Slovinsko 2023

Minulý týden jsem strávila pět dní ve Slovinsku. A užívala jsem si krásné počasí, skvělou společnost a zajímavá místa.

Z domu jsem vyrazila ve středu ráno. Cestu tam jsem nějakým způsobem přežila a to jsem ani moc nespala. Asi jen chvíli. Většina cesty proběhla po dálnici. Projeli jsme několik tunelů a navýšila jsem rekord v délce tunelu na 7 864 m.

Po osmi hodinách cesty jsem spatřila jezero Bled a taky první krásný vodopád. Hned jsme zastavili a já se musela jít podívat přímo pod něj.

Krásný, že?

Pak už nám zbýval jen kousek cesty. 

Ubytovali jsme se v Bohinjské Bistrici. Zašli jsme si na pozdní oběd do místní restaurace. Měla jsem pstruha z Bohinjského jezera. Cestou do apartmánu jsem si vykoupala nohy v místní řece. A nezapomnělo se na nákup a zjištění nedělní mše svaté v místním kostele.

Druhý den byl naplánován výlet k moři. V místě našeho bydliště mělo pršet, tak jsme to vzali k moři. Cesta trvala kolem dvou hodin a polovinu jsem úspěšně prospala. Jen co zmizely hory. Nechala jsem se vyhodiv ve městě Izola. Tam jsem po třech letech skončila v moři.

První fotka kouká do Itálie a druhá směrem k Piranu a Chorvatsku. Na ten vrcholek jsem musela.

Z Izoly jsem se pěšky vydala do deset kilometrů vzdáleného Piranu. Nádherná procházka. Na cestu jsem se posilnila porcí zmrzliny. Měli malinový sorbet, tak jsem neodolala. Cestou mě provázela bouřka a v Piranu mě dohnala. Musela jsem se asi na deset minut schovat na terasu nějakého apartmánu. Naštěstí mě nikdo nevyhodil. Cestou jsem koukala do Itálie a následně i do Chorvatska.

Piran. Docela známý pohled.

Kolem třetí hodiny jsem dorazila do Piranu a po procházce městem jsem opět skončila v moři. Následovala dvouhodinová cesta do Bistrice, kterou jsem celou prospala.

Pátek byl nejnáročnější. Vyrazili jsme na hřebenovku z Vogelu na Črni Prst. Vyrazili jsme už před osmou ráno autobusem do města Ukanc. Ještě na zastávce jsem zjistila, že nemám svačinu. Takže rychle na pokoj a zpátky. Naštěstí tam mají autobusy hned po ránu zpoždění, takže mi neujel. V autobuse jsem následně zjistila, že nemám foťák, ale ve finále to nevadilo. Měla jsem mobil a na konci cesty jsem byla ráda, že jsem netáhla zbytečnou váhu navíc.

Lanovkou jsme vyjeli na Vogel a pak ještě kousek výš. Dál jsme pokračovali pěšky. To jsme netušili, co nás čeká. Cesta byla ve finále dlouhá přes 25 km. Většina po hřebeni. Ale stálo mi to za to. Nádherné výhledy, panoramata, svěží větřík, neustálý odér kravinců, občas nějaké ta kráva, ostrůvky ledu, jedna malá krize, kdy jsem si musela stále říkat, že mám jít za přítelem, vrchol byl jen 1966 m nad mořem. Tam jsme dorazili krátce před polednem. Pak nás čekala ještě tříhodinová cesta na Črni Prst. Ve finále to bylo delší, ale můžu za to já. Musela jsem si v půlce fixovat koleno, abych vůbec došla.

Nádherná panoramata z hřebenů Alp. Poprvé jsem tahle šla v Alpách.

Na Črni prst jsme došli po třetí hodině. Tam jsme zjistili, že dál musíme taky pěšky. Byla sice v mapě zanesená lanovka, ale byla to lanovka nákladní. Ta nás asi dolů nesveze. Takže další cesta pěšky. Trpěla jsem, ale ani slovem jsem si nestěžovala. A nakonec jsem cestu zvládla.

Jinak lanovka na Vogel stála 22 euro jednosměrná. Zpáteční byla myslím za 29 euro.

V sobotu jsme vyrazili ve třech do soutěsky Vintgar. Tentokrát vlakem. Cesta trvala jen asi dvacet minut. Další hodinu jsme strávili cestou na začátek soutěsky. Soutěska byla nádherná a byla to přírodní klimatizace. Soutěska je dlouhá asi dva kilometry. Jde se tam po takových lávkách a mostech. Hned na začátku jsou nádherné vodopády. 

Malá ochutnávka.

Na konci je most, na kterém jezdí vlak. Taky jsme po něm vlakem jeli. A hned dvakrát. A pak ještě jeden vodopád.

Poslední vodopád a most.

Pod ním jsem namočila nohy ve vodě. Neodolala jsem. 

Na oběd jsem se stavila v místní restauraci a pochutnala jsem si. Další cesta vedla k jezeru Bled, kde jsem strávila zbytek odpoledne. Původně jsem myslela, že se stihnu vykoupat i v Bohinjském jezeře, ale jelikož si tam busy jezdí, jak chtějí, tak se to ten den neuskutečnilo. Musel mi stačit Bled.

Na první fotce je Bledský hrad a na druhé ostrov, kde je kostel a dokonce i hřbitov. Na ostrov jsem se nedostala.

Večer jsem se vrátila do apartmánu, musela jsem si koupit chleba a něco a něj a skončila jsem ve Štrúdelnici na večeři.

V neděli ráno jsem navštívila Bistrický kostel.

Oslavila jsem tam mši svatou a pak jsem rychle balila. Stihla jsem to i s úklidem apartmánu za hodinu. Stihla jsem si udělat i snídani a svačinu. Kolem deváté jsme vyrazili k Bohinjskému jezeru. A bylo studené. Hodně studené a plné pstruhů. Naštěstí mě nesežrali, když jsem jim snědla kamaráda. I přes chlad jsem to něj zahučela. Na chvíli. Pak už jsem se sušila na sluníčku a zahřívala se.

Kolem jedenácté moje nádherná dovolená začala pomalu končit. Sedli jsme do auta a vyrazili směr Česká republika. Potěšili jsme se pohledem na nádherné hory, krásně modré jezero Bled a sedm kilometrů dlouhý tunel. Část cesty jsem opět prospala.

Takže pokud váháte nad tím, jet do Slovinska, tak určitě jeďte. Je to nádherná země, která má co nabídnout. Ať už se jedná o horské túry a treky, nebo o moře. Doporučuju. Nebyla jsem tam naposledy. Alpy jsou jiné než Tatry, ve kterých jsem byla několikrát. Mají své kouzlo.

Snad jsem někoho navnadila na výlet, či dovolenou.

Vaše Vanimaré