Rozhovor Frona s Ari

Časově bych to zařadila tak čtyři dny po Fronově svatbě. V textu nehledejte moc smysl. Jen jsem potřebovala ze sebe něco málo dostat. Vlastně už dávno dostat. Začala jsem to sepisovat už v 27. května 2020. Dopsala jsem to 30. ledna 2021. Pokračovala jsem po velmi dlouhé pauze. A je to hodně krátké. Ve Wordu to nemá ani celou stránku. V sešitě asi dvě a kousek.

Tentokrát je to čistě o Ari a Fronovi.

Přeji příjemné čtení.

V.

„Mluvil jsem s mamil.“ oznámil mi jednoho dne Fron. Seděli jsme v Izupově domě. Bylo do pár dní od jeho svatby. Do očí mi vstoupily slzy.

Cesta ke štěstí

Poslední kapitola dodatků. Přeji příjemné čtení.

V.

Slyšela jsem někoho chodit kolem mě. 

„Ari, neumírej, prosím. Dokázala jsi to.“ slyšela jsem někoho. Na tváři jsem cítila kapky vody. Zmocňovala se mě temnota. 

„Ari, nesmíš spát. Probuď se.“ 

Nepředpokládané nebezpečí 2. část

Šerm stále není a navíc nejsem schopná se jakkoli víc pohnout. Od minulého pondělí jsem pořád ospalá a větší pohyb mi dělá trochu problém, což je dost smutné a nechtěné. Na meč jsem víc jak týden nesáhla. 

Tak nabízím četbu. Druhá část předposlední kapitoly. Přeji příjemní čtení.

V.

„Ari, melinye le.“ zašeptal mi Ber do ucha. Políbila jsem ho.

„Melinye le, Bere. Mára lómë.“ 

„Mára lómë, krásko.“ zašeptal ještě Ber. Objal mě a já mohla v klidu usnout. 

Procitla jsem ještě za tmy. Ber vedle mě spal. Vstala jsem tak, abych jo neprobudila. Potichu jsem se oblékla a ozbrojila se. Vše bylo připraveno. Pohlédla jsem na Bera. 

„Namárië, lásko.“ zašeptala jsem a políbila ho na čelo. Neprobudil se. Potichu jsem odešla z pokoje. Doufala jsem, že nikoho nepotkám, ještě bylo brzy. V kuchyni jsem si nabalila nějaké jídlo a šla do stájí. 

Jednomu setkání jsem se ale nevyhnula.

Nepředpokládané nebezpečí 1. část

Jsem stále bez šermu, takže pokračujeme. Přeji příjemné čtení

V.

Ber mě objímal. Nebyla jsem schopná na nic myslet, nemohla jsem se uklidnit. Můj klid se zhroutil. Nejčernější představy mě zcela ovládly. 

„Ari, všechno bude dobré.“ slyšela jsem Bera. Slova jsem moc nevnímala. Smáčela jsem Berovu tuniku. Nemohla jsem to zastavit. Ber už nic neříkal. 

Potom už mi došly slzy. Nemohla jsem plakat. Jen jsem bezvládně ležela Berovi v náruči. 

Do okolí 2. část

Druhá část jedenácté kapitoly Dodatků. Ber začíná číst vzkaz od Hwesty a nebude to pro Ari nic příjemného. A končím asi v další vypjaté situaci.

Přeji příjemné čtení.

V.

„Tuším, co Ti napsal Fron, ale není to pravda.“ 

„Jak to myslí? Fron by nelhal.“ 

„To nevím, jak to myslí. 

Zajal jsem Tvou krásnou dceru. Aranel se jmenuje, že? Dala mi krásnou příležitost, kdy utekla za Tebou. Nebylo to těžké ji chytit. Nabízím Ti výměnu.“ 

Nemohla jsem skoro dýchat. 

Do okolí 1. část

Znovu jsem přišla o šerm, tak pokračujeme v tradici. Uvidíme, jak dlouho to tentokrát bude pokračovat. Snad ne dlouho. 

Bohužel nás čekají jen dvě kapitoly, protože zatím poslední, třináctá, kapitola není dopsaná. To znamená jen čtyři části. Dvě části má jedenáctá kapitola a dvě části  má dvanáctá kapitola. A dál nic. Toto je jedenáctá kapitola Dodatků.

Přeji příjemné čtení.

V.

Další dny plynuly. Někdy bylo dobře, někdy hůře. Rána se vyléčila a účinky jedu slábly. 

„Tak, Ari, můžeš začít šermovat.“ řekl mi Izupa čtrnáct dní po našem příjezdu, „Prvně ovšem musíš zesílit. Proberu to s Berem.“ 

„Pane Izupo. Jsem dospělá.“ 

Problémy bez konce 2. část

„Ari.“ oslovil mě někdo. 

„Bere…, co se děje?“ 

„Teď už nic. Máš to za sebou.“ 

„Uf. Zase jsem omdlela. Jak já to nesnáším.“ 

Problémy bez konce 1 . část

Procitla jsem. V posteli jsem byla sama. Otevřela jsem oči do šera. Rozhlédla jsem se. 

„Mára arin, Ari.“ oslovil mě Ber. Trochu jsem se lekla, protože jsem ho v tom šeru neviděla. 

„Mára arin, Bere.“ posadila jsem. Ber vyšel ze stínu a usadil se na postel. 

Znovu na jihu 3. část

Poslední část deváté kapitoly Dodatků. Příjemné čtení.

V.

Procitla jsem v Berově objetí. Netrvalo dlouho a Ber vstal. Slyšela jsem, jak se obléká, jak si bere zbraně. Pak bylo ticho. Vedle mě na posteli jsem ucítila, jak se někdo opřel. Někdo se nade mnou skláněl. Na tváři mě zašimraly vlasy. 

„Ari?“ zašeptal Ber. Nic jsem neudělala a předstírala, že spím. 

„Já vím, že nespíš.“ pokračoval v samomluvě. Pousmála jsem se. 

„A jak?“ otevřela jsem oči. 

„Prostě to poznám.“ řekl a usmál se. Už byl oblečen a v plné zbroji. V levé ruce měl meč. 

„Vyrážíme s Arinem.“ 

„Tak brzy?“ 

„Chceme se vrátit na místo, kde tě postřelili. Třeba tam najdeme nějakou stopu.“ 

„Vezmi mě s sebou.“ 

Znovu na jihu 2. část

Druhá část deváté kapitoly Dodatků. Přeji příjemné čtení.

V.

Probudila jsem se za tmy a v sedle. 

„Kde to jsme?“ 

„Už jsme na konci Sněžných hor. Za chvíli zastavíme a odpočineme si.“ 

„Tady někde zemřel Leiener.“ 

„Ano. Na druhé straně hor. Pojedeme okolo.“ Vjeli jsme do lesa. Pod prvními stromy jsme sesedli. 

„Rozdělávat oheň dnes nebudeme.“ řekl Ber, „Nerad bych měl nějakou nezvanou návštěvu.“ 

„Tou nezvanou návštěvou jsme zrychlili a v cíli budeme o půl dne dřív.“ řekl Arin. 

„Každopádně teď si oba lehnete a budete odpočívat.“ skočila jsem do rozhovoru. 

Znovu na jihu 1 . část

Karanténa pokračuje, do šermu stále nemůžu, tak přidávám Ari. Příjemné čtení.

V.

Odešli jsme rovnou na dvůr. Koně nám již osedlali. Kolem nás byla celá rodina. Postupně jsem všechny objala a prohodila s nimi pár slov. 

„Frone, brzy se uvidíme. Postarej se o Aranel.“ 

„Slibuju.“ 

„Mamil, budeš nám chybět.“ objal mě Likon. 

Návrat 3. část

Tak poslední část osmé kapitoly.

V.

Návrat 2. část

Druhá část jinak osmé kapitoly dodatků. Pokračujeme dále.

V.

Dny se střídaly. Občas mi splynuly v jeden. Někdy mi bylo velmi dobře, jindy se můj stav natolik zhoršil, že jsem nebyla schopná nic dělat. Naštěstí těch lepších dnů bylo víc a víc. Celý zimní čtvrtrok utekl a brzy nastalo jaro.

Návrat 1. část

Tak nemožnost jít do šermu a pořádně se svalově odrovnat nejde. Rozhodla jsem se tedy, že budu pokračovat ve vydávání dodatků.

Na řadě je tedy další část kapitoly s názvem Návrat. Uvidíte jaký návrat. Je pravda, že tuto kapitolu jsem psala někdy v únoru, což už je přes půl roku. Poslední datum je 5. března. To ještě nebyl ani koronavirus tak dramatický.

No, teď už přestanu písemně povídat já a předám slovo Ari.

Přeji příjemné čtení.

V.

Procitla jsem do šera. Stále jsem byla v objetí Bera. Sledoval mě. „Mára arin, Ari. Jak ses vyspinkala?“ oslovil mě. 

„Mára arin, Bere. Velmi dobře, a ty?“ odpověděla jsem a přemýšlela, jak zjistil, že jsem vzhůru. Ležela jsem k němu zády. 

„Také velmi dobře. Hlavně proto, že jsem tě mohl celou noc objímat.“ 

„Kolik je hodin?“ 

„To nevím, ale nemáme kam spěchat. Můžeme se klidně půl dne válet.“ 

Na prahu smrti 2. část

Druhá část dodatku s názvem Na prahu smrti.

V.

Zamířili jsme do ulic města. Mnoho se změnilo. Na místě domu, kde jsem se narodila a kde jsem vyrůstala, už stál nový dům. Zato Magnerův dům nikdo neopravil. I po těch letech tam bylo spáleniště. Velmi také zpustl dům správců. Svatyně na náměstí přišla o svou věž a ze studny na náměstí nezůstalo skoro nic.

Na prahu smrti 1. část

Tak, zase tu máme něco jako karanténu. Jen v trochu lehčí podobě. Zrušili mi všechny volnočasové aktivity. Hlavně můj oblíbený šerm. Tak jsem se rozhodla, že zveřejním další část dodatků s názvem 

Na prahu smrti, protože tam se Ari ocitne. Teď už to nechám na ní, aby všechno pěkně řekla.

V.

Kolem mě byla nepříjemná zima. Zima a vlhko. 

„Ari, prober se.“ říkal někdo. Ten hlas tak známý. Co se děje?

Nečekaný zvrat 2. část

Probudila jsem se v Berově objetí. Cítila jsem se odpočatě. Byla jsem ale překvapená, že nesedím na koni sama. 

„Bere, co se stalo?“ zeptala jsem se. 

„Omdlela jsi. Málem jsi spadla z koně.“ řekl mi. 

„Nemám už sílu…“

Nečekaný zvrat 1. část

Tak, jelikož karanténa nekončí, tak přidávám ještě jednu kapitolu dodatku. Ari se setkala s Berem a jsou spolu šťastni. Uvidíme, co bude dál.

V.

Rozloučení 2. část

Vyhledala jsem LacRena. Sedlal koně.

"Jak dlouho pojedeme?" zeptala jsem se.

"Asi den. Záleží na tom, jak se budete cítit v sedle."

"Dobře. Jeďme tedy." LacRen mi pomohl do sedla. Vyrazili jsme podél hor na východ.

Den proběhl jednotvárně. K večeru jsme přijeli k pevnosti. LacRen vyslal zvědy. Ohně ani stany jsme neměli. Zvěd se do rána nevrátil.

Rozloučení 1. část

"Man nalyë?"

"Aranel." odpověděla dřív, než jsem se stačila nadechnout, "Dcera paní Ari." dodala, než strážce mohl jakkoli zareagovat. Muži se zarazili.

"Kde je paní Ari?" zeptal se.