Aspoň trochu.
Včera jsem byla hrát v Brně s lidmi, které jsem v životě neviděla. Kromě teda mého odvozu do Brna. To je moje dirigentka z orchestru a hraje na violoncello.
Seznámila jsem se s dirigentem a následně s dalšími hráči. Budeme na smyčce hrát jen v kvartetu. Pak jsou tam ještě další nástroje. Myslím že hoboj, fagot, příčná flétna, zobcová sopránová a sopraninová flétna (na všechny jmenované jsem schopná hrát), lesní roh a myslím, že ještě varhany. Takové bude obsazení na nedělním koncertě.
Také jsem zjistila, že tam jsem skoro nejstarší a možná i jediná, pokud nepočítám ty, kdo chodí hrát ještě do ZUŠky sólově, kdo nemá konzervatoř. Většina je v nějaké fázi studia konzervatoře. A do toho já, amatér.
Trochu jsem se toho obávala, ale asi jsem byla dost dobrá na to, aby mě tam chtěli. Zvládla jsem zahrát skoro všechny skladby v pohodě. Jednu jsem nezahrála vůbec, nějak jsem nebyla schopna se dopočítat v rytmu. Asi si budu muset zvykat na dirigenta. Každý dirigent je prostě jiný.
No, konkurzem jsem očividně prošla, protože mi nikdo neříkal nic ve smyslu, ať už nechodím.
Je pravda, že mi přidává to, že v orchestru hraju už od roku 2004 nebo 2005. Začátky byly docela těžké, ale jakmile si člověk zvykne, tak už to jde skoro samo. Jen občas musí cvičit.
Zleva housle a viola. Je viditelně větší. Má tělo velké něco málo přes čtyřicet centimetrů. A stála mě tenkrát celý můj plat. Do dneška nelituji, protože se na ni hraje přímo úžasně.
Vaše na violu hrající Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat