Návrat do Modrého Města 2. část

Zatím poslední část příběhu. Dál jsem nepokročila. Poslední část jsem utnula v půlce, tak teď přichází zbytek. A to nechám na Berovi, aby vyprávěl, jak to bylo dál...

V.

Najednou se mi zhroutila do náruče.

"Ari?"

"Bere, co se děje?" zeptal se Fron.

"Nevím. Najednou omdlela. Zavolej LaRena. Potřebujeme Acu." objímal jsem Ari. Fron odběhl. "Ari, co mi to děláš." hladil jsem ji po tvářích. Měla vysokou horečku. - Proč jsem dovolil, aby se tak vysilovala. - pomyslel jsem si.

"Bere, co se stalo?"

"Nevím, kde je Aca?" zakřičel jsem.

"Od svého odjezdu jsem ji neviděl, Bere."

"Tak ji najdi." křikl jsem na něj. Vzal jsem Ari do náruče. "Vydrž prosím. Ari. Slyšíš? Vydrž." šeptal jsem. Nesl jsem ji do pokoje. Fron mi otvíral dveře.

"Je tady aspoň Izupa?" zeptal jsem se po cestě.

"Není. Je na jihu."

"Do háje." zanadával jsem.

Položil jsem ji na postel. "Ari, prosím tě, bojuj. Nechci tě takhle ztratit."

"Bere, pojď ven." zavolal mě Fron a položil mi ruku na rameno. Políbil jsem Ari na čelo. Úplně hořela. Na chodbě byly všechny děti.

"Atar, co se děje?" zeptal se mě Arin.

"Nevím. Musíme najít Acu. Arine, pojedeš se mnou. Musíme se vrátit do Esgorenu."

"Bere, ty nikam nepojedeš. Ari tě potřebuje tady." zarazil mě Fron.

"Frone…"

"Pojedu já."

"Frone, to po tobě nemůžu chtít."

"Nepojedu sám. Pojede se mnou Arin a Lithián. Vyrazíme hned." nechal mě stát na chodbě samotného. Nepřítomně jsem za nimi hleděl.

"Atar. Můžeme k ní?" oslovil mě Likon. Kývl jsem na souhlas a sám jsem vešel do pokoje. Ari byla bledá. Usedl jsem u její hlavy. Aranel usedla na druhou stranu. Likon s Liesem zůstali stát u dveří.

Vzpomněl jsem si na Acu. Vždyť už jednou takovou horečku měla? Co jsme tenkrát udělali? To je ono.

Vzal jsem Ari do náruče a odcházel.

"Atar, co chceš dělat?" nechápal Lies.

"To, co mi jednou poradila Aca. Věř mi." pohlédl jsem na něj. "Aranel, prosím tě, nachystej nějaké čisté teplé šaty. A pojďte se mnou." Zamířil jsem ven. Následovali mě. Šel jsem nejkratší cestou ven a k řece. U řeky jsem předal Ari Likonovi a svlékl se. Byla zima. Vydechovali jsme obláčky páry, ale musel jsem to risknout.

"Aranel, svlékni ji."

"Atar to ne." vzepřela se.

"Věřte mi. Vím, co dělám. Už ji to jednou zachránilo. Jen nebyla taková zima. Rychle." zarazil jsem Aranel při odporu. Aranel ji svlékla. Já se pomalu nořil do velmi chladné vody. Likon mi podal Ari. Pomalu jsem se nořil. Drkotal jsem zuby. Ponořil jsem se až po krk.

"Ari, prosím. Probuď se. Vynadej mi, dej mi naději. Prosím." žádal jsem ji, "Ari, prober se." vyslovil jsem naposledy prosbu. Ari se pohnula.

"Bere…" vydechla.

"Ari."

"Zima. Co se děje?" pootevřela oči.

"Ari. Probuď se, prosím."

"Bere, je mi zima." otevřela oči, "Co se děje?" usmál jsem se.

"Konečně začínáš mluvit normálně."

"Co děláme v řece?"

"Zachraňujeme tě. Jdeme do tepla." vyšel jsem z řeky. Likon ji zabalil do houně. Aranel jednu houni podala mě.

"Rychle do tepla." nezatěžoval jsem se oblékáním a vyrazili jsme do domu. Likon odnesl Ari do pokoje. Já se převlékl do suchého a usadil se Ari u hlavy. Usnula. Teplotu neměla. Aspoň toho jsem dosáhl. Seděl jsem u ní celý den. Neprobudila se. Skoro jsem usínal, když někdo zaklepal.

"Vstupte."

"Atar, měl by sis odpočinout." oslovil mě Lies.

"Ne, budu tady."

"Jak je na tom?"

"Teplota už není tak vysoká. Snad se z toho dostane. Potřebujeme Acu."

"Strýc ji hledá. On ji najde. Běž si odpočinout."

"Odpočinu si tady. Běž. Co Aranel Likone? Jak to zvládá?"

"Nic moc. Nevychází z pokoje."

"Zajdi za ní."

"Dobře. Odpočiň si." odešel. Znovu jsem osaměl s Ari. Stále klidně spala.

"Ari, chvilku počkej. Hned jsem zpátky." odešel jsem do lázně se trochu opláchnout. Vrátil jsem se do pokoje a ulehl vedle Ari. Objala mě. Snad byla z nejhoršího venku.

Pokojně jsem usnul.

Často jsem se budil. Ari stále spala vedle mě.