Další karanténní neděle je tady. Celý týden strašně rychle utekl a já zjišťuji, že neumím psát. Jen za těch pár vět, co jsem zatím napsala, tak byla hromada chyb. Naštěstí jsem je opravila, tak snad nebudou článek rušit další chyby, které nasekám později. Ale teď k uplynulému týdnu.
V pondělí jsem byla víceméně doma. Zadala jsem dětem další úkoly a do třídy šla zalít kytky. Taky jsem si vyzvedla kousek molitanu, abych si konečně ušila nový jehelníček. Respektivě špendlíkovníček. Jehelníček mám pořád ten, co jsem si šila kdysi dávno na základce v ručních pracích. Ten mi dlouho vydržel.
No, šila jsem dál roušky. Zatím jich mám na kontě 75 (sobota), což je asi málo. Něco jsem nechala doma, něco jsem rozdala.
Začala jsem taky zkoušet ušít živůtek. Zlikvidovala jsem jedny šaty po babičce. A překvapivě to dopadlo celkem dobře.
V úterý opět šití a sledování filmů.
Ve středu byla slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Ráno jsem sledovala mši svatou přes internet ze Staré Boleslavi (jinak to nejde) a odpoledne se koukla na Pána prstenů. Ve Středozemi totiž 25. března 3019 třetího věku zničil Frodo Pytlík ten Jeden. To se přece musí oslavit. Navíc jsem se opět dostala na titulní stránku jakožto blog dne. Zvláštní. Za něcelé tři měsíce jsem tam podruhé. Každopádně DĚKUJI.
Ve čtvrtek opět šití a sledování filmu.
V pátek šití a taky jsem dodělala živůtek. Poslední jsem dodělávala průchodky a u nich jsem se pěkně klepla do palce. Ale v práci mě to nezastavilo. Bolí mě už snad všechny prsty z toho šití, ale nějak nedokážu zastavit. Možná ani nechci.
V sobotu jsem poslechla pár písniček na youtube. Pak jsem šila roušky. Zvládla jsem jich přes dvacet. Odpoledne jsem taky vyběhla na zahradu a trochu vyčistila jahody. Jinak jsem většinu častu strávila doma u šicího stroje, jak o tom vypovídají ušité roušky.
V neděli jsem se podívala na mši k saleziánům do Brna. Liturgie byla taková, jaká byla. Krásná. Jen je opravdu škoda, že se nedá přes internet i přijímat Nejsvětější svátost.
Po mši jsem šla na hřbitov. Samozřejmě jsem se stavila v kostele, že se pomodlím křížovou cestu. Byl tam i kněz a možnost přistoupit ke svátosti smíření. V půlce křížové cesty se vedle mě ozvalo, že mám jít k přijímání. Ani ve snu by mě nenapadlo, že MŮŽU. Že dneska přijmu Krista ve Svátosti. DÍKY BOHU ZA TO.
Moje největší radost za poslední tři neděle. Dneska to byla neděle, jak má být, včetně přijímání.
Na hřbitově jsem zapálila svíčky a trochu se zhrozila nad stavem hrobu. Trochu jsem to tam upravila a po splněné misi jsem mohla jít domů.
Venku krásně svítilo sluníčko a mě se parádně mlžila rouška. No jo, radosti a strasti lidí s dioptrickými brýlemi.
Odpoledne jsem si dala doma kafíčko, nikde jinde to zatím nejde. Dali jsme si k tomu bonbonieru (poslední) a pěkně jsme si užívali sluníčka.
Po kafi jsem dodělala nátepníky a začala si vybírat vlnu na vikingské šaty. Spodní šaty už mám a nové bílé. Teď ještě ušít svrchní šaty a budu krásná. Snad...
Mám vybranou vínově červenou a nebo modrou. Ještě uvidím. cenově to je tak nastejno. Možná si koupím obě barvy a z té modré spíš ušiju živůtek pro Ari. (Jednou bych se tak chtěla nechat vyfotit, jako Ari.) Ale na to si budu muset ještě chvíli počkat. A taky mám vybranou látku na svrchní tuniku. Snad se brzy dostanu k vikingským kalhotám.
Taky jsem vyvařila zatím největší porci roušek. Bylo jich 27 ve dvou hrncích. Teď se krásně suší na sušáku a zítra se bude ve velkém žehlit, aby byly připraveny na použití. Takže pokud dobř počítám, tak jsem jich ušila 96. (Vyvařovala jsem i starší kusy).
Tak denně jsem cvičila, i když mě bolí tříslo jak něco. A opět hnisá a krvácí. Do nemocnice teď nepojedu, stejně by mě nepřijali. Navíc jezdím až do Brna, a to se mi autobusem v roušce opravdu nechce.
Čeká nás další karanténní týden. Uvidíme, co bude dál. Je čím dál víc nemocných. Venku mě zdraví lidé, které nepoznávám. Mají roušky a já nemám brýle, když jdu. I když některé lidi poznám podle chůze, či výšky postavy.
V šermu na mě dva týdny čeká meč. A ještě nejspíš dlouho čekat bude. Škoda.
Takže krásný další týden. Tentokrát bude větší zima. Aspoň to říkali v počasí. Užívejte si doma nebo v přírodě, pokud nikam nemusíte, tak seďte doma, koukejte na nějaký krásný film (dneska jsem viděla Noc s králem...), uvařte si čaj/kafe/kakao a užívejte si s rodinou. Snad to brzy skončí. Mě už se totiž stýská po dětech (na to, jak mě zlobí, tak se divím).
A s těmi chybami to nebylo tak hrozné (snad, nečetla jsem to po sobě). Už jsem si asi zvykla psát na klávesnici.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat