Tak je tu další neděle. Strašně ten čas letí a já nevím, jak ho zastavit. Dost mě to děsí. A co se dělo uplynulý týden?
V pondělí práce. Jak jsem si minulý týden užívala, tak tento jsem si neužívala. Děti mě zlobily. Tak, jak to umí. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe. Pěkně jsme si popovídaly. Večer jsem měla volný. A kreslila jsem. Nakreslila jsem Ari s Berem (jak jinak), kdy Ber bude krmit Ari. Jen jsem Ari udělala dost dlouhý krk, tak to budu muset nakreslit znovu. Ale jinak se mi to líbí.
V úterý opět práce. Odpoledne jsem měla ját na stříhání, ale odložilo se mi to na další týden. Tak jsem si dala kafe s mamkou. Večer jsem šla do šermu. Docela mě to bavilo, nenudila jsem se. Trochu jsem si pohnula s kyčlí, ale není to nic vážného. Ve čtvrtek už mě to moc nebolelo. Hráli jsme vybíjenou a taky jsem si poprvé zahrála Vránu. Původně jsem z ní měla strach, ale nakonec se to dalo Ani to moc nebolelo. Jednou jsem ji viděla, jak se hraje. Dokonce jsem dokázala pro tým získat i pár bodů.
No, dost mě uhnali.
Ve středu opět práce a ráno porada. Nějakým způsobem jsem to zvládla. Odpoledne doučko a večer mše svatá. Zpívala jsem, musela jsem. Odpoledne, než jsem odešla doučovat, jsem začala číst Elyonovu zemi první díl. No, ve čtvrt na jedenáct v noci jsem ji dočetla. Měla 217 stran. A to jsem se těšila, že mi vydrží déle. Tak zase nic. Stihla jsem překvapivě i fotit a trochu šermovat. Krásně u nás kvetou sněženky a ještě něco.
Ve čtvrtek opět práce. Tentokrát už konečně klidnější. Hurá, dočkala jsem se. Odpoledne jsem si dala s kolegyní kafe. Večer jsem šla na zkoušku sboru. Po příchodu domů jsem to nazvala spíš pěveckým maratonem.
V pátek poslední pracovní den týdne. Hurá. Probíhalo to v práci jako celý týden. Chvíli klid, dělší chvíli hrůza. Uvidíme, co bude příští týden. Odpoledne kávička s mamkou a mše svatá. Po mš svaté delší orchestr. Užívala jsem si to. Zahrála jsem si moc moc moc dobře. Hlavně proto, že hrajeme Bergersena (nevím, jak se to píše). No prostě skladby od Two steps from hell. Můžete si poslechnout. Hrajeme Impossible a Never back down. Moji favorité jsou trochu jiného názvu, ale tyto dvě jsou taky pěkné a hlavně hratelné.
Po dlouhé době jsem si vzala drobnou práci domů. Vystříhat obrázky do oken. Naštěstí jsem to zvládla rychle. Ale ty nervy.... Jak já to nesnáším. Naštěstí je to jen třikrát za rok. A příští rok se budou snažit děti. Už budou dost velcí.
No, po orchestru jsem se nacpala. Dojedla jsem čokoládu (po večeři) a pak si dala po stříhání na posílení ještě müsli s čokoládou.
V sobotu jsem dlouho spala. Musela jsem toho využít, protože některé soboty dlouho spát nemůžu. No, dopoledne jsem uklízela a odpoledne jsem se konečně dočkala svého prvního šermířského vystoupení. Vystupovala jsem na akci DDM, kde šermuju. Program byl pěkný. Hlavně tedy taneční. Já se šermířema jsem byla až v druhé polovině programu. Můj souboj byl jako druhý a pak jsem si mohla užívat pohled na ostatní.
Celkově mám z toho dobrý pocit. Trochu mě mrzí, že jsem se najednou bála pořádně spadnout. Ale zvládli jsme to. Do večera jsem poslouchala písničky. Florbal jsem úspěšně zrušila. Večer jsem psala a taky koukla na film. Bohužel jsem jej nestihla celý. Dívala jsem se na Krále Atruše, Legenda o meči. Trochu jsem ten film na začátku nepochopila a připadal mi hodně temný. Nic moc krásného. Ale asi to tak bylo. Nijak moc mě ten film nenadchl.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgie probíhala normálně, asi jsem si zvykla. Vynechalo se pozdravení pokoje (to lze) a taky nebyla modlitba nad lidem. (Ta by se v neděli vynechávat neměla. Je závazná.)
Po obědě jsem dokoukala Artuše. Pořád se mi na tom filmu něco nelíbilo. Jen nevím co. Jinak Artuš mi byl dost nesympatický. Jediná sympatická postava, byla postava čarodějky. Jen nevím, jak se jmenovala, ale předpokládám že to byla Morgana.
Pak jsem v počítači našla ještě Posledního mohykána a koukla na něj. Tady byl hlavní hrdina poněkud více sympatický. Tak o sto procent. Jen je škoda, že takoví muži už nejsou...
No, na Facebooku se objevilo video z vystoupení, tak jsem se podívala. Myslela jsem si, že jsem jeden prvek vynechala a nakonec tam byl. Tak jsem ráda. Dopadlo to tak, jak mělo. Až na ten můj pád, který tam měl být, ale nebyl.
No, teď už to nespravím. Lidi nám tleskali a já byla spokojená.
Jdu se psychicky připravovat na další týden práce.
Přeji všem to nejlešpí v novém týdnu a snad se brzy ozvu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat