"Man nalyë?"
"Aranel." odpověděla dřív, než jsem se stačila nadechnout, "Dcera paní Ari." dodala, než strážce mohl jakkoli zareagovat. Muži se zarazili.
"Kde je paní Ari?" zeptal se.
"Tady jsem." odpověděla jsem. Muž na mě pohlédl. Chvíli si mě v matném světle prohlížel, pak poklekl. Aranel se trochu zarazila.
"To je dobrá zpráva pro mého pána. Následujte nás prosím." řekl a vykročil. Druhý muž zmizel ve tmě.Aranel se rozhlédla.
"Mamil, kde je?"
"Nevím, někde blízko." odpověděla jsem a dál jsme mlčely. Muž nás dovedl do tábora. Muži začali jásat.
"Herunya. Heri Ari se vrátila." a postupně nám vzdávali čest. Po dlouhé době jsem se musela usmát.
"Ari?"
Zastavili jsme před největším stanem. Z něj vyšel LacRen. Seskočila jsem z koně a objala se s ním.
"Moje drahá. Jsem rád, že jste v pořádku." řekl mi.
"Atar…" vydechla jsem. Velmi se mi ulevilo, že jsem v bezpečí. Pocítila jsem únavu.
"Pojďte do stanu si odpočinout. Musíte být unavená." pohlédl mi do očí. Otočili jsme se.
"Atar, tohle je Aranel. Má selde." pohlédla jsem na Aranel. Stále seděla na koni a sledovala nás. LacRen k ní přistoupil.
"Seskoč." řekl jí. Poslechla ho. Vešla jsem do stanu následována Aranel a LacRenem. Usadili jsme se do křesel.
"Kde je Arin?" zeptala jsem se.
"Zůstal u Vašeho bratra. Nechtěl jsem, aby jel s námi do takového nebezpečí."
"Dobře, a co Ber?"
"Hledá jej Rdane. Aranel, neostýchej se a ber si." otočil se LacRen na mou dceru. Aranel si jej zaujatě prohlížela a najedla se.
"Co bude teď? Chci najít Bera."
"Vyrazíme k trpasličí pevnosti. Je velmi pravděpodobné, že je vězněn právě tam."
"A co Mornaband?"
"Ten je opuštěný. Byli jsme tam."
"Dobře. Aranel pošlu domů k Fronovi. Nerada bych ji ohrozila víc, než je nutné." pohlédla jsem na ni.
"Nebude s tím souhlasit."
"To je mi jasné, ale mám o ni strach. Nechci, aby se jí něco stalo."
"Pošlu s ní Sireda a patnáct mužů. Víc nemůžeme postrádat."
"Dobře, napíšu Fronovi dopis. Aranel jej doručí."
"Napíšu Vašemu bratrovi situaci a uvidíme, co bude dál."
"Hlavně musíme najít Bera."
"Najdeme ho. Ava aista, Ari." chlácholil mě LacRen. Pohlédla jsem na něj. Něco mě na něm uklidňovalo. Aranel vedle nás usnula.
"Pojďme už spát. Ráno musíme vyrazit brzy." vstal a vzal Aranel do náruče. Společně jsme opustili stan. Vešli jsme do druhého stanu. Aranel jsme uložili a LacRen mě opustil.
Nemohla jsem spát. Usedla jsem tedy ke stolu a psala dopis Fronovi. Pošlu ho po Aranel. Nechci ji vystavit nebezpečí. Pojede k Fronovi.
Moji drazí v Modrém městě,
konečně jsem se dostala na svobodu. Strávila jsem pár dní se svou dcerou, která by měla doručit tento dopis. Doufám, že v pořádku dorazila i se svým doprovodem.
Dostala jsem se ze zajetí a mířím do trpasličí pevnosti, kde by se měl nacházet Ber. Společnost mi dělá LacRen, kterého zavolala má osobní služka v Númenu.
Po Siredovi jsem poslala druhý dopis pro Frona. Snad také v pořádku dorazil.
Hned jak najdu Bera, tak se vrátím. Snad už nebudou žádné komplikace. Jsem stále velmi slabá. Snažím se ze sebe dostat jed, který mi v Númenu podávali.
Teď mám naději, že se vrátím i s Berem.
Všechny pozdravujte. Snad se brzy uvidíme.
Ari
Dopsala jsem. Ještě jednou jsem si dopis přečetla a zapečetila. Pocítila jsem únavu. Zhasla jsem svíci, lehla si a usnula.
Probudila jsem se brzy. Aranel ještě spala. Ve stanu bylo šero. Pohladila jsem Aranel po tváři.
"Aranel, vstávej." oslovila jsem ji. Pohnula se a brzy byla vzhůru.
"Mára arin, mamil."
"Mára arin, Aranel. Jak ses vyspala?" zeptala jsem se.
"Dobře."
"Pojedeme domů. Ty pojedeš domů s doprovodem, aby Arin a Likon s Liesem neměli strach. Doručíš psaní."
"Mamil, ne, prosím, chci být s tebou." odporovala. Přesně jak jsem očekávala.
"Jedu do velkého nebezpečí a nechci tě ztratit. Doprovodí tě Sired se svými muži. Je to člen královy osobní stráže. Včera jsme o tom mluvili."
"Mamil, já tě nechci opustit. Teď, co jsem tě našla. Musíš jet se mnou." snažila se mě přesvědčit, abych upustila od svého plánu. Byla ještě dítě.
"Aranel, pojedu s králem na východ do trpasličí pevnosti. Možná tam je tvůj otec a můj milovaný manžel."
"Mamil, chci ti pomoct."
"Aranel, to nejde. Strýček na tebe už čeká a určitě má strach, co s tebou je. Vrátíš se k němu." řekla jsem rozhodně a vstala. Odešla jsem ze stanu.
"Mára arin, Ari." pozdravil mě LacRen.
"Mára arin. Po kom je tak tvrdohlavá." neodpustila jsem si poznámku a usmála se.
"Myslím, že po vás obou. Oba jste tvrdohlaví. Půjdeme na snídani?"
"Počkám na Aranel."
"Dobře."
Chvíli na to Aranel vyšla ze stanu. Usmála jsem se na ni.
"Mára arin." pozdravila.
"Mára arin, Aranel." odpověděl ji LacRen, "Pojď se s námi nasnídat." Vykročil směrem z tábora. Za chvíli jsme spatřila připravený stůl a tři křesla. Usadili jsme se.
"Drahá, už jste řekla, co Aranel čeká?" zeptal se mě LacRen během snídaně.
"Ano, jen s tím trochu nesouhlasí."
"Ani se nedivím, je trochu po vás." usmál se LacRen. Musela jsem se taky usmát. Kolik v tom bylo pravdy. Vzpomněla jsem si, jak jsem já odporovala Fronovi, když nechtěl, abych šla do války. A já i přes výslovný zákaz šla bojovat do Rómenu.
"Jaký bude další postup?" zeptala jsem se po chvíli ticha. Vzpomínala jsem na ta léta, kdy jsem sama odporovala Fronovi.
"Chcete to řešit teď, při snídani?"
"A kdy jindy? Pak už vyrazíme na cestu."
"Prvně bych poslal Aranel k Vašemu bratru."
"Jak početný bude její doprovod?"
"Dvacet mužů. Víc nemůžeme postrádat. Trpasličí pevnost je mnohem větší než Mornaband."
"Aha, dobře. V klidu se nasnídáme a pak se uvidí." ukončila jsem debatu. Trochu jsem posmutněla. Nechtěla jsem Aranel opustit. Měla jsem strach, ale na druhou stranu jsem ji nechtěla výpravou do pevnosti ohrozit. Dojedla jsem a opustila LacRena a Aranel. Musela jsem skousnout další loučení. Odešla jsem kousek za tábor snažila se s tím vším vyrovnat. Když jsem se vrátila, Aranel už byla u koní.
"Tak Aranel. Vše je připraveno. Tady máš vzkaz pro Frona a Jarin. Ať se ti nic nestane." Políbila jsem ji na čelo. Vedle mě stál Sired.
"Opatruj ji. Ať se jí nic nestane. Tady je vzkaz pro Frona. Nikdo jiný si to přečíst nesmí. Ani Arin, nebo Likon s Liesem. Jen Fron."
"Dobře herinka."
"Tak už vyjeďte." pobídla jsem je.
"Mamil, prosím…" zažádala ještě jednou Aranel.
"Aranel, namárië." zadívala jsem se jí do očí, políbila ji na čelo a opustila ji. Nechala jsem ji v opatrovnictví Sireda a jeho mužů.
Další díl bude až za čtrnáct dní, protože za týden slavím deset let od prvního ministrování, které začalo přesně v 18:00. Tudíž nechám prostor liturgickým záležitostem a na Ari se můžete těšit příští týden.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat