Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

15.5.23

Potřetí v řadě Orphea

A užívala jsem si.
Došla jsem na statek a nachystala si věci. Došla jsem si pro ni do ohrady. Následně jsem zjistila, že nemá ohlávku. Tak jsem si prošla celou pastvinu, jestli ji někde neztratila. Pak jsem za za trenérkou, která mi ohlávku dala. Odchytila jsem si ji a odvedla k úvazišti. Vrhla jsem se do očisty. Nechtěla mi dát zadní nohy, ale musela. Stejně je měla čisté. Osedlala jsem ji, nauzdila a splašila se. Trochu ji vyděsil velký šedý gymnastický míč. Uklidnila jsem ji a pokračovala v přípravě. V jednu chvíli jsem se s Orpheou ťukla hlavou. Má ji pěkně tvrdou.
V jízdárně jsem se s pomocí hrazení dostala do sedla. A začalo se pracovat. Pěkně krokem kolem celé jízdárny, diagonála, velký kruh a na lonž pěkně do klusu v kruhu. Snažila jsem se plnit pokyny trenérky, někdy se dařilo, většinou se nedařilo. Občas jsem se křečovitě držela sedla, což trenérka nevidí ráda. Ale já si nemůžu pomoct. Bohužel.
Pak mě v sedle vystřídala trenérka a já se dívala. Orphea mi od pohledu připadala dost nervózní a napjatá. Během pěti minut s nastala proměna a ona se krásně uvolnila.
Znovu jsem do sedla dosedla já a vykrokovala ji. Trenérka mě několikrát vyfotila a snažila jsem se i usmívat. Celá lekce byla skvělá. Zase jsem se naučila spoustu nových věcí, ani jsem moc nepanikařila, když se Orphea venku splašila. Nebyla jsem tentokrát napomínána za koukání dolů. Hlídala jsem si to, že jsem koukala před sebe. Naopak se mi zdůrazňovalo prošlapávání do paty a nově do palce. Pořád se ve třmenech opírám do malíčku. A musím do palce, abych zamkla špičku a ukázala spíše paty.
Vykrokování jsem doprovodila písničkou Když se zamiluje kůň.
Po vykrokování jsem si špatně otevřela branku a Orphea se lehce zachytila a zase se plašila. Udržela jsem ji a uklidnila. Čekalo mě odstrojení, poděkování, krátké pomazlení, kontrola těla a odchod do ohrady. Zase mě totálně vyžrala. Potvůrka cítila, že v kapse ještě něco je. Pak si čuchnul i Granit, ale pro toho jsem už nic neměla. Uklidila jsem věci, rozloučila se a spěchala na autobus.
Užila jsem si krásné slunečné odpoledne na koňském hřbetě a s koňmi okolo. A za týden znovu. Doufám.
Vaše unavená Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené