A jsem opět zde po celém dlouhém týdnu. A co se dělo?
V pondělí práce, ale trochu jiná než obvykle. Měli jsme Karneval zvířat. Šla jsem za berušku. A dětem se to moc líbilo. Mohly si donést do školy také vlastní živá zvířátka. Tak jsem měla ve třídě pět živých zvířátek. Většinu jsem si pohladila. Také jsem se dokopala k tomu, že jsem poslala svou bakalářku na fakultu. Odpoledne jsem strávila s kolegou z teologie a pracovali jsme na překladu. Jak já ty překlady nesnáším. Už jsem si musela přeložit jednu knížku z angličtiny k diplomce, jednu z němčiny k bakalářce a teď ještě jednu z latiny a angličtiny. Naštěstí jsem to nemusela vypisovat do překladače, ale stačily mi klávesové zkratky. Aspoň nějaké zjednodušení. Občas ty překlady byl dost zajímavé.
No, strávili jsme na tom přes dvě hodiny a doufám, že to k něčemu bude. Že to bude aspoň trochu dobře. Zjišťuji, že mám malou slovní zásobu. Asi bych měla více číst.
Do večera jsem se snažila poslouchat přednášky z Proglasu o církevním právu. Nějak to stále nepobírám a nechápu to. Asi od zkoušky poletím. Nebude to poprvé a myslím, že ani naposled. Začínám si zvykat. No, ještě na to mám necelé dva týdny. Aplikace v mobilu mi hlásí 11 dní. (Zjišťováno v úterý.)
V úterý opět práce. Tentokrát už normální. A hudebka k tomu. Odpoledne jsm šla s kolegyní na kafe a zákusek. A taky jsem dostala kapku vína. A moc dobrého vína. Jen jsem zapomněla, jak se to víno jmenuje. Škoda. Také jsem stěhovala nějaké věci po babičce do auta, aby se to mohlo odvézt na charitu. Mě se to nehodí a je škoda některé věci vyhodit. Tak je předám potřebným. Do večera jsem studovala knížky z biskupské knihovny v Brně. Hledala jsem tam zmínky k výkladu ke knize Rút. Jedná se o druhou kapitolu, první až třináctý verš. Jsem zzvědavá, co můj mozek u zkoušky vyplodí. To je totiž téma ke zkoušce z Exegeze SZ. Nevěděla jsem, co si mám vybrat. Hlavně jsem nechtěla Jeremiáše. Jinak mi to bylo celkem jedno. Ale na podnět kolegy z teologie jsem si vybrala Rút. Snad jsem vybrala dobře. To se uvidí až u zkoušky. Jestli ji udělám, nebo z ní poletím.
Nějak jsem se rozepsala o teologii. A to bych se měla učit právo a spirituálku. To čtu jednu knížku, ale vůbec ji nerozumím. Takže to bude další letecký den. A těch ještě bude...
Ve středu opět práce. A horší. Vše se vrací do starých a zlobivých kolejí. Odpoledne jsem byla doma. Navečer jsem šla na mši svatou. Byla zádušní. Trochu mě to překvapilo. Ale nereptala jsem. Všechno jsem v klidu odzpívala. Pak jsem si pěkně popovídala s kolegou.
Ve čtvrtek opět práce. Začínám tam být dost nespokojená, ale ještě chci bojovat. Nevím, co bych dělala jiného. Asi řídit autobus (nemám potřebnou řidičskou licenci) nebo popeláře (stejný problém jako u autobusu). Další možností je pilotní průkaz. (I když ten není tak těžký získat. Stačí pravidelně lítat od zkoušek...) Ne, tam je problém s financemi. Stejně bych musela dál učit, než bych si vydělala na licenci, plus další licence na létání se záchrankou.
No, tento sen se mi asi nesplní.
Odpoledne byla krátká porada se zákusky. Pak jsem šla s kolegyní na kafe. Tentokrát jsem si nedala zákusek. Asi bych jej už nezvládla. Kafe mi stačilo. Navečer jsem šla přebírat nádobí na barák a pak po večeeři do sboru.
Po pravdě, mám zase divný pocit, že to moje zpívání nemá smysl. Že jsem zbytečná. Zase se budou zpívat propria (hurá, konečně to někdo prosadil), ale nebudu schopná si je prožít. Bude tam zase hromada "chytřejších lidí" než jsem já. A proto se radši stáhnu a nebudu se prosazovat. Budu zpívat na půl huby.
Bohužel bude zase nějaký zpěv v pašijích (nemá tam být, je tam psaná chvíle ticha), ale když si to představený přeje... Jen to nebudu zpívat. Chci se potichu modlit a rozjímat o Kristově smrti...
V pátek jsem si vyrazila ráno do Brna. Jela jsem po roce na imunologii. Byla jsem objednaná na sedmou, ale paní doktorka mě brala později. Nevadí mi to. Jednou jsem u doktora čela acelé dopoledne. Takže mě dvacet minut nezabije. Odešla jsem bez pár kapek krve a s receptem na antihistaminika.
No, uvidíme, jestli se zbavím té rýmy.
Do práce jsem šla na dvě hodiny. Děti šly běhat. Zaběhly si dvoustovku a pak jsme se vraceli do školy. Tam už jsem je jen předala do družiny a měla jsem klid. Dlouho vytoužený klid. Na celé dva dny.
Odpoledne jsem po kafi odpadla na půl hodiny. A spala jsem. Pak mě vzbudil budík, že se mám jít chystat. Nachystala jsem si svačinu a pití a taky nějaké věci, oblékla se a šla na mši. Přede mší jsem ještě pocítila touhu jít ke svátosti smíření. Trochu se mi ulevilo. Po mši následovaly litanie a požehnání.
Pak jsem utíkala do orchestru. Měli jsme dnes zkoušku se sólisty. Prvně zpěv, pak klavír a nakonec saxofon. Ten byl asi nejkrásnější. A hlavně netradiční. Aspoň pro mě.
Po orchestru jsem utíkala domů a spěchala následně na katechismus. Povídali jsme si o Velikonocích.
V sobotu jsem se chtěla vyspat. Nevím, zda se mi to podařilo. Dopoledne jsem uklízela, odpoledne si dala kafe a šla na chváli vyklízet. Večer jsem zamířila do jednoho restauračního zařízení na sraz základky. Docela jsem se bavila. Odešla jsem kolem čtvrt na deset. Nějak jsem se cítila unavena. Jen jsem pila jen džus ředěný vodou. Před srazem jsem si polkla prášek, na který se nemá moc pít. Ani mi to nevadilo.
V neděli jsem vstávala o půl osmé. Ráno jsem šla na křížovou cestu a pak na mši. Liturgie probíhala relativně obvykle. Jen mi chyběla modlitba nad lidem. Jako celou dobu postní. A taky mi stále vadí druhá eucharistická modlitba při nedělní mši svaté. Měla by se volit aspoň třetí, když už ne první.
Odpoledne jsem šla vyklízet. Našla jsem tam krásn boty, zimní, kožené, ale byly mi velké. Tak holt letěly. Bohužel.
A to bude pro dnešek asi všechno, takže krásný další týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat