Došla jsem na statek a odvedla jsem rovnou s holkama Diora a Giovanniho, aby si je nachystaly. Pak jsem se šla chystat já. Přezula jsem se, nasadila si chapsy, zjistila jsem, že mě čeká Orphea. Takže sedlo, uzdu, pucajk, helmu, vodítko a rukavice. Došla jsem si pro ni do ohrady. Šla dobrovolně a chtěla se lísat. Hodně lísat.
Opucovat, vyškrábnout kopyta, namazat odřeniny, osedlat, projít, první pokus s uzdou přerušený prosbou o otevření vrat do ohrady, následně propuštění auta z ohrady, druhý pokus nasadit uzdu, který už vyšel, a chodit. Ještě dát sedlo do správné pozice, zase jsem je měla moc vzadu, dotáhnout je a upravit si třmeny. S pomocí schůdků do sedla a na jízdárnu.
Prvně jsem si v kroku upravovala sed, a zbytek lekce byl už v klusu. Musela jsem. Skoro jsem obklusala celou jízdárnu. V jednu chvíli se mi rozcválala. A i za to jsem byla pochválena. Úspěch.
Nespadla jsem, dokázala jsem se v sedle správně uvolnit a dělala jsem trenérce asi radost. Aspoň si nestěžovala na opak. Sama jsem z toho měla skvělý pocit. Bylo to nádherné, ale i tak se stále trochu bojím cválat. Při zpětném pohledu to bylo neuvěřitelné. Trenérka mě pochválila i za ten cval. Nepanikařila jsem, neječela jsem, nezvedala jsem ruce. Trénovala jsem rozjezd i zastavování a brždění.
Na chvíli mě v sedle trenérka vystřídala a já se dívala, jak se jezdí. Na vykrokování jsem byla v sedle zase já. Pak už jen poděkovat, pochválit hlavně Orpheu, odstrojit, podstrojit, zkontrolovat a vrátit do ohrady.
Užila jsem si to, bylo do naprosto dokonalé, spoustu věcí jsem se naučila, nebyla jsem tam moc opravována, za to dost chválena. Bylo to super.
Tak za týden, vlastně ne, za necelý týden znovu. Těším se. Jinak sluníčko svítilo a tak od půlky foukal dost nepříjemný vítr. V tom větru jsem taky cválala. A Orphea cválat i klusat chtěla.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat