Opět je tu neděle. A už jsem doma. Bohužel. Zpět v realitě života. A co se vlastně ve stručnosti dělo na cestách o Francii? Ve stručnosti proto, že chystám článek z mých poznámek z cesty.
Tak. V pondělí už jsem byla ve Francii. Vyrazila jsem z La Salette v Alpách do Saint Maximin, kde jsme měli mít mši svatou u Maří Magdaleny. Mše svatá se bohužel nekonala.
Pokračovala jsem v cestě do Pyrenejí do Lurd. Cesta byla dlouhá a únavná. Probíhaly modlitby a tak myslím, že film o Lurdech.
Do Lurd jsem přijela ppo deváté hodině. Následovalo ubytování a večeře (nepozdější večeře, co jsem kdy měla, skončila o půl jedenácté). O půl dvancté byla ta slíbená mše svatá u bazénu.
V Lurdech jsem letos zmokla a fest. Ode mše svatá v kryptě (nejstarší bazilika kousek od jeskyně Zjevení) pršelo skoro bez přestávek až do noci. Zúčastnila jsem se také křížové cesty, Eucharistického průvodu a večerního Ave Maria (oba průvody v podzemní bazilice sv. Pia X. pro 27 000 lidí). Nezapomněla jsem také navštívit zdejší koupele v ozdravném prameni. Stálo to za to, i když jsem čekala přes tři hodiny. Během čekání jsem se pomodlila několi růženců. Nedokážu to zpětně spočítat.
Ve středu jsem byla na mši přímo na místě Zjevení. Vzpomínala jsem si na to, jak jsem tam před pěti lety ministrovala. Bylo mi to líto, že už jsem nemohla.
Po snídani jsem zamířila k oceánu. Jela jsem do Biarritz. Cesta trvala přes dvě hodiny. Navštívila jsem i ostrov s Pannou Marií, na který jsem šla po lávce od Eiffela. A pak už koupání. Vlny byly vysoké. Dvakrát jsem se ocitla nedobrovolně pod vodou nevěda, kde je nahoře nebo dole. Ale neutopila jsem se.
Stihla jsem se vrátit na Eucharistické procesí, které už tentokrát bylo venku a bylo velmi velmi velmi pěkné. Dokázala jsem se zařadit skoro dopředu.
Po večeři jsem opět šla na světelný průvod s Pannou Marií. Zvolila jsem stejnou taktiku, jako u eucharistického průvodu, ale tentokrát mě zastavili pořadaté. I tak jsem byla kousek od Panny Marie. Ke konci pak začalo pršet.
Ve čtvrtek jsem se loučila s Lurdami a zamířila po stopách sv. Bernadety do Nevers. Mši svatou jsme měli v kostele, kde je vystaveno její neporušené tělo. Prohlédla jsem si i zahradu, kam chodívala sv. Bernadeta. A pak hurá na hotel (spíš ubytovnu, ale to mě nevadilo, hlavně, že jsem měla postel, naposledy ve Francii).
V pátek jsem zamířila na poslední poutní místo za sv. Marií Markétou Alacoque (snad to mám dobře napsané). V poledne byla mše svatá kousek od jejích ostatků. A měli tam zajímavý svatostánek.
A pak už následovala cesta domů. Byla úmorná. Z Paray le Monial jsem odjížděla kolem půl třetí odpoledne. Do cílové stanice jsem dorazila po šesté hodině ranní. Doma jsem se nasnídala, navštívila a podarovala babičku a usnula. Spala jsem až do oběda. Po obědě jsem zalehla znovu a spala až do kafe ve tři hodiny.
Po té dlouhé cestě se mi poprvé stalo, že mi otekly kotníky, ale strašně. A aby toho nebylo málo, tak jsem chytala křeče do prstů. Nevěděla jsem, jak se jich zbavit. Vypila jsem hořčíkový drink (klasická tableta), ale nějak to nepomáhalo.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgie probíhala normálně. Překvapilo mě i rozdělení ministrantů po sbírce.
Odpoledne jsem byla na návštěvě.
A to bude pro dnešek asi všechno. Podrobnosti z pouti po Francii dodám co nejdříve, jen co to přepíšu a vyberu k tomu nějaké fotky.
Takže krásný další srpnový týden roku 2018. Užívejte si školáci volna, protože škola se už pomalu blíží.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat