Za celý svůj školní život jsem nezažila chřipkové prázdniny. A teď jsem učitelka a mám pracovat bez dětí.
Všichni ví, že vláda zavřela školy. Myslím si, že je to celkově dobrý krok. U dětí se nemusí projevit příznaky, ale mohou být přenašeči. A tak po škole navštíví babičku a dědu, jdou ke kamarádovi, do kroužku, a lavina se rozjíždí.
Nebudu se dál k tomu vyjadřovat. Myslím, že článků o koronaviru je dost. Nebudu se přidávat. Jen jsem chtěla podotknout, že jsem doma a po pravdě už mě to nebaví. Zlatá práce s dětmi, každý den jiný. Zlaté dětské zlobení. Já vím, že si na to neustále stěžuji, ale i tak jsem mezi nimi ráda. Teď mám smůlu na dobu neurčitou.
Kromě práce (je z domu, aspoň částečně, protože kytky z domu opravdu nezaliju) mi odpadly všechny mimopracovní aktivity. Šerm pravděpodobně nebude, florbal jsem zrušila a zbytek se uvidí. Každopádně nuda útočí. Třeba dopíšu diplomku (hodlám toho využít), odevzdám úkoly (ještě mi zbývají tři) a budu se věnovat psaní a kreslení (pokud se k tomu dokopu). Na výlet radši nikam nepojedu. Knížku mám půjčenou jen jednu (Pán prstenů to jistí) a k tomu dvě knížky na referát do školy.
Doba je nejistá. Kdo ví, co bude za týden dva. Z umývání ruk mám úplně suchou kůži. Kosmetická vazelína (jediná, která mi pomáhá) z ledničky pomalu mizí. (Takže jeden výlet bude. Na nákup vazelíny.)
Uvidíme, co bude. Zatím se mějte tak, jak nejlépe to jde.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat