V pondělí ráno práce. Přežila jsem. Po výuce jsem měla ještě náslech. Cestou domů jsem myslela, že nedojedu. V šalině se mi při čtení udělalo špatně, což se stalo poprvé. Cestu autobusem jsem nějakým způsobem přežila. Kafe jsem si doma nedala. Podrbala jsem kocoura, zacvičila si, dala si sváču i večeři a pak jsem šla zpívat. Proběhla zkouška na Velikonoce.
Do noci jsem četla.
V úterý dopoledne opět práce. Hned ráno náslech a po výuce druhý. Doma jsem si kafe tentokrát dala. I nějakou tou dobrotou. Zbytek odpoledne jsem doučovala a do noci jsem četla.
Ve středu se mi nechtělo z postele. Měla jsem nějaký krásný sen, jen jsem si jej nepamatovala. Škoda. Dopoledne práce a odpoledne výkrmna. Zbytek dne jsem byla doma, dala si kafe, drbala kocoura a cvičila. Navečer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Doma jsem se naložila do vany.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Poslední tento týden. Přežila jsem čtyři hodiny a těšila se, že přijedu brzy domů. Autobus, co stíhám tak tak, mi ujel. Musela jsem počkat na další. Domů jsem přijela o půl hodiny později, než jsem chtěla. Rychle jsem se vrhla na cvičení a focení talovínů u sousedů.
Dala jsem si kafe, podrbala kocoura a šla do šermu.
Zacvičila jsem si tam rozcvičku a pak se jen koukala. Domů jsem šla dříve, protože jsem se musela chystat do Olomouce. A bylo to i štěstí, protože mi cestou volal rohlík, že přijede. Došla jsem zároveň s ním. Převzala jsem si nákup, nachystala si jídlo do Olomouce a do noci jsem četla.
V pátek jsem vstávala ve čtyři. Hrůza. Snídaně, drbání kocoura, balení batohu a hurá na autobus.
Cesta do Brna i do Olomouce byla klidná. V RegioJetu jsem se trochu prospala.
Na fakultě jsem měla jen čtyři hodiny přednášek z etopedie. Docela zajímavé. Trochu jsem litovala, že jsem si vybrala špatnou pedii. Ale měnit to nebudu. I ty dvě, co mám, jsou důležité. Po přednáškách jsem se usadila do knihovny, abych si nafotila nějaké knihy k seminárce. Našla jsem tam i rychlovarnou konvici a mohla jsem si uvařit kaši.
O půl jedné jsem vyrazila na autobus. Pěšky.
Z Olomouce jsem jela s desetiminutovým zpožděním. A na první zastávku u nemocnice jsme v autobuse seděli čtyři i s řidičem. U nemocnice nastoupilo víc lidí. Cestou jsem opět usnula.
V Brně ale došlo k překvapení. Zpoždění se ještě nepatrně navýšilo, protože u nádraží před budovou byla doslova tlačenice. Když jsem šla od Grandu na vlak, jeli i hasiči a zastavili před budovou. Na Facebooku jsem si našla skupinu Brněnská jednička, kde psali, že byla hlášená bomba. Ještěže jsem nemusela do budovy a vlak mi neujel.
Pak už probíhalo všechno v pohodě. V Tetčicích jsem nestihla přejít přes koleje a musela jsem čekat, až přejede další vlak. Přípoj k nám jsem stihla.
Doma jsem byla asi dvacet minut a pak jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Po mši svaté orchestr. Domů jsem přišla o půl sedmé. Dala jsem si večeři a zalezla do postele. Před desátou jsem usnula.
V sobotu jsem vstávala na mši svatou. Nezpívala jsem, byla tichá.
Zbytek dopoledne jsem drbala kocoura, zpracovávala dřevo do šermu a pomohla taťkovi odnosit ořezané akáty ke šrotovačce. Zadřela jsem si třísku a odřela si ruce.
Po obědě jsem si na chvíli zdřímla. Pak jsem měla schůzku s jednou maminkou, které jsem prodala historický kostým po příteli. Všechno si zvala a já si trochu vydělala. Maminka i její syn měli nepředstavitelnou radost. A já měla taky radost.
Doma jsem si potom dala kafe a šla cvičit. Nezapomněla jsem podrbat kocoura a vykoupat se. U večeře jsem koukla na Četnické humoresky a pak jsem poslouchala hudbu a luštila osmiměrky.
Do noci jsem četla.
V neděli dopoledne jsem zpívala na mši svatou. Do oběda jsem stihla ještě podrbat kocoura a cvičit.
Po obědě jsem trochu pletla na prstech, upletla jsem si šňůrky do vlasů. Pak jsem vyrazila ven. To jsem bohužel musela zkrátit, protože jsem musela někam. Doma jsem si vyzvedla věci na doučko a šla fotit sněženky. Jen škoda, že tam mezi sněženkami byly i vypálené plastové kalíšky.
Následně jsem prožila krásnou adoraci. Po adoraci a požehnání jsem měla dvě hodiny doučko. Domů jsem se vrátila kolem šesté hodiny a hned jsem si dala večeři s dalším dílem Četnických humoresek.
Během obou krátkých procházek jsem potkala dvě kočky. Obě byly bílorezaté.
a to bude pro tento týden asi všechno. Každý den jsem opět psala a četla.
Takže přeji krásný první březnový týden roku 2026. Jaro je skoro tady, tak snad už bude teplo. Užívejte každého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat