Teď od začátku. Došla jsem na statek a pomohla s poníky. Došly jsme si pro ně do ohrady. Vzaly jsme Kima, Diora a Giovaniho. Nachystaly jsme je a trenérka s dcerou trénovaly poníky. Já si došla pro Artura do ohrady. Předtím jsem si nachystala sedlo, uzdu, čištění a vodítko.
Opucovat, vyškrábnout kopyta. To bylo asi nejhorší. Opět ledový nános. Ale zvládla jsem to. Osedlat, nauzdit, martingal a krátká procházka. Artur se vyfoukl a já sama dokázala dotáhnout sedlo. Pak už jen s pomocí schůdků do sedla a hurá na jízdárnu. Jezdila jsem za trenérkou. Moc mi to nešlo. Předkláněla jsem se, nedokázala jsem Artura udržet za Orpheou.
Klus byl pro mě chvílemi dost velké utrpení. Pak na Orpheu přesedlala T. A trenérka sledovala, kontrolovala, upozorňovala. Oba pak dostali i odměnu, ale Artur k tomu dostal i lehký kopanec. Mě naštěstí minula a Arturovi se taky nic nestalo.
A tehdy došlo k první nehodě. Trefila jsem levým kolenem tyčku na jízdárně. Že mám díru v rajtkách jsem zjistila až cestou domů.
No, dojezdila jsem. Lízla jsem kolenem tyčky na jízdárně ještě několikrát. Ale ne tak bolestivě.
Nakonec v jízdárně vykrokovat. Pak nás trenérka pustila ven, ať nesesedáme v jízdárně. Zastavila jsem Artura kousek od úvaziště a začala s odstrojováním.
A loudil. Potvůrka.
Přední nohy mi dát nechtěl, ale musel. Opět tam měl hromadu ledu. Moc se mu to nelíbilo. To, jak jsem mu ťukala háčkem do toho ledu. Levá přední byla víc v pohodě než pravá. Ta pravá mi jednou přistála na pravém palci nohy. Ani jsem moc nekřičela. Spíš vůbec jsem nekřičela. Jen jsem do Artura drcla, aby přenesl váhu na levou stranu. A mě se ulevilo.
Pak už jen odměnit a dostat Artura do ohrady. U vchodu stála Orphea a jemu se tam moc nechtělo. Ale musel. Nejednou se mi skoro vytrhl z ruky a vzal čáru. Udržela jsem ho a do ohrady ho nacpala.
Pak ještě uklidit po sobě místo u úvaziště, chvíli pokecat a rozloučit se.
Během cesty autem se začalo bolestivě ozývat koleno. Snad to bude dobré. Už se těším zase na další týden.
Jsem nezmar, jak mě nazvala jednou paní doktorka. Já vím. Teď jsem trochu jako Ari. Taky mě bolí levé koleno. A dneska jen fotky z ohrady.
Jo, opravdu mě to baví a občas, zvláště dneska, bolí. Ale ta bolest k tomu patří. Snad zítra vstanu z postele.
Vaše koňmi nadšená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat