Vyšel jsem ven a zamířil si to rovnou do jeho pokojů. Našel jsem ho v pracovně s Elain.
"Musíte pořádně hlídat hranice. Pojedete s Keyrem a Orim na jih. Dostanete na starost jižní hranici."
"Tancavë, heru." řekla, vojensky pozdravila a když se otočila, tak do mě málem vrazila.
"Omlouvám se arjon." řekla. Smekla pozdrav a odešla.
"Vítám tě, synu."
"Atar…"
"Posaď se, vypadáš, že jsi rozrušený. Stalo se něco? Je něco s Acou? Nebo s Ari?" posadil se. Usadil jsem se také.
"To je skvělé." vyskočil z křesla najednou, až jsem se lekl. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Jak jej narození potomka dokázalo změnit. "A je v pořádku?"
"Ano. Oba jsou v pořádku."
Atar se usmíval. Dlouho jsem u něj takový úsměv neviděl.
"Jdeme za nimi." vstal a hrnul se ke dveřím.
"Ari je vyčerpaná a usnula." řekl jsem, "Ale jdu za ní." Následoval jsem svého otce ven s paláce.
Ve dveřích domu jsme potkali Acu.
"Jak je na tom?"
"Ještě spí. A nebuď ji. Jen u ní buď."
"Děkuji." usmál jsem se na svou sestru a vstoupil do domu. Vedl jsem otce do patra a do pokoje Ari. Ležela na boku a spokojeně oddechovala. Můj syn spal v kolébce kousek od ní.
Atar se usmíval. Nikdy jsem neviděl u něj takový láskyplný úsměv. Vzal jej do náruče.
Pohladil jsem Ari a sedl si k její hlavě. Otec ještě chvíli držel svého vnuka. Pak jej uložil do kolébky a přistoupil ke mně. Pohlédl na Ari a mě stiskl rameno. Usmíval se a odešel.
Osaměl jsem s Ari. Přisunul jsem si židli k posteli, položil jsem si hlavu a usnul jsem. Ari jsem stále držel za ruku.
Procitl jsem. Někdo mě pohladil po vlasech. Zvedl jsem hlavu a podhlédl na Ari. Usmívala se.
"Mára arin." pozdravila mě.
"Mára arin, Ari, jak se cítíš?" zeptal jsem se.
"Pořád jsem unavená. Kde je náš syn?"
"Tady je." vstal jsem a vzal jej do náruče.
"Je celý po tobě." usmála se Ari. Někdo zaklepal. Vešel atar. V ruce měl několik růží.
"Mára arin, selde." usmíval se. Chytil ji za ruku a políbil ji. Pak jí předal růže.
"Mára arin, atar." odpověděla mu s úsměvem Ari.
"Jak se cítíte?"
"Pořád jsem unavená. Jinak se mám celkem dobře."
LacRen vzal druhou židli a usadil se vedle mě.
"Za týden jej představíme lidu. Už má jméno?"
"To necháme na vás, atar. Je prvorozený a je to dědic trůnu. Měl byste ho pojmenovat vy." řekla Ari. Otec se rozzářil ještě víc. Dost jsme ho překvapili. Ani jsem o tom s Ari nemluvil. O jméně jsem neuvažoval. Předal jsem svého syna otci a začal se věnovat Ari. Sedl jsem si na postel. Ari mi položila hlavu do klína. Chytila mě za ruku.
"Děkuji." zašeptala. Políbil jsem ji do vlasů. Brzy usnula. Atar po chvíli uložil svého vnuka do kolébky a společně jsme potichu opustili pokoj.
Během dvou dní se Ari vrátila do našeho společného pokoje. Už nebyla tak unavená. Každý den jsme chodili na procházky.
Po týdnu LacRen uspořádal velkou slavnost, na které chtěl představit svého vnuka. Kolem hlavní budovy byl velký zástup. Všichni byli zvědaví.
"Moji milí." oslovil LacRen zástupy, "Sešli jsme se dnes, abychom mezi sebou přivítali mého vnuka a následníka trůnu."
Ari stála vedle mě a držela Arina v náručí. Byla trochu nesvá. Nebyla zvyklá na tolik pozornosti. Měla takovou pozornost naposledy při příjezdu do Esgorenu. Objímal jsem ji kolem ramen. LacRen převzal Arina od Ari a zdvihl ho nad hlavu. Něco málo řekl a pak znovu vložil Arina do náruče Ari. Zástup začal jásat a hodovat. Ari odnesla Arina do pokoje. Dlouho se nevracela.
"Kde je Ari? Je to její oslava." oslovila mě Aca.
"Šla uložit Arina. Brzy se vrátí. Ještě jednou ti děkuji. Bez tebe by to tak dobře nedopadlo."
"Abych řekla pravdu, zvládla to hlavně Ari. Čekala jsem, že to bude trvat déle a že to bude mnohem složitější. Oba jste to zvládli výborně." poklepala mě po rameni. Objal jsem ji.
"Jdu se podívat, kde je. Dobře se bav."
Opustil jsem slavnost. Procházel jsem temnými chodbami paláce k našim pokojům. Vstoupil jsem do pokoje, kde spával Arin. Byla v něm tma. Vrátil jsem se na chodbu, vzal si nejbližší pochodeň a vrátil se do pokoje. Arin spokojeně spal v kolébce. Pohladil jsem ho. Ari v pokoji nebyla.
Vyšel jsem tedy na chodbu a po chvíli vstoupil do našeho pokoje. Uvnitř byla také tma.
Pak jsem ji ve světle pochodně spatřil.
Ležela na posteli schoulená do klubíčka a spokojeně spala. Musel jsem se pousmát. Pochodeň jsem vložil do stojanu vedle dveří a přešel k posteli.
"Ari, Ari." posadil jsem se u její hlavy. Pohladil jsem ji. Byla unavená. Ještě se pořádně nevzpamatovala z porodu.
"Mára lómë." zašeptal jsem a políbil ji na čelo. Pohnula se. Nejspíš jsem ji vzbudil.
"Co se děje?" zeptala se.
"Nic, šel jsem se podívat, jestli se něco nestalo, když ses dlouho nevracela."
"Promiň. Usnula jsem?"
"Ano."
"Měli bychom se tam vrátit."
"Nemusíme, pokud nechceš."
"To není vhodné, abychom tam nebyli."
"Tak pojď." pomohl jsem ji vstát. Trochu se upravila a za chvíli jsme byli na slavnosti.
"Ari jste v pořádku?" zeptala se Aca sotva se k nám dostala.
"Jsem jen unavená. Ještě jsem si nestihla pořádně odpočinout."
"To si odpočinete, až Arin vyroste. Dřív ne." pousmála se moje sestra.
"To se mám na co těšit." odpověděla jí Ari s úsměvem.
"Merelyë liltien?" vložil jsem se do jejich debaty. Ari na chvíli zmizel z tváře úsměv. Mou nabízenou ruku ale přijala.
"Snad to zvládnu."
"Kdyby cokoli, tak mi řekni. Nemusíme tu být."
"Já vím." usmála se. Chvíli jsme tancovali mlčky.
"Zapomněl jsem ti něco dát."
"Copak?"
"Nechal jsem to vyrobit k narození Arina."
Zastavili jsme se. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl malou krabičku. V krabičce byl jednoduchý prsten z bílého zlata a řetízek.
"Ten je nádherný. Děkuji." usmála se Ari. Donutila mě sklonit se a políbila mě.
"Nebude ti vadit, když jej budu nosit na řetízku?" zeptala se mě po chvíli.
"Nebude." odpověděl jsem. Navlékl jsem prsten na řetízek a zapnul jej Ari na krku. Pak jsem ji lehce donutil k tanci.
Žádné komentáře:
Okomentovat