

"Nejsem si jistá."

"Pojď, vyzkoušíme to."

Sired předal Aranel balíček. Aranel si prohlížela pochvu a po chvíli tasila.

"Atar, já to asi nedokážu. Nejsem mamil." vrátila meč do pochvy a se skloněnou hlavou mi ho vracela.

"Aranel." objal jsem ji, "Nebudu tě přemlouvat, pokud se na to necítíš." zašeptal jsem ji do ucha.

"Promiň." začala se omlouvat.

"Aranel, nic se neděje. Mám tě rád takovou, jaká jsi." pohlédl jsem jí do očí a usmál se. Pak jsem se vrátil k Ari a Fronovi.

"Tak co?" zajímala se Ari. Trochu zklamaně jsem zakroutil hlavou.

"Nenuťme ji. Až sama bude chtít, tak přijde." usmála se Ari, "Nestačím ti já na výcvik?"

"Stačíš, ale mohly jste být dvě."

"Bere, nebudeme ji nutit. Musí chtít sama."

"Já vím. Jen jsem nečekal odmítnutí." objal jsem Ari, "Budeme pokračovat?"

"Ano."

Pokračovali jsme ve výcviku. Ari se držela překvapivě dobře. Vydržela několik soubojů. Postavil se proti ní Sired, Rdane i Luten. Všechny souboje ustála. Poslední jsem se proti ní postavil s mečem já.

"Tak co? Zvládneš to ještě?"

"Pokusím se."

"Nepřecenil jsem tě?"

"Snad ne."

Zaútočila. Musel jsem se bránit. Na to, že měla za sebou několik soubojů, se Ari držela výborně. Dlouho se bránila. Šermovala, jako by neměla žádné zranění. Překvapivě pak rychle její energie ubývala. Porazil jsem ji. Skončila v mém objetí s mečem u krku.

"Výborně Ari." zašeptal jsem ji do ucha a políbil ji do vlasů. Ari oddechovala.

"Díky, ale prohrála jsem."

"To nevadí, ale držela ses výborně."

"Opravdu?" zeptala se a to bylo to poslední, co jsem od ní slyšel.