A to jsem si vzala sedlo skočku. No nic.
Došla jsem na statek a začala si s pomocí holek chystat Orpheu. Nachystaná jsem byla rychle. Pak hurá do sedla a na jízdárnu.
Asi dvakrát jsem si objela jízdárnu krokem, pak jsem šla do drezurního obdélníku. Zapamatovala jsem si asi jen dvě písmena. A a C. A ještě X. Pak tam bylo nějaké F a M a K a dál už nevím. Budu to muset nastudovat pořádně. Každopádně zajímavá zkušenost. Opět. Vlastně jako vždy.
Pak jsem drezurní obdélník opustila a naklusala po celé jízdárně.
Po chvíli jsem dokázala klusem projet tu jednu zatáčku, která se mi nikdy nedařila. Celou jízdárnu jsem obklusat nezvládla, ale už jsem prý vysedala lépe než dříve. I tak je stále co se učit.
Po chvíli mě v sedle vystřídala trenérka a já šla holkám pomoct s poníky. Jenže jsme se tak dlouho zdržely, že trenérka Orpheu i vykrokovala. Na mě zbylo odstrojení, odměnění, poděkování, kontrola a návrat do ohrady. Nakonec uklidit věci, rozloučit se a jít na autobus.
Každopádně jsem si to užila za krásného slunečního svitu a lehkého vánku ve tváři. Překvapivě jsem si užívala i klus a neměla jsem strach na dlouhých stěnách, když Orphea zrychlila.
Jen jsem vysedala moc a málo jsem pružila do paty.
Cestou na statek jsem viděla asi tři sojky, taky na mě pokřikovaly. Následně jsem si vyfotila Orpheu i Ernesta.
Tak zase za týden. Těším se.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat