Dost jsem se toho obávala. Ale zvládla jsem to.
Došla jsem na statek a čekala. Skoro celou hodinu, ale nevadilo mi to. Pak jsem měla telefonát od trenérky, že přijede později a že si mám nachystat Orpheu. Tak se šlo na věc. Přezula jsem se, vzala sedlo a uzdu a šla k úvazišti. Nezapomněla jsem na helmu a pucajk. Došla jsem si pro ni do ohrady. A naproti mi šel Artur. Tak jsem ho pohladila, pokecala a vydala se ke své Orphee. Artur mě chvíli následoval, pak se k nám přidal ještě jeden kůň.
Opucovala jsem ji, vyškrábla kopyta a musela chodit, jinak by spala. Osedlala jsem ji a chodila. Následně jsem ji i nauzdila a dalších deset minut jsem chodila. Pak přijela trenérka a šlo se na jízdárnu. Pěkně krokem kolem celé jízdárny, později do klusu na lonži. A bez třmenů, prošlapovat, procvičovat lopatky, abych správně vysedala. Čekal mě i vystátý krok a klus. Potom jsem ještě chvíli krokovala a procvičovala své tělo, abych byla uvolněná. Zkusila jsem si několikrát malý kruh a diagonálu.
Na chvíli mě v sedle vystřídala trenérka a já pomohla slečně A. s přípravou poníků. Na vykrokování jsem se do sedla vrátila. A pěkně jsem si uvolňovala záda. Při krokování mi dost házela hlavou, ale jinak byla velmi uvolněná.
Překvapivě mě moc nebolel krk. Uvidíme zítra. Jen když jsem nějak moc tvrdě dosedla nebo Orphea tvrději došlápla. Ale dalo se to přežít. Víc starostí mi dělalo to teplo. Ale zvládla jsem to.
Nakonec jsem seskočila a odešla s Orpheou k úvazišti, odměnila ji, poděkovala, pochválila, zkontrolovala a vrátila do ohrady. Obrala mě o poslední mlsky. Zjistila, že mám mlsky v obalu na helmu a vrhla se na ně.
Pěkně kouká a čeká, co dostane.
Tak jsem si zase užívala. Trenérka byla svým způsobem s lekcí spokojená. Po čtrnácti dnech jsem byla spokojená a šťastná, že jsem se zase dostala do sedla. A těším se na další týden.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat