Časově bych to zařadila tak čtyři dny po Fronově svatbě. V textu nehledejte moc smysl. Jen jsem potřebovala ze sebe něco málo dostat. Vlastně už dávno dostat. Začala jsem to sepisovat už v 27. května 2020. Dopsala jsem to 30. ledna 2021. Pokračovala jsem po velmi dlouhé pauze. A je to hodně krátké. Ve Wordu to nemá ani celou stránku. V sešitě asi dvě a kousek.
Tentokrát je to čistě o Ari a Fronovi.
Přeji příjemné čtení.
V.
„Mluvil jsem s mamil.“ oznámil mi jednoho dne Fron. Seděli jsme v Izupově domě. Bylo do pár dní od jeho svatby. Do očí mi vstoupily slzy.
„O čem?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem.
„O tobě, Ari.“ odmlčel se. Nechala jsem ho mluvit. „Říkala mi, že se s tebou ráda setkala. Ve vězení v to už ani nedoufala, ale nakonec, že měla velikou radost. Chtěla ti toho tolik říct, ale nestihla to.“
„Frone…“ slzy už tekly proudem.
„A hlavně nechtěla, abys byla nešťastná. Doufala, že tu bude až do tvé dospělosti. Doufala, že se dočká mé i tvé svatby.“
„Proč jsem s ní netrávila víc času.“ zabědovala jsem.
„Ari, nic si nevyčítej. Nikdo nevěděl, že nás opustí tak brzy. Milovala tě. Doufala do poslední chvíle. Byla na tebe hrdá, že jsi neodmítla bojovat, že jsi taková, jaká jsi, Ari. Nic si nevyčítej.“
„Frone…“ nemohla jsem mluvit.
„Pojď ke mně, Ari.“ vyzval mě. Jako náměsíčná jsem vstala a stulila se do jeho náruče. Držela jsem se ho, jako by mi mohl utéct. Slzami jsem mu smáčela tuniku.
„Vyplakej se. To pomáhá.“ šeptal Fron, „Mamil bude pořád s tebou. Mysli na ty chvíle, kdy jsi byla s ní a nevyčítej si to, kdy jsi s ní nebyla. Nevadilo jí to. Vždycky mi říkala, že když byla mladá, byla stejná. Jsi celá ona. Minulost nezměníš, ale můžeš změnit svou budoucnost. To je teď důležité. Buď veselá a hlavně šťastná.“ hladil mě po vlasech.
„A taky buď na sebe opatrná a netrap Bera.“
Musela jsem se pousmát.
„To kázání si nech.“
„Proč? Občas…“ zamyslel se, „Vlastně často to potřebuješ.“
Zasmála jsem se.
„Mám tě ráda, Frone.“
„Já tebe taky, Ari.“
Chvíli jsme mlčeli.
„Že mě nikdy neopustíš?“
„Vždycky budu při tobě stát. Ava aista.“ políbil mě do vlasů. V jeho náruči jsem nakonec usnula.
Po tomhle si nejspíš dáme chvíli pauzu od Ari. Nemám nic napsáno, ačkoli zase o ní píšu. Třeba se pochlubím něčím jiným.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat