V pondělí práce. Trochu únavná, ale dalo se to. Pět hodin s dětmi a odpoledne kafe s kolegyní. Večer jsem byla spokojeně doma a kreslila. Nakreslila jsem Aranel s Arinem a Likonem v Hraničním lese u řeky Aen. Po pravdě, mohlo to být lepší.
V úterý opět práce. Taky docela zajímavá. Během třetí hodiny se mnou kolegyně konzultovala, že prý se zavřou školy. V páté a poslední hodině to bylo jisté. Školy jsou od středu pro žáky uzavřené z nařízení vlády. Trochu komplikace, hlavně pro ty učitele, co nestíhají probrat látku. Mezi ně se bohužel taky řadím. Co se dá dělat.
Odpoledne jsem šla ještě na stříhání a večer do šermu.
Ve středu byla práce bez dětí. Docela zvláštní pocit. Byla porada, na které nám bylo všechno vysvětleno. Tímto rozhodnutím vlády jsem přišla o besedu o prevenci. Škoda, těšila jsem se na ni. Třeba příště. Odpoledne ještě doučko a pak mše svatá. Tam mi také byly podány informace o tom, jak bude probíhat nedělní mše svatá. Byla jsem v klidu. Nepřijdu o setkání s Kristem.
Ve čtvrtek práce z domova. A taky celý den doma. Odnesla jsem akorát kastroly na oběd a koupila rohlíky. Další akce byla kvůli nouzové situaci v republice zrušena. Teprve dva dny jsem byla doma a už mě to nebavilo.
Co mě nejvíc asi dorazilo, že se zrušily všechny mše svaté. Ano, máme dispenz, ale to nenahradí osobní kontakt s Kristem. Samozřejmě chápu, proč k tomu došlo, svým způsobem jsem to očekávala, ale když k tomu došlo, mrzí mě to. Na srdci mám tlak a bolest.
V pátek jsem šla do muzea. Nebylo nás tam víc jak deset. Možná tak těch deset. Takže nařízení jsme neporušili. A psala jsem diplomku. Musím toho využít. Třeba se všechno posune, státnice, termín odevzdání a tak. Uvidíme. V pondělí. Odpoledne jsem byla doma. Neměla jsem kam jít. Mše svatá zrušena, ZUŠka zavřená. Ani pořádně zahrát si nemůžu, protože je pořád někdo doma. Snad příští týden. Poslouchala jsem písničky, vybarvovala omalovánky na mobilu hrála hry. Nebaví mě to. Chtěla bych psát a kreslit, nejde to. Knihovnu mi taky zavřeli. Knížky, které jsem si v pondělí a ve středu půjčila, byly hlavně odborné. Jednu beletristickou jsem dočetla ve čtvrtek. Ještěže mám většinu knih od Tolkiena. Klidně je přečtu všechny znovu. Ale to mi taky dlouho nevydrží. Pána prstenů s Hobitem jsem přečetla za necelé dva týdny, přesně za 13 dní. Tak asi začnu Silmarilionem. Dále to jistí Letopisy Narnie (dávám jim tak týden).
V sobotu jsem byla doma. Překvapivě. Měla jsem nahrávat CD se sborem, ale víte, jak je to teď s akcemi.Všechno se ruší. Zrušili i zimní školu liurgiky. Ale nahradili to videoškolou. Tak jsem sledovala. Bohužel to taky nešlo tak, jak si nejspíš všichni představovali. Posledn přednášku jsem neviděla, neslyšela. Viry způsobily, že se škola nemohla uskutečnit naživo. A jiné viry způsobily, že technika selhala a přenos byl ukončen. Škoda.
Do večera jsem hrála hry na mobilu. Jsem na tom čím dál hůř. Nevím, co mám dělat. Co bych chtěla dělat, nemůžu.
Jinak jsem posbírala na zahradě větve z růží a nafotila nějaké kytky. Hlavně fialky.
Večer jsem dostala velmi krásný email. Pozdrav od pana faráře. Velmi mě email povzbudil a potěšil.
V neděli jsem vstávala jako vždycky. Jen moje cesta na mši byla poněkud kratší. Šla jsem jen o patro níž, kde jsem se připojila na internet a sledovala přenos z Brně od sv. Tomáše. Jenom v presbytáři bylo devět lidí. Plus varhaník a zpěvák. Lavice byly prázdné a k přijímání nikdo nešel. Jen kněží, jáhen a přisluhující. Je to velice zajímavá situace.
Dopoledne jsem šla ještě na hřbitov a pomodlit se do kostela. Žádná kamera nenahradí osobní kontakt s Kristem. Bohužel. Ale díky Bohu aspoň za to. Cestou domů jsem si vyzvedla kroniku na faře. Trochu jsem zůstala v šoku, když mi pan farář otevřel v roušce. Ale asi si na to budu muset zvykat, potkávat lidi v roušce.
Odpoledne jsem odpočívala. Nemusela jsem se chystat do práce, protože do práce nejdu. Pracoviště je pro děti zavřené.
Taky jsem si dala kafe a netrpělivě očekávala další informace od vlády. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Každopádně buďtev klidu a užívejte si sluníčka. Je ho víc než obvykle.
Krásný další týden roku 2020 přeji a nepanikařte. Na to je času stále dost.
Vaše Vanimaré
P. S.: Nejhorší na tom všem je, že mi zavřeli knihovnu...
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat