Je tu znovu neděle.Týden utekl jako voda a už jsme se dostali do doby, která předchází největším křesťanským svátkům v roce. Jsou to Velikonoce.
A co se dělo minulý týden?
V pondělí práce. Odpoledne odpočinek u kávy a zákusku. Pak jsem se učila. Církevní právo. Dodělávala jsem poslední otázky, ale na konec jsem se ještě nedostala.
V úterý opět práce a pak káva. S mamkou. Do večera jsem zvládla poslední otázku do církevního práva. Pak jsem hodlala odpočívat.
Ve středu byla Popeleční středa. Moc jsem nejedla. Byl totiž půst újmy. Malá snídaně, oběd a malá večeře. Jedno syté jídlo. A vydržela jsem. Po práci jsem si musela vyřídit nový řidičák a koupit si jízdenky. Pak jsem ještě šla do knihovny. Půjčila jsem si druhý díl Pána hor. Už jsem to kdysi četla, ale pocítila jsem touhu přečíst to znovu. No, bohužel jsou ty knížky tak tenké, že už je přečtená. Dočetla jsem ji v pátek.
Ve středu jsem byla na mši svaté. Ani mě nic extra nepřekvapilo. Asi jsem si zvykla. Nevím, jesti je to dobře, nebo ne. Bylo Kyrie, ale nebyl úkon kajícnosti. A na konci mi chyběla modlitba nad lidem, která je závazná. Ale o tom jsem už psala. A už jsou to čtyři roky. Toto letí.
Jinak propria dopadla dobře na to, jak jsem se toho děsila. Stáhla jsem se do pozadí a moc jsem nezpívala. Jen by mě zajímalo, zda nám bylo pořádně rozumět.
Ve čtvrtek opět práce. Odpoledne kávička a zákusek a navečer cesta na mši. Jela jsem do jiné farnosti a snad naposledy. Pokud se tam nebudu chtít jet vyloženě podívat. Což nevylučuji a nebráním se. A zjistila jsem, že jsem se dva dny neučila. Místo učení jsem si četla Pána hor. Mše svatá probíhala dobře. Ale detailnější popis si nechám do bakalářky. Tu jsem už snad dopsala. Ve čtvrtek jsem ji totiž i poslala svému vedoucímu.
Překvapivě mi odpověděl hned v pátek. Ale to jsem zjistila až večer.
V pátek jsem pracovala. Z posledních sil jsem to zvládla. Odpoledne kávička s mamkou a pak četba. Následoval můj obvyklý maraton. Mše svatá (docela dobrá), orchestr, který jsem si dos užila. Pěkně jsem si zahrála. A nakonec katechismus. Do večera jsem si četla, samozřejmě nesměla chybět modlitba. A pak jsem trochu nadávala nad počítačem.
Nechápu proč mi program vždycky spadne, když se začnu vrtat v obsahu. Jednou to spadlo hned, když jsem jen dala kurzor do slova Obsah. Fakt to nechápu. Zbytečně to zdržuje. A dělá mi to většinou jen u bakalářky. Nevím, jestli mi to dělá i u Ari, či Bera. Nevím, co s tím. Naštěstí, než se v tom začnu vrtat, tak si to důkladně uložím.
V sobotu jsem dlouho spala. Do devíti. Už jsem to potřebovala. Odpoledne jsem se vydala na výlet na Střelnici a k rybníčku. Kolem čtvrté už jsem byla doma a pila kávičku. Na vycházce se sborem byly i různé sportovní disciplíny. A já jsem nesměla zůstat pozadu. Zúčastnila jsem se běho do vrchu, čas byl dost mizerný, 6,60 s. Následně na louce proběhla štafeta, při které jsem málem vypustila duši. Do cíle jsem doběhla, ale pak jsem se zhroutila. Nohy už mě neunesly. (V kvalitních pohorách se opravdu nedá běhat. Jsou těžké.) No za cílem to nebylo. Bylo to těsně před cílem, ale štafetu jsem předala. Jakožto družstvo jsme prohráli. Možná to bylo i mou vinou. Ale dokázala jsem si, že ještě umím bojovat a padat. Nic se mi při pádu nestalo. A poslední disciplínou byl skok z místa. Ten jsem prohrála na plné čáře. Ale nevadilo mi to. Užívala jsem si, že jsem mohla být venku v krásné přírodě.
Pak jsem šla k babičce, podívat se, co tam všechno je.
Do večera jsem se snažila se učit.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgie v normálu. Udělování popelce, druhá eucharistická modlitba, a chybějící modlitba nad lidem, v neděli závazná. Dopoledne pak pršelo, tak jsem seděla doma.
Odpoledne stále ještě pršelo. Přesstalo pršet až v podvečer. Tak jsem koukla na film Rozum a cit a učila se. Nesmělo chybět kafíčko a čokoládová pizza.
A to bude pro dnešek asi všechno. Bolí mě nohy po té štafetě. Takže krásný další týden roku 2019. Za chvíli jsou Velikonoce. A doufám, že do Velikonoc budu mít odevzdanou bakalářku.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat