13.3. - 19.3.2023

Další týden je za námi. A za mnou jsou jarní prázdniny. A co se dělo?

V pondělí ráno jsem vstávala dřív než do práce. Už ve čtvrt na šest. Hrozná hodina. Před sedmou jsem ba už v Brně a čekala na vlak. Cestou do Brna mi bylo taky pěkně špatně. Ve vlaku už to bylo dobré. Jela jsem směrem na Olomouc a pak dál až do Zábřehu. Když jsem vyjížděla z Olomouce měla jsem zvláštní pocit, jestli sem náhodou neměla vystoupit. Tam ke mně do kupé přistoupil jeden pán a začali jsme se bavit.

V Zábřehu jsem musela přestoupit na autobus do Bludova.  A v Bludově zase na vlak. Ten už jel až do Jeseníku. Stále jsem měla společnost toho pána. V Jeseníku jsme si ťukli Pradědem. Před dvanáctou jsem už byla v sanatoriu a ubytovaná. Zašla jsem si na oběd a začala jsem řešit procedury. Už jsem jednu stihla. Potom jsem vyrazila na průzkum. Do bláta. Objevila jsem několik pramenů, infocentrum a trochu krásných výhledů. Praděd mi zůstal skryt. Škoda.

Večer jsem četla.

V úterý ráno jsem byla už po šesté vzhůru, ale do sedmi jsem se válela v posteli. Po snídani jsem vyrazila na promenádu. Umístila jsem několik kamínků. Dopoledne jsem měla ještě jednu koupel s bylinkami. Krásně to vonělo, jako nějaký čaj, a barvu to mělo podobnou.

Po obědě jsem vyrazila do Jeseníku. Pěšky jsem seběhla z kopce. Prošla jsem se po docela malém náměstí, navštívila kostel Nanebevzetí Panny Marie a taky blízký obchůdek. Tam mě hned zvali na sobotní duchovní obnovu. Bohužel jsem musela odmítnout, protože jsem v Jeseníku byla jen do pátku.

Autobusem jsem se nechala vyvézt k sanatoriu a usadila se v pokoji. Koukla jsem na další díl Stargate a pomalu si balila věci na bazén.

V bazénu jsem vydržela asi půl hodiny. Z toho deset minut ve vířivce. Pak jsem šla na večeři a umyla si vlasy. Po osmé hodině jsem měla chuť se jít projít. Tak jsem na čtvrt hodiny šla. Udělala jsem si pár nočních fotek a za stálých nárazů větru jsem se vrátila na pokoj a psala článek o přečtené knize. Nejhorší na tom bylo, že jsem si jinou ani nebrala. Naštěstí jsem měla čtečku.

Ve středu dopoledne procedura. Zatím asi nejlepší. Bublinky a trysky střídavě na nohy, paže, záda, zadek. A k tomu světelné efekty pod vodou. Nádhera. Po obědě ještě zábal s parafinem. Jen tak ležet a nahřívat si záda. 

Odpoledne jsem vyrazila ven na dlouhou procházku. Dala jsem si přes sedm kilometrů. Krásně svítilo sluníčko, trochu foukalo. Prošla jsem až na rozcestí U Pomezí. Byla to středně náročná trasa. Na zádech jsem měla batoh se středověkou sukní. U jednoho pramene jsem našla krásné lesní zákoutí a hlavně tam nikdo nebyl. Takže úkol byl jasný. Pokusit se nafotit nějaké Ari-fotky.

Jen jsem zapomněla černé vlasy. Tak vznikly aspoň nějaké. Ovšem většinu neukážu na blogu. Moje anonymita pořád trvá. Budu si své soukromí chránit. Snad jen jednu zahalenou. Položila jsem si tam na jeden ztrouchnivěl kmen stromu sešit s psací náčiní. A blejskla to.

Fotka je jen oříznutá. Vytvořena u Drahuščina pramene.

Do sanatoria jsem přišla asi o půl paté. Dala jsem si rychlou sprchu a šla na večeři. Potom jsem si chvíli četla a psala. Spíš přepisovala Ari.

Takhle krásně jsem přepisovala večer na pokoji. Docela mi to i šlo. Jo a vím, že mám špatný úchop. 

Do noci jsem ještě četla.

Ve čtvrtek ráno dvě procedury. Jedna koupel a jeden parafin. Obojí jsem si užívala. Škoda, že těch dvacet minut tak rychle uteklo. Paní, která mě balila do parafinu, se ptala na můj modrý zadek. Tak jsem jí to vysvětlila. Už není tak modrý. Pomalu mění svou barvu na zelenou a mizí. 

Koupila jsem si ještě několik pohlednic a zašla si na oběd. Po obědě jsem do jedné odpočívala a pak jsem vyrazila na další túru. Pěkně po černé. Převýšení 210 m. Druhé nejvyšší převýšení. To úplně nejvyšší (345m) jsem nějak nestihla. Ale chuť k tomu byla. Chyběl mi čas.

Na túře jsem zase dělala fotky a tentokrát jsem k tomu neměla takové soukromí, jaké bych chtěla. Při poslední sérii se na cestě objevil člověk. Samozřejmě mě viděl a myslel si, že jsem nějaká bludička. Tak jsem mu řekla, že on je v pořádku, že ve věži straší mě. (Ne, takhle doslova jsem mu to neřekla.) Naštěstí jsem se s ním už nepotkala a doufám, že nepotkám.

Pokus o Ari u Mariiny lavice.

Po návratu na pokoj jsem si dala sprchu a pomalu začala balit věci, co už nebudu potřebovat. Koukala jsem u toho na Stargate a pak poslouchala písničky z youtube.

Po večeři jsem zase balila a chystala se na taneční večer. Poseděla jsem tam hodinu, vypila si sklenici vody a nechala tam sto třicet korun. To bylo za vstup. Místo společenského večera jsem vyrazila na promenádu. Naposledy po tmě. Udělala jsem pár fotek a zmrzlá se vrátila na pokoj. Nevzala jsem si termo, tak proto zmrzlá. Do noci jsem ještě chvíli četla. Začetla jsem se do knihy Past na knihomolku.

V pátek probuzení do posledního dne v Jeseníku. Sbalila jsem si všechny věci, došla si na snídani a vyrazila zase na procházku. Pěkně ke kříži, na promenádu a ke Slovanskému prameni. Opět jsem si udělala pár fantasy fotek. Tentokrát bez šatů a paruky. Jen tak v civilu.

Obě fotky vznikly na samospoušť u Krizového kříže.

Pak jsem se odhlásila z ubytování a šla na autobus. Měl trochu zpoždění, ale vlak do Brna mi neujel. V pohodě jsem všechno stíhala.

V kupé se mnou z Jeseníku do Mohelnice seděly asi dvě učitelky z mateřinky. Jedna řešila nějakou závěrečnou práci do školy. V Mohelnici ke mně přisedl zaměstnanec Českých drah, který vystoupil v Prostějově. A tam přistoupil další pán, který se velice zvláštně choval. Nemluvil nahlas, skoro jsem mu nerozuměla a když chtěl navázat rozhovor, vůbec nebral v potaz, že poslouchám hudbu a čtu si, tak mával. A nabízel mi pivo a pomoc s kufrem. Obojí jsem odmítla. Byl opravdu zvláštní.

Z Brna mě vezl brácha autem.

Doma jsem všechno vybalila, přetáhla jsem fotky na úložiště. Dala jsem si obědovečeři a odpočívala po dlouhé cestě. A samozřejmě jsem četla.

V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Po týdnu. Doma jsem si dala kafe a uklízela. Zvládla jsem i číst a po kafi si šla na chvíli zašermovat na zahradu. Po čtrnácti dnech jsem měla jiný pohyb než jen chození. A byla zima. Na to, že teploměr hlásil dvanáct stupňů, tak byla zima. A já šla jen v mikině.

U večeře jsem se dívala na Stargate. A mlsala čokoládu. Pak jsem poslouchala písničky a přepisovala si Ari do počítače. Po dlouhé době. Taky jsem něco napsala.

V neděli dopoledne křížová cesta a mše svatá. Zpívala jsem, musela jsem. Do oběda jsem se stihla jen podívat na Cirkus Humberto. Po obědě jsem si chvíli četla a pak se vydala na procházku. Došla jsem do míst, kde jsem jaké dítě chodívala sáňkovat a ... nestačila jsem se divit. Místo bylo totálně rozkopané. Je to tam změněné k nepoznání. Škoda. Nová generace dětí to nepozná. Nepozná taky místo, kde jsem chodívala pouštět draky, kde rostla kukuřice a já si v ní hrála na Indiány. Moje dětství je nenávratně pryč. A s ním i příroda, kterou jsem znala.

V procházce jsem pokračovala ke křížku a pak na adoraci. Cestou jsem si vyfotila pár modrých a žlutých květin.

Těch modrých tam bylo víc. Celé lány. Na adoraci jsem přišla pozdě. Žluté jsem taky potom našla ještě další kusy.

Doma jsem si dala kafe a piškoty. S mamkou jsme si prohlédly fotky z Jeseníku a lázní a blízkého okolí, které jsem prošla.

U večeře jsem se dívala na další díl Stargate.

A to bude asi pro tento již minulý týden všechno. Užívejte sluníčka, choďte na procházky do probouzející se přírody.

Krásný další týden roku 2023.

Vaše Vanimaré