V pondělí dopoledne práce, ale odpoledne koně nebyli. Trenérka měla jiný program. Ale nevadí, protože jsem stejně vyrazila na výlet. Jak dopadl je psáno v pondělním článku. V tom později vydaném. Ten první se týkal knih. Zopakuju to, nedobrovolně jsem se koupala v řece. Zahučela jsem z asi metr vysoké skály. Kámoš říká metr a půl. No, padalo se dobře. Naštěstí se mi nic vážného nestalo. Jen jsem si odřela druhou holeň, namočila foťák, svůj zadek, bundu a trochu batoh. Dostala jsem větví do hlavy. Dobře mi tak. Byla to ta, které jsem se držela. Na druhou stranu mě taky uchránila od hlubšího ponoru do vody. Jinak jsem přežila a strašně jsem se tomu smála. To bych nebyla já, abych se nesmála.
Místo mého pádu. Padala jsem až za tím kmenem.
Když jsem se vyhrabala z vody ven, tak jsem si vyždímala ponožky a pokračovala v cestě. Ono mi vlastně nic jiného nezbývalo. Než jsem došla k autu, tak jsem měla zadek suchý. Nohavice se ve vodě trápily trochu déle a cestou neuschly. Domů jsem dorazila už bez nehody. Do noci jsem psala článek a pak si četla.
V úterý dopoledne opět práce. Přežila jsem, to se jinak už nazvat nedá. Odpoledne mě čekalo příjemné povyražení. Místo pondělka jsem jela ke koním. Dostala jsem Orpheu a užila jsem si celou lekci. Zvládla jsem si i zacválat. Byl to skvělý opojný pocit. Další krásný pocit byl ten, že jsem domů nemusela autobusem. Do noci jsem si četla.
Ve středu jsem práci nějakým způsobem přežila. Naštěstí jsem měla první dvě hodiny jen půlku třídy a pak ještě hodinu matematiky. Následovala volná hodina a hudebka u čtvrťáků. Zahráli si na klavír a i já na housle.
Odpoledne na mě čekalo posezení s kolegyní v pekárně a pak kafe doma a velký týdenní nákup. Snad jsem na nic nezapomněla. Po nákupu jsem začala dávat dohromady věci na cestu. Čekala mě cesta do Polska. Jen kousek za hranice. Večer jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem, musela jsem. Ale byl krásný žalm. Pak jsem se dozvěděla jednu smutnou zprávu. Varhaník mi to řekl až po mši, abych prý zpívala. Zemřel jeden můj známý, se kterým jsem byla na pouti ve Francii. Dost mě to překvapilo. Nečekala jsem takový konec. Ale přece smrt je jen začátek cesty, jak řekl Gandalf.
Do noci jsem si četla a přečetla jsem Tolkienovy básně. Dorazily mi v pondělí. A nakousla jsem Dopisy Děda Mráze.
Ve čtvrtek práce s fotbalem. Prohráli jsem na celé čáře, ale i tak hráli skvěle. Pak se zase museli učit.
Odpoledne jsem dočetla Dopisy Děda Mráze a přečetla jsem ještě jednu knížku o Tolkienovi. Nezapomněla jsem si dát kafe a podrbat kocoura. Po práci jsem s jednou kolegyní zase pokecala, protože hrát jsme nemohly, aneb nechaly jsme doma noty. Tak stane se.
Navečer jsem měla koncert. Já teda ne, ale byla jsem součástí smyčcového kvarteta. Koncert jsem si užila jako divák a dvakrát jsem šla na pódium. Zahrála jsem snad i bez chyby. Nádhera. Ale pak se něco zase pokazilo, když jsem upřímně přála krásné soustředění sboru. Bylo mi vyčítáno, že jedu do Polska. A to jako proč? Navíc jsem to argumentovala tím, že jsem se soustředěním počítala v původním termínu a byla jsem ochotná přijet na celou sobotu. Že se termín posunul na termín Polska, za to opravdu nemůžu. Každopádně mě to odradilo od další spolupráce.
Po koncertě jsem se byla domluvit ohledně odjezdu a zájezd zaplatit a pak jsem dovezla jednu tašku s věcmi.
U večeře jsem koukla na Stargate a pak jsem zalezla do postele a četla si.
V pátek se mi nechtělo vstávat, ale vstala jsem. Musela jsem. Přežila jsem pět hodin v práci bez volné hodiny. Místo toho jsem hrála na malém koncertě na violu. A taky jsem povídala o houslích a viole.
Po práci ještě předat akordeon na odvoz.
Odpoledne jsem hodila do batohu poslední věci a chystala se na odjezd. Vyrazili jsme až o půl šesté. Cesta do Polska trvala přes tři hodiny, šle zvládla jsem ji bez nutného zastavení hasičského vozidla. Kolem deváté jsme byli na místě a začali jsem vybalovat.
Společnými silami jsme postavili všechny stany a o půlnoci jsem šla spát. Další nová zkušenost. Stavěla jsem sax po tmě.
Probuzení bylo příjemné. Překvapivě jsem se vyspala lépe než doma v posteli. Po snídani jsem se prošla areálem. Před obědem jsem si stihla koupit dvě karetky na šaty. Oběd byl z kotlíku a byl skvělý. Do večera jsem se procházela po tom obrovském vikingském táboře, koukla se na boj na koních, velkou bitvu a pochutnala si na hostině. Pak mi bylo špatně. Haha. Stihla jsem i navštívit místní obchodní dům a koupit nějaké ty bonbóny. Hlavně Krowki.
V neděli se program svým způsobem opakoval. Jen po půl jedné jsme měli vystoupení štítových formací a ukázku boje. Takové té komediální. Skončilo to hromadou, ve které jsem se ocitla úplně dole v prachu. Po úkloně divákům proběhlo naběhnutí na diváky. Odměnou byla miska bonbónů. Po obědě se pomalu začalo balit a o půl páté byl odjezd domů. Cestu jsem nějak přežila, doma se konečně osprchovala a vybalila věci. Většina půjde do pračky.
Festival se mi moc líbil, kromě karetek jsem si koupila nesmíte malý nožík na opasek. Hlavně jsem mohla bez ostychu chodit celý den v kostýmu.
Škoda, že ten čas byl neúprosný a rychle utekl. Zítra zase do práce.
Tak ať ten týden rychle uteče. Krásný další týden roku 2023.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat